5 kroků, jak se zbavit zápachu z kurníku a dýchat čistší vzduch

Voda a krmivo rozhodují o odolnosti hejna víc, než se na první pohled zdá. Napáječky denně propláchněte, protože v teplé vodě se rychle množí bakterie a slepice pak trpí průjmy. Krmnou směs skladujte v suchu a v uzavřených nádobách, jinak do ní zaleze hlodavec nebo plíseň. Zkažené krmivo s nahořklým zápachem vyhoďte bez váhání, i když ho slepice ještě žerou. Kromě zrna dopřejte volný přístup ke gritu a k vápennému materiálu, který podporuje pevné skořápky a správné trávení.

Kuna nepotřebuje velké dveře. Vleze se do každého otvoru, kterým prostrčí hlavu. Proto je nutné projít celý plášť kurníku a všechny otvory — větrací průduchy, škvíry u dveří, netěsnosti u střechy — překrýt drátěným pletivem s oky do dvou centimetrů, připevněným z vnitřní strany. Kovové pletivo musí být pevně přišroubované nebo přibité, ne jen položené. Zvláštní pozornost věnujte automatickým dvířkám: pokud se zavírají na principu protizávaží, kuna je často dokáže nadzvednout tlapkou. Řešením je dvířka s aretací nebo s pryžovým těsněním, které se po zavření samo zajistí.

Kohout se pozná podle toho, že slepice kolem něj zůstávají v klidu, ne že před ním prchají. Když kohout přináší potravu a svolává hejno, je to dobrý znak. Když naopak slepice křičí, mají krvavé hřebeny nebo lysá místa na hřbetě, je něco špatně. Krytí hřbetu postroj nevyřeší, jen zakryje problém. Řešením je méně kohoutů nebo více slepic.

Kam ustoupit, když se to zvrhne Útoky na člověka nejsou výjimkou u mladých kohoutů, kteří si testují hranice. Nepomáhá couvat ani mávat rukama. Řeší se to klidným a sebevědomým pohybem, kohouta je potřeba přejít a případně ho krátce podržet, ne ho bít. Pokud kohout útočí opakovaně a jde po dětech, je to důvod k vyloučení z hejna. Agresivita se nedědí jen tak, osvětlení v obýváku ale zkušenost s ní se v hejnu předává dál a mladí kohouti to opakují.

Na trh se dostává řada přípravků, ale fungují jen při správném základu. Vápno, dřevěný popel nebo přírodní sorbenty pomáhají, pokud je podestýlka suchá a čistá. Pokud je mokrá, jen zamaskují problém. Pravidelná údržba – denní odstranění čerstvého trusu, týdenní kontrola vlhkosti a celková obnova podestýlky podle potřeby – udrží zápach pod kontrolou lépe než jednorázové zásahy. Slepice pak lépe prospívají a vejce jsou čistší.

Zápach z kurníku nevzniká jen tak. If you have any inquiries concerning where and just how to use Barvy Stěn do obýváku, you can contact us at the website. Většinou jde o kombinaci vlhkosti, nahromaděného trusu a špatného větrání. Než začnete kupovat různé přípravky, projděte si základy. Většina problémů se dá vyřešit úpravou prostředí, ve kterém slepice žijí. Cílem není kurník dezinfikovat do sterilna, ale nastavit podmínky, kdy se amoniak a sirovodík netvoří v takovém množství.

Nejčastější chyby vznikají spěchem. Lidé zapomenou na uzamykatelná dvířka, nedostatečně zajistí pletivo proti podhrabání a podcení výšku kurníku, takže se v něm nedá uklízet. Další častou chybou je použití palet s barvami nebo nátěry neznámého původu. pokud si nejste jisti, raději paletu vyřaďte. Hřebíky a skoby po demontáži vždy vytáhněte a zkontrolujte, že v podlaze nezůstaly ostré hroty, které by slepicím poranily packy.

Na závěr: kohouta neberte jako ozdobu, ale jako součást pracovního hejna. Jeden kohout na hejno stačí, dva jen v případě velkého výběhu s oddělenými skupinami. Mladé kohouty držte odděleně od staršího, dokud nejsou plně vyvinutí. A když se soužití nedaří, nečekejte, že se to srovná samo. Vyměnit kohouta je často jednodušší než léčit slepice.

Prvním krokem je důkladné vyčištění. Vyhoďte veškerou starou podestýlku, seškrábejte zaschlé vrstvy trusu ze všech povrchů, včetně hřad a roštů. Použijte obyčejnou vodu a tuhý kartáč, případně páru. Vyhněte se agresivní chemii, která dráždí dýchací cesty slepic i lidí. Po mytí nechte vše pořádně vyschnout. Mokré dřevo je živnou půdou pro bakterie a plísně, které zápach jen prohloubí.

Výběh řešte dřív než krmítko. Slepice potřebují prostor k hrabání, popelení a pohybu, ale zároveň musí být chráněné před liškou, kunou a psem. Oplocení vysoké kolem metru s pevnými sloupky a pletivem zapuštěným do země je základ; podhrabání je nejčastější cesta, kudy se predátor dostane dovnitř. Pokud výběh nezastřešíte, počítejte s tím, že dravec může zaútočit i shora. Pro začátek stačí menší, dobře zabezpečený výběh, který postupně zvětšíte, než abyste obrovský pozemek oplocovali narychlo a s děrami.

Prostor je další častá chyba. Hejno potřebuje dost místa na ústup. Slepice, která je na dně hierarchie, musí mít kam utéct, jinak ji kohout nebo dominantní slepice udolá. Pomáhá několik napáječek a krmítek rozmístěných dál od sebe, vyvýšená bidla a zákoutí. Pokud slepice nemají kam uhnout, začnou se škubat a přestanou snášet.