5 kroků, jak po odjezdu hostů připravit lůžko pro dalšího spáče

Povlečení svlékejte postupně a kontrolujte přitom matraci. Prohmatejte ji rukou po celé ploše, hledejte skvrny, vlhká místa a drobky. Skvrnu od potu nebo kávy neřešte hned v ložnici – nejdřív ji z matrace opatrně setřete vlhkým hadříkem a nechte proschnout, jinak se vlhkost zatáhne do jádra. Typická chyba je převléknout lůžko hned a matraci nechat zpocenou pod čistým prostěradlem; vlhkost pak přechází do nového prádla a vzniká zatuchlý pach.

Pozor na přílišné plnění. Prostor má mít rezervu, aby se víko nebo zásuvka daly zavřít bez tlaku na obsah. Pokud musíte na víko tlačit, je uvnitř příliš mnoho věcí a mechanismus bude trpět. Stejně tak necpěte lůžkoviny do rohů, kde vedou panty nebo kolejnice. Tam se textil zachytí a při otevírání se potrhne.

Při ukládání dávejte pozor na tři věci. První: necpěte polici do plna, jinak se při vytahování jedna sada vysype a zbytek zůstane rozházený. Druhá: nepoužívejte voňavé sáčky přímo na látku, mohou zanechat skvrny; vůni řešte spíš čerstvým vzduchem při větrání. Třetí: mokré nebo nedosušené povlečení nikdy neukládejte, plíseň se pak šíří i na zdravé kusy.

Když má někdo spát v obývacím pokoji, nejde jen o to hodit na pohovku deku. Zatemnění řeší dvě věci najednou: soukromí hosta a to, aby se ráno neprobudil s prvním světlem. Než začnete cokoli kupovat, projděte si okna a zjistěte, kudy světlo skutečně proniká. Často nejvíc vadí spára mezi závěsem a zdí nebo světlo odražené od protější fasády, ne samotná plocha skla.

Topper má smysl ve chvíli, kdy je samotná pohovka v pořádku, ale povrch je příliš tvrdý nebo studený. Tenká vrstva paměťové pěny či latexu o výšce kolem tří až pěti centimetrů dokáže zjemnit dojem z ztvrdlé látky a srovnat drobné nerovnosti potahu. Naopak silný topper, který má nahradit matraci, je na rozkládací pohovce riziko. Zvyšuje celkovou výšku lůžka, mění rozložení tlaku a u některých mechanismů může bránit správnému složení. Pokud topper po složení zůstává na pohovce, zkontrolujte, zda se vejde do úložného prostoru a zda mechanismus nedře o jeho okraj.

Na co si dát pozor u uchycení a materiálu U pronajatého bytu nebo paneláku nevrtejte do rámu okna, pokud to není nutné. Většina zatemňovacích systémů jde připevnit na rám pomocí příchytek nebo rozpěrných tyčí a při stěhování je zase sundáte bez stop. Materiál volte podle toho, jak zařídit malou kuchyni často bude host přespávat: látka s dobrým zatemněním propustí méně světla, ale bývá těžší a potřebuje pevnější uchycení. Levnější kompromis je kombinace běžného závěsu a samostatné zatemňovací vložky, kterou v noci přichytíte suchým zipem.

Nezapomeňte na časování. Pokud host přespává jen občas, nemá smysl montovat trvalou konstrukci; postačí přenosné zatemňovací panely nebo látka na přísavkách. Pokud jde o pravidelnou návštěvu, vyplatí se investovat do pevnějšího řešení a vyzkoušet ho jednu noc předem. Večer před spaním projděte pokoj se zhasnutým světlem a podívejte se, kde všude prosvítá. Právě tohle rychlé kolo odhalí většinu problémů dřív, než host usne.

Častá chyba: koupit křeslo podle fotky a čísel z katalogu, kde je uvedena jen šířka a délka lůžka. Chybí hloubka, výška opěradla a dráha mechanismu. Vyžádejte si tyto údaje písemně nebo si křeslo změřte v prodejně. Pokud to nejde, hledejte takové, u kterého výrobce uvádí půdorys v obou stavech — složeném i rozloženém. Bez toho se rozhodujete naslepo.

Dveře a chodba jsou druhá překážka. I křeslo, které se do místnosti vejde, musí nejdřív projít dovnitř. Změřte světlost dveří, šířku chodby a zkontrolujte, jestli se dá křeslo naklonit. U rozkládacích konstrukcí se často odšroubovávají nohy, což šířku při průchodu zmenší. Ověřte to předem, ne až při stěhování. Poslední věc: nechte si v místnosti rezervu na manipulaci. Křeslo těsně př zdi se špatně rozkládá a ještě hůř se pod ním uklízí.

Celá příprava zabere sotva půl hodiny a odvede práci, kterou byste jinak odkládali na neurčito. Lůžko pak není jen ustlané, ale skutečně čisté a suché, což pozná každý, kdo si do něj příště lehne.

Úzká místnost neodpouští odhad. Rozkládací křeslo, které se do ní má vejít, musí projít dveřmi, postavit se podél zdi a ještě se před ním musí dát projít. Než začnete porovnávat potahy a tvary, změřte si místo metrem a zapište si tři čísla: šířku stěny, kam křeslo přijde, volný průchod před ní a světlou šířku dveří včetně rámu. Právě světlost dveří je nejčastější kámen úrazu.

U rozkládacího křesla se nedívejte jen na půdorys v sedu. Zásadní je půdorys v rozloženém stavu. U lůžka měřte délku od opěradla po přední hranu a hlavně to, kolik místa zabere mechanismus při rozkládání — některá křesla potřebují před sebou dalších třicet až čtyřicet centimetrů na vyklopení. Do úzké místnosti se hodí ta, která se rozkládají dopředu, ne do strany. Pokud se otevírají barvy stěn do obýváku strany, potřebujete volný prostor po boku, a ten v úzkém pokoji většinou není.