5 překvapivých setkání stavebních slohů, která najdete v jedné pražské fasádě

Vstup do paláce je zdarma, ale pozor: uvnitř sídlí Národní galerie, takže při běžné návštěvě uvidíte sgrafita pouze zvenčí. Pokud chcete vidět detaily zbližka, využijte možnost prohlídky s průvodcem, která vás vezme i na ochoz ve druhém patře. Před odchodem si projděte zahradu na jižní straně – odtud je vidět boční fasáda, která bývá méně frekventovaná a umožní klidnější focení. A na závěr si všimněte, jak se sgrafita na Schwarzenberském paláci liší od jednodušších sgrafit na jiných pražských domech – právě ta složitost a hustota dělá z tohoto paláce skutečnou renesanční perlu, která vám v paměti zůstane mnohem déle než obyčejná prohlídka.

Pokud si chcete osvojit rychlé čtení, naučte se jednoduchý trik: sledujte, kde se stýkají různé materiály nebo kde končí římsa. Probíhá-li římsa přes celou fasádu bez přerušení, jde obvykle o jeden stavební zásah. Jakmile římsa mění profil nebo mizí, máte před sebou stopu po přestavbě. Stejně tak si všímejte oken – pokud jsou v jednom patře původní špalety a ve druhém novější plastová okna, dům nese známky postupných úprav od počátku 20. století až po současnost. Tato znalost se vám bude hodit nejen při procházkách, ale i při běžném bydlení – když víte, co dům skrývá, snadněji pochopíte jeho technické i estetické limity.

Nakonec si dejte pozor na jednu věc: nevěřte všemu, co se o Faustově domě píše na sociálních sítích. Mnoho příspěvků je záměrně mystifikujících, aby získalo sdílení. Pro ověření si vystačíte s odbornou literaturou v knihovně nebo s přednáškami z pražské historie. Až budete stát před domem, vzpomeňte si, že skutečné tajemství nespočívá v nadpřirozenu, ale v tom, jak málo toho o běžném životě v historických budovách víme.

Abyste vrstvy skutečně rozlišili, zaměřte se na detaily. Renesance poznáte podle sgrafitové omítky nebo kamenných ostění. Baroko se prozradí širokými štukovými rámy a zdobnými frontony. Secese přináší asymetrické rostlinné motivy a kované zábradlí. Kubismus zase ostré geometrické tvary, které vypadají jako krystaly. Funkcionalismus je minimalistický – pásová okna, hladká fasáda bez dekorací. Když u jednoho domu narazíte na kombinaci alespoň tří těchto prvků, máte před sebou učebnici dějin architektury v jedné budově.

Když se v tom začnete orientovat, vyhněte se dvěma častým chybám. První je domněnka, že každá omítka s ornamenty musí být secese – spousta novorenesančních domů má bohatou dekoraci, ale jiný charakter. Druhá chyba je přehlížení „bezvýrazných" domů. Moderní přestavby často schovají starší fasádu pod novou vrstvu, ale původní prvky se mohou objevit na dvoře nebo v průjezdu. Vždy se podívejte i do vnitrobloku, nejen na uliční stranu.

Dalším klíčem je konstrukce samotných pilířů. Karlův most má šestnáct pilířů, které nejsou stejně široké. Ty blíž k břehům jsou masivnější, protože tam působí větší tlak vody. Každý pilíř je navíc na návodní straně zakončen špicí, která láme vodu a snižuje její rychlost. Tento detail, který se dnes zdá samozřejmý, byl v té době revoluční. Když rekonstruujete starý dům, stejný princip platí pro základy: nechte si udělat geologický průzkum, a pokud je půda nestabilní, nerozšiřujte základy do šířky, ale do hloubky – a to vždy na pevnou vrstvu, ne na navážku.

Při práci na zahradě nezapomínejte na okolní zeleň. Funkcionalisté plánovali výsadbu tak, aby stromy nezakrývaly okna a nebránily průchodu světla. Proto se vyhněte vysazování mohutných jehličnanů nebo rychle rostoucích listnáčů v blízkosti fasády. Ideální jsou nízké keře – ptačí zob, zimostráz nebo tavola. Důležitá je i údržba trávníku: žádné květinové záhony v geometrických tvarech, které by odporovaly přirozené křivce terénu. Vše má být jednoduché, čisté a funkční.

Když se řekne Faustův dům, většina si představí alchymistu, smlouvu s ďáblem a tajnou chodbu. Skutečnost je ovšem méně filmová, ale o to zajímavější. Budova na Karlově náměstí má za sebou několik staletí, během nichž se v ní vystřídali učenci, podvodníci i lidé, kteří se o historii příliš nestarali. Pokud se sem vypravíte na vlastní pěst, rychle zjistíte, že hlavním nepřítelem nejsou duchové, ale nedostatek ověřených informací.

Zahrada u funkcionalistické vily by měla působit lehce a vzdušně. Základním pravidlem je otevřenost – žádné husté živé ploty, které by zakrývaly pohled na fasádu. Místo nich se používají nízké zídky, případně solitérní dřeviny s jemnou korunou. Typické jsou trávníky bez ornamentálních záhonů, cesty z betonových dlaždic nebo kamenných desek, které vedou přímo ke vstupu. Vyvarujte se barevných květinových výsadeb – funkcionalismus preferuje zeleň v odstínech zelené a šedé, případně bílé kvetoucí keře.