5 rozměrů stojanu, které rozhodují o průchodu k hudebnímu koutu

Praktický postup je jednoduchý. Vezměte si metr a postavte na zem krabici přibližně ve velikosti základny zamýšleného stojanu. Projděte kolem ní s pouzdrem, s koštětem a s aparátem. Zkuste se před ni posadit, jako byste chtěli hrát. Pokud se při tom dotýkáte zdi nebo jiného nábytku, je stojan moc velký. Potom změřte výšku, ve které se nástroj odkládá, a ověřte, že se při tom nezvedá ruka nad úroveň ramene. Nakonec zkontrolujte, jestli stojan neblokuje přístup k zásuvce, ke klaviatuře nebo ke dveřím.

Než se do otáčení pustíte, zahrajte stejnou skladbu ve třech polohách: u zdi, deset centimetrů od zdi a zády do místnosti. Poslouchejte basy, střední pásmo a doznívání tónu. Pokud je rozdíl malý, nemá smysl nástroj stěhovat. Pokud je znát, ale zvuk je příliš ostrý, zkuste mezi klavír a protější stěnu dát měkký prvek. Teprve potom řešte trvalé umístění.

Na konci cvičení věnuj pět minut úklidu. Není to ztráta času, ale prevence, že příště začneš hraním místo rozplétáním kabelů. Pokud budeš tyto kroky dělat po každé hře, pokoj zůstane obyvatelný a bicí budou připravené k dalšímu použití. A hlavně – nebudeš muset nic schovávat, protože vše bude na svém místě.

Další častá chyba je postavit stojan na levou nebo pravou stranu klavíru, protože se to zdá praktičtější kvůli místu. Tím ale vzniká asymetrie. Při hře se neustále otáčíte jedním směrem, jednostranně přetěžujete krční svalstvo a navíc máte noty mimo přirozený zorný úhel. Stojan patří do středu, přesně proti vašemu tělu. U křídla, kde je klaviatura posunutá, se řiďte středem klaviatury, ne středem celého nástroje.

Typická chyba je postavit nástroj zády do místnosti v malé cihlové místnosti s tvrdou podlahou. Zvuk se rozšíří, ale zároveň se rozkmitá místnost a vznikne dunivý tón. Pomůže koberec, závěs nebo police s knihami za klavírem. Další častá chyba je nechat pianino blízko topení nebo na přímém slunci. Rezonanční deska potřebuje stabilní vlhkost kolem 45 až 60 procent; u zdi to bývá lepší než uprostřed místnosti, kde fouká od oken.

Typická chyba je koupit stojan podle fotky v katalogu bez toho, aby člověk znal půdorys koutku. Na obrázku vypadá elegantně, doma se ale nevejde mezi klavír a okno. Druhá častá chyba je umístit stojan doprostřed místnosti, kde sice dobře vypadá, ale překáží při hraní i při úklidu. Třetí je ignorovat pohyb nástroje: kytara se při odkládání houpe, housle se otáčejí, When you beloved this post as well as you would like to acquire more information relating to tato stránka kindly stop by our webpage. a pokud stojan nestojí pevně, dřív nebo později spadne.

Typická chyba je snažit se kout schovat. Zastrčený za gaučem nebo rekonstrukce koupelny krok za krokem závěsem vypadá jako něco, co se má ukrýt, a tím víc upoutá pozornost. Lepší je přiznat ho a udělat z něj záměrnou část místnosti. Nástroje, které často používáte, nechte na stojanu. Ty, na které se hraje jednou za měsíc, patří do pouzdra a do skříně. Rozhodněte se pro dvě až tři věci, které budou vidět, a zbytek ukliďte. Méně nástrojů v koutě znamená méně skladu.

Rozdíl poznáte okamžitě u křídel a u vyšších pianin, kde jsou zadní sloupky masivní. Zvuk získá na objemu, basy budou plnější a tón nezanikne hned po úhozu. Naopak malá pianina do 110 cm mají tenkou zadní stěnu a při otočení zády do místnosti mohou znít ostře nebo plechově. Proto má smysl nejdřív zkusit jen mírné odsunutí a poslech, než nástroj přemístíte úplně.

Pianino stojící léta na stejném místě u zdi vypadá jako nábytek. Jenže zvuk klavíru je závislý na tom, jak volně může rezonanční deska dýchat a jak se vlna šíří prostorem. Když nástroj od zdi odtáhnete a otočíte zády do místnosti, otevře se směrem k posluchači zadní strana, kde je u většiny pianin umístěna velká plocha rezonanční desky a žebrování. Právě odtud jde nejvíc zvuku.

Stojan na nástroj v hudebním koutě neřeší jen to, kam odložit kytaru nebo housle. Rozhoduje o tom, jestli se dá koutkem projít s pouzdrem v ruce, jestli se dá vyměnit struna bez toho, aby člověk klečel na pračce, a jestli mikrofon nespadne ve chvíli, kdy se natahuje kabel. Špatně zvolený stojan se pozná až po týdnu provozu: neustále do něj narážíte bokem, zakopáváte o základnu a nakonec ho odstěhujete do sklepa. Proto je lepší měřit než hádat.

Pro hudební koutek do 4 m² se osvědčují nástěnné držáky nebo úzké stojany s hloubkou do 30 cm. Pro větší prostor se hodí stojan na kolečkách, který se dá odsunout ke zdi, když se nehraje. Vždy ale počítejte s tím, že kolečka na parketách zanechávají stopy a na koberci se zaseknou. Pokud je koutek průchozí, je lepší obětovat pár centimetrů šířky ve prospěch volné podlahy než kupovat stojan, o který se bude zakopávat každý den.