5 parametrů vodítka, které rozhodují ve městě

Důležitý je režim a místo na krmení. Kočka musí mít svůj krmný prostor vysoko nebo v oddělené místnosti, kam štěně nemá přístup. Štěně zase potřebuje vlastní klidné místo, kde ho kočka nebude rušit. Nikdy nedávejte jídlo jednomu před druhým ve stejné místnosti – vzniká z toho konkurence a stres. Oddělené krmení je základ, který mnoho lidí podcení.

Nejčastější chyby majitelů: dosypávání misky, jakmile se zdá prázdná, odměny během dne bez započítání do dávky, a zbytky z lidského stolu. Vařené kosti, cibule, česnek, hroznové víno, čokoláda a xylitol jsou pro psy i kočky nebezpečné. Kočce nikdy nepodávejte psí konzervu jen proto, že „jí to chutná". Stejně tak nepřecházejte na nové krmivo skokem – během pěti až sedmi dnů přimíchávejte nové do starého v poměru, který postupně zvyšujete.

Důležitý je i materiál a hmotnost karabiny. Těžká karabina na krátkém vodítku zbytečně zatěžuje krk, zejména u menších plemen. Pokud pes táhne, je vhodnější kombinovat kratší vodítko s postrojem, který tlak rozloží na hrudník. U krátkého vodítka se také vyplatí pevná rukojeť nebo druhá smyčka blízko karabiny, za kterou psa přidržíte v úzkém průchodu.

Začněte v klidu doma nebo na zahradě. Nasaďte štěněti obojek nebo postroj a nechte ho chvíli jen tak pobíhat, aby si zvyklo na pocit na těle. Pak připněte vodítko a nechte ho vláčet po zemi. Když se ho štěně nebojí, vezměte ho do ruky a udělejte pár kroků. Odměňte ho pamlskem vždy, když se vodítko prověsí. Tím se učí, že volné vodítko znamená odměnu. Nepoužívejte na začátek flexi vodítko, to tahání spíš podporuje.

Mezi nejčastější chyby patří podávání kvasu současně s mlékem nebo syrovými vejci. Tyto kombinace mohou u psů a koček vyvolat silné nadýmání a průjem. Další častou chybou je příliš velká dávka. Kvas je bohatý na enzymy a mikroorganismy, a pokud ho zvíře dostane příliš mnoho, může to vést k oslabení přirozené střevní mikroflóry. Nikdy také nepodávejte kvas zvířeti, které bere antibiotika nebo má oslabenou imunitu. V těchto případech může i malé množství způsobit vážné komplikace.

Typická chyba je pořídit flexi vodítko s délkou kolem pěti metrů a používat ho i na přechodech a v dopravním provozu. Mechanismus se zablokuje pozdě, šňůra se zařízne do ruky nebo do nohou kolemjdoucích a pes má příliš velký prostor na rozběh. Flexi má své místo na volném prostranství, ne v centru města.

Proč nestačí klíště jen vytáhno

Nakonec platí, že klidná chůze na vodítku je dovednost, ne boj. Když budete trpěliví, důslední a budete odměňovat to, co chcete vidět, štěně se to naučí. Pokud se to nedaří ani po měsíci pravidelného tréninku, zvažte konzultaci s trenérem, který pracuje pozitivními metodami. Někdy stačí pár drobných úprav a pokroky přijdou.

Pro městské prostředí se nejčastěji hodí délka mezi 1,2 a 1,8 metru. Kratší než metr nutí psa jít těsně u nohy, což zvládne málokterý pes přirozeně a vzniká z toho neustálé napínání. Delší než dva metry už se v provozu plete pod nohy, zachytává o sloupky a nedává dost rychlou kontrolu, když pes vyrazí za něčím přes ulici.

Délku tréninku držte krátkou, pět až deset minut. Štěně má krátkou pozornost a dlouhý trénink ho unaví a otráví. Raději cvičte několikrát denně. Vždy končete v momentě, kdy se daří, ne když už je pes unavený a přetažený. Během procházky střídejte úseky, kdy po psovi chcete klidnou chůzi, s úseky, kdy může čichat a být psem. Pokud budete vyžadovat perfektní chůzi celou hodinu, štěně to nezvládne a vy budete frustrovaní.

Rychlost reakce je důležitější než absolutní délka Rozhodující je vzdálenost, na kterou se pes dostane, než stihnete zareagovat. U psa, který táhne, se každý metr navíc mění na rozběh. Když pes váží přes dvacet kilogramů, i půl metru rozhoduje o tom, zda ho zastavíte, nebo vás to strhne. Proto je lepší zvolit kratší vodítko a naučit psa chodit blíž, než spoléhat na to, že delší vodítko „nějak" udržíte.

Nakonec si vodítko vyzkoušejte v reálné situaci. Projděte s ním rušnou ulici, zastávku a přechod. Sledujte, zda se pes drží na volné smyčce, nebo zda ho musíte tahat. Pokud vodítko visí na jedné straně a pes ho přeskakuje, je špatně zvolená délka i způsob držení. Správná délka je taková, při které má pes dost prostoru na přirozený krok, ale vy máte ruku u těla a kontrolu během jedné vteřiny.

Ve městě se pes pohybuje mezi lidmi, auty, kočárky a dalším psem na každém rohu. Vodítko, které na louce funguje bez problému, může být na chodníku nebezpečné nebo nepoužitelné. Délka je přitom jen jeden z parametrů. Stejně důležité je, jak se vodítko drží, kde visí a co udělá, když pes zabere.