5 pravidel, jak vybrat suché či mokré čištění sedačky

Suchá pěna a mokré čištění nejsou dva názory na totéž. Jsou to dvě různé technologie s jiným chemickým základem, jinou dobou schnutí a jinými riziky. Rozhodnutí, kterou zvolit, nezávisí na tom, co je zrovna po ruce, ale na materiálu potahu, typu nečistoty a konstrukci sedačky. Špatná volba může látku poškodit trvale, proto je lepší strávit pět minut u etikety než hodinu u vysoušeče.

První krok je zjistit, s čím pracujete. Podívejte se na technický popis látky: zda je tkaná, pletená, s impregnací, nebo s neviditelnou ochrannou vrstvou. Zásadní je, zda se dá povrch otírat vlhkým hadrem, nebo vyžaduje extrakční čištění. U světlých textilií s volným tkáním je vyšší riziko, že se tekutina vsákne dřív, než ji stihnete odstranit. Naopak hustě tkané nebo mikrovlákenné povrchy drží nečistoty na povrchu a stačí je setřít.

Prvním krokem je oddělit mechanické a environmentální vlivy. Mechanické zahrnují tah, tlak, ohyb, smyk, ráz a otěr. Environmentální zahrnují vlhkost, teplotní cykly, UV záření, kyseliny, zásady a rozpouštědla. Sepište si je rady pro rekonstrukci svou aplikaci a u každého uveďte, zda jde o krátkodobé, nebo trvalé působení. Trvalé působení i při nízké intenzitě často rozhoduje více než krátkodobý extrém.

Parní čištění působí na první pohled neškodně. Žádná chemie, jen horká vodní pára. Právě ta kombinace teploty kolem 150 °C a vlhkosti ale dokáže napáchat škody, které se už neopraví. Než parní čistič vytáhnete, projděte si, na co ho rozhodně nepoužívejte.

Třetí kategorií jsou textilie citlivé na teplo. Hedvábí, vlna, kašmír a některé syntetické směsi se při vysoké teplotě srážejí nebo ztrácejí lesk. Zvlášť opatrně u záúložné prostory v malém bytěěsů a čalounění, kde se látka napíná. Pára může rozpustit lepidlo, kterým je textilie fixovaná ke kostře. Pokud si nejste jistí složením, vyzkoušejte páru nejdřív na skrytém místě a nechte uschnout.

Prevenci netvoří jen opláchnutí. Pokud víte, že přijdete do kontaktu se solí, použijte předem ochranný krém na bázi silikonu nebo vazelíny. Ten vytvoří na kůži tenký film a sůl se nebude tak snadno vstřebávat. Po skončení práce kůži vždy omyjte vlažnou vodou s jemným přípravkem a ihned ji ošetřete hydratačním krémem. Když se tyto kroky dodrží, podráždění se obvykle neobjeví.

Životnost sedáku nezávisí na tom, jak hustě pěna vypadá na první pohled, ale na tom, jak je zkonstruovaná její vnitřní struktura. Studená pěna tuhne při pokojové teplotě v uzavřené formě, což umožňuje přesně řídit rozmístění materiálu v různých vrstvách. Tvrdší směs se nalije do nosných zón, měkčí do míst, kde má sedák odpružit. Výsledkem je sedák, který si drží výšku i po mnoha hodinách sezení, protože se hmota nerozlézá do stran.

Pátou skupinou jsou lakované a voskované povrchy. Nábytek s lesklým lakem, klavíry, dveře s fólií nebo olejované parkety pára rozleptá. Vosk se rozpustí, lak zbělá a vzniknou šmouhy, které nejdou rozleštit. Stejně citlivé jsou i některé druhy linolea a vinylové podlahy s pojivem na bázi rozpouštědel.

Než tedy parní čistič nasadíte, ověřte materiál a zkuste netečnou plochu. Držte trysku dál od spár, nepoužívejte nástavec na maximum a po čištění povrch vždy osušte. Pára je skvělá na dlažbu, spáry, nerez, sklo a tvrdé plasty, ale na přírodní kámen, dřevo, hedvábí, jak zařídit malou kuchyni elektroniku a lakované plochy patří jiné prostředky.

Čtvrtou pastí jsou elektronika a obrazovky. Pára zkondenzuje uvnitř štěrbin, dostane se k plošným spojům a způsobí korozi. Monitory, klávesnice, televizory a reproduktory čistěte jen lehce navlhčeným hadrem. U obrazovek navíc hrozí, že se poškozený antireflexní povlak už neobnoví. Nikdy nepoužívejte páru na nabíječky ani na zařízení pod napětím.

Kde pára nadělá víc škody než užitku První skupinou jsou přírodní kameny. Mramor, travertin a vápenec jsou porézní a citlivé na kyseliny i vlhkost. Horká pára se vsákne do struktury, naruší leštící vrstvu a na povrchu zůstanou matné skvrny a mapy. U lakovaného nebo voskovaného kamene pára navíc rozpustí ochranný film. Stejně dopadne i solnhofenská břidlice nebo pískovec, pokud nejsou řádně impregnované.

Druhým rizikem je masivní dřevo. Parkety, dřevěné pracovní desky a nábytek z lamina s papírovou hranou nesnesou dlouhý kontakt s vlhkem. Pára pronikne do spár, zvedne vlákna a způsobí, že se deska ohne nebo nabobtná. Typická chyba je „rychlé přejetí" tryskou přímo po spáře. I krátký výstřel stačí, aby se lak zakalil. U dřeva platí, že čistit se má téměř suchým hadrem, ne párou.

Here is more information on více na webu look into our page.