5 túr v Českém Švýcarsku, které zvládnete za jeden den

Při výběru turistických holí je nejdůležitější délka. Správně nastavená hůl by vám měla svírat v lokti úhel přibližně 90 stupňů, když stojíte na rovině a držíte ji za rukojeť. Pokud je hůl příliš dlouhá, budete mít zbytečně zvednutá ramena a záda v napětí. Příliš krátká zase nutí předklánět se a nepomáhá odlehčovat kolena. U teleskopických modelů délku snadno upravíte, ale u pevných (jednodílných) je nutné ji vybrat přesně podle své výšky.

Pro zkušenější turisty je tu okruh z Chřibské na Ptačinec a zpět přes Vlčí horu. Tato trasa má převýšení přes pět set metrů, ale odměnou jsou panenské lesy a téměř žádní lidé. Klíčové je dobře si naplánovat čas: počítáte-li s focením a svačinou, zabere vám celá túra kolem sedmi hodin. Vezměte si mapu v papírové podobě – v údolích mezi kopci bývá signál slabý a GPS často ztrácí přesnost. Na konci vás čeká sestup po zpevněné cestě, který ocení unavené nohy.

Častým omylem je spoléhat se na číslo vodního sloupce jako na jediné kritérium. Hodnota 10 000 mm znamená, že bunda odolá běžnému dešti, ale ne celodennímu lijáku. Na horách, kde prší často a dlouho, je vhodnější 20 000 mm. Méně než 5 000 mm je vhodné jen na běžné nošení po městě. Stejně tak prodyšnost 10 000 g/m²/24 h je minimum pro turistiku, 20 000 g a více pro běžkaře a běžce.

Plánujete noční túru a přemýšlíte, jakou čelovku si pořídit? Nejde jen o to, vzít první, která vám padne do ruky. Špatná volba dokáže zkazit zážitek z výletu, a v horším případě vás i ohrozit. Klíčové je pochopit, co od světla skutečně potřebujete a kde budou jeho limity.

Prvním krokem je zastavit se na místě, kde je bezpečno – mimo sráz, lavinový svah a mimo proud vody. Jakmile se zastavíte, vybalte mapu a kompas. Pokud je nemáte, použijte mobilní aplikaci s offline mapami, ale pozor na baterii – v chladu a vlhku klesá rychle. Zkuste si určit svou polohu podle posledního známého bodu. Pokud si nejste jistí, nevymýšlejte si. Označte si místo, kde stojíte, třeba hůlkami nebo kameny, a pak se teprve rozhodněte, co dál.

Když už se zdá, že je vše ztraceno, nezoufejte. Zkušení záchranáři potvrzují, že většina lidí, kteří zůstanou na místě, se najde do 24 hodin. Proto pokud nevidíte žádnou cestu ven, vybudujte si provizorní úkryt z větví a pláštěnky, rozdělejte signální oheň na bezpečném místě a čekejte. Nikdy nepodceňujte podchlazení – v mlze a mokru přichází rychle. Pravidelně se hýbejte, pijte teplé nápoje, ale nezapomeňte na to, že alkohol vás zahřeje jen zdánlivě, ve skutečnosti urychlí ztrátu tepla.

Když se za několik desítek vteřin změní jasný den v bílou tmu, většina turistů udělá stejnou chybu: začne zrychlovat, aby co nejdříve našla cestu zpět. Přesně to je moment, kdy se z běžného výletu stává nebezpečná situace. Mlha totiž nejen snižuje viditelnost na pár metrů, ale také mění vnímání prostoru a času. I zkušení chodci začnou chodit v kruhu nebo sešlapou nesprávnou stezku. Klíčem k přežití není síla ani rychlost, ale disciplína a systém.

Co rozhoduje o tom, jestli vás čelovka nezradí uprostřed lesa Kromě výkonu a baterií je zásadní také odolnost. Čelovka by měla být voděodolná a odolná proti pádu. Zkontrolujte stupeň krytí – čím vyšší číslo, tím lépe snese déšť nebo pád do bláta. Důležité je také provedení popruhu. Špatně upevněná čelovka se při pohybu posouvá a svítí jinam, než potřebujete. Vyzkoušejte, zda popruh dobře sedí na hlavě a zda ji lze ovládat i v rukavicích. Tlačítka by měla být dostatečně velká a dobře hmatatelná.

Druhou osvědčenou variantou je výstup na Růžovský vrch. Začněte v obci Růžová a jděte po modré značce. Cesta je sice kratší, ale o to prudší – za hodinu vystoupáte téměř tři sta výškových metrů. Na vrcholu je dřevěná vyhlídková plošina, ze které za jasného dne uvidíte i Lužické hory. Nezapomeňte, že na Růžáku nejsou žádné zdroje vody, takže si musíte vzít alespoň dva litry tekutin na osobu. Sestup zvolte přes Tokáň, kde vás čeká příjemnější pozvolný terén a nakonec se napojíte na žlutou značku vedoucí zpět do vsi.

Nezapomeňte na podlepené švy a funkční detaily Třetím krokem je kontrola podlepených švů. Bez nich voda pronikne i tou nejlepší membránou v místech, kde jsou díly sešity. Zkontrolujte, zda jsou podlepené všechny švy, nejen hlavní. Čtvrtým krokem je prozkoumání kapuce, kapes a ventilací. Kapuce musí být nastavitelná tak, aby kopírovala hlavu bez toho, aby vám omezovala výhled do stran. Podpažní ventilační zipy oceníte při intenzivním pohybu, kdy potřebujete rychle vypustit teplo. Kapsy by měly být přístupné i s batohovým nosičem.