5 situací, kdy je snímatelný potah zbytečný a co místo něj

První krok je zjistit, s jakou tkaninou pracujete. Hladké a hustě tkané potahy chlupy pouštějí snadno, stačí je přejet vlhkým hadříkem nebo gumovou rukavicí. Naopak hrubé pleteniny, velur nebo tkaniny s vysokým vlasem chlupy přímo vtahují. U nich je suchý hadr nebo klasický vysavač bez hubice téměř zbytečný. Chlupy se jen převalují z místa na místo. Před jakýmkoli čištěním si proto vezměte potah do ruky a zkuste, jak reaguje na tah – podle toho zvolte metodu.

Snímatelný potah zní jako řešení na všechno: chrání sedačku, dá se vyprat a za pár let ho vyměníte. Jenže v praxi bývá dost často jen dražší cestou k tomu, co jste mohli vyřešit jinak. Rozhoduje totiž tvar sedačky, materiál původní látky a to, kdo ji používá. Než začnete vybírat, projděte si, co vlastně chcete vyřešit.

Abyste sednutí podpořili správně, střídejte místa, kam si sedáte. Nesedejte pořád na stejné místo, jinak se pěna utlačí nerovnoměrně. Pravidelně sedačku otáčejte, pokud to konstrukce umožňuje, a občas prohmatejte sedák, zda se nevytvářejí tvrdá místa. Také nezanedbávejte údržbu – vysávejte potah a občas ho vyčistěte podle pokynů výrobce. Vyhněte se přímému slunci a nadměrnému teplu, které pěnu vysušuje a zkracuje její životnost.

Jak poznat, že jde o přirozené sednutí, a ne o vadu Přirozené sednutí poznáte podle toho, že se sedák mírně prohloubí v místě, kde nejčastěji sedíte, ale po vstání se postupně vrátí do původního tvaru. Pěna by se neměla trvale zbortit ani vytvořit výrazný důlek, který zůstane i po několika hodinách. Také by se neměly objevit praskliny v potahu nebo zvlnění čalounění. Pokud se objeví trvalé proleženiny, je to známka nekvalitní výplně nebo přílišného zatížení. U nových sedaček je normální, že látka trochu povolí, ale rozhodně by se neměla vytahat do nepoužitelného stavu.

Vezmi dva vzorky látky, jeden světlý a jeden tmavý, a polož je na stejné místo. Nechej je tam celý den a večer. Sleduj nejen barvu, ale i to, jak se v látce ztrácí struktura a jak na ní ulpívá prach. Tmavá látka ukazuje každé smítko a chlup, světlá je v tomhle tolerantnější. U závěsů platí, že tmavá látka pohlcuje světlo i po setmění, takže místnost působí uzavřeně. Světlá látka naopak světlo vrací a místnost se jeví vzdušnější, i když má stejné rozměry.

Nejčastější chyba je dotahování šroubů silou, dokud sedák nepraskne. Další je podkládání zvednuté strany papírem nebo kartonem, což vydrží jen do prvního zatížení. Někteří lidé také ohýbají plechový rám, aby sedák srovnali, ale tím zničí geometrii a židle začne vrzat. Pokud se sedák po seřízení zvedá i po dotažení a výměně dorazů, je vadná pružina nebo prasklá deska a oprava doma už není bezpečná.

První krok je změřit reálnou výšku hrany. Polož na podlahu metr a zjisti, v jaké výšce je horní hrana desky. U stolků do 45 cm jde o zónu, kterou při vstávání ze sedačky minete nohou téměř vždy. U vyšších stolků hrozí spíš náraz bokem. Podle toho se rozhoduje, jestli stačí měkká ochrana, nebo je nutné hranu srazit.

Mírně zvednutý sedák poznáte podle toho, že se opěradlo při sezení prohýbá do stran nebo se deska stále vrací do nakloněné polohy. Nejde o závadu, ale o špatně nastavený mechanismus nebo uvolněný spoj. Než začnete cokoli rozebírat, položte židli na bok a prohlédněte si spodní konstrukci. Zjistíte, zda je problém v plynové pružině, v úchytu desky, nebo v samotném sedáku, který se opřel o rám.

Po srovnání zkuste na židli sedět alespoň deset minut a sledujte, zda se sedák neposune. Potom zkontrolujte dotažení všech spojů ještě jednou, protože se materiál usadí. Teprve když drží v rovině i po zátěži, můžete židli vrátit do běžného používání.

Konferenční stolek s ostrými rohy vypadá v showroomu elegantně. V obývacím pokoji ale během týdne odhalí, že ostrá hrana je past na holeně, na hračky dětí i na látku sedačky. Nejde přitom o to, že by stolek byl špatný. Problém je v tom, že většina lidí řeší jen povrch a úplně zapomene na hrany, které jsou ve výšce kolen.

U některých konstrukcí drží sedák v rovině plastové dorazy nebo pryžové podložky. Ty se časem vytlačí a sedák se opře jen jednou hranou. Podložky vyměňte za stejně silné, ne za tlustší, jinak vznikne vůle na druhé straně. Pokud dorazy chybí úplně, vyrobte je z tvrdé gumy a přišroubujte tak, aby se sedák dotýkal obou současně. Nikdy nepoužívejte dřevěné klínky, ty se rozdrolí a uvolní se.

Poslední věc, kterou lidé podceňují, je pocit při sezení. Potah mění to, jak sedačka klouže, jak se v ní sedí v létě a jestli se na ní dá spát. Některé materiály na kůži působí jako skleník, jiné zase drhnou. Než si potah necháte natrvalo, zkuste na něm strávit večer. Pokud se po hodině zvednete zpocení nebo vás tlačí švy, je lepší ho vrátit a koupit jen levnější ochrannou plachtu na dobu, kdy sedačku nikdo nepoužívá.