5 kroků, jak připravit šifrovací hru na zahradě i doma

Na závěr: neinvestujte do drahých doplňků, dokud si nezvyknete na nové uspořádání. Největší efekt přinese změna hloubky skříněk, zkrácení pracovní desky a přidání zásuvek. Pokud to nejde, začněte alespoň tím, že vyhodíte vše, co jste nepoužili rok. Uvolníte místo, které jste hledali ve stěnách.

Odměnu nedávejte na jedno snadno uhodnutelné místo. Rozdělte ji na části – sladkost, samolepku, malou hračku – a poslední indicie ať vede k místu, kde je ukrytá. Pokud hru hrajete na zahradě, počítejte s počasím: papírové šifry vložte do průhledných desek nebo zalaminujte, případně použijte kamínky s písmeny. Uvnitř bytu zase odstraňte předměty, o které se dá zakopnout.

Hry, které vzniknou samy První hra je „kolik kroků ujdeš, než ti spadne šiška z hlavy". Dítě si položí šišku na temeno a snaží se jít rovně, aniž by se jí dotklo rukou. Kdo dojde dál, vyhrává. Je to lepší než obyčejné závodění, protože se zapojí celé tělo a děti se smějí, i když prohrají. Další je „hod na pařez" – najděte pařez nebo kámen a házejte šišky z rostoucí vzdálenosti. Nejdřív z blízka, pak udělejte čáru dál. Pozor na to, abyste nestáli v cestě ostatním; ať se háže vždy jedním směrem.

Když děti začnou být unavené, přichází „stavba cesty". Z klacků a kamenů postavte klikatou stezku mezi stromy, po které se dá přejít, aniž byste se dotkli země. Menší děti potřebují širší kameny, starší zvládnou i úzké klacky. Pravidlo je, že se nesmí šlápnout vedle. Dospělý jde první a ukazuje, kudy vede cesta; pak ji děti rozebírají a stavějí jinudy. Tím se zabaví i na půl hodiny, aniž byste cokoli nosili.

Na závěr: houba je užitečný pomocník, ale jen na to, na co je určená. Mechanické nečistoty odstraní, rozpuštěné látky ne. Rozbor vody, správné pořadí filtrů a výměna podle tlaku, ne podle dojmu, rozhodují o tom, zda budete mít vodu lepší, nebo jen dražší. Kdo tohle dodrží, vyhne se většině problémů, které lidé s filtry mají.

Jak přidat barvu, aniž byste si zničili kombinovatelno

Dostupnost knih. Mít po ruce jen jednu rozečtenou knihu je výhoda, ne omezení. Pokud jich tam leží pět, budete přeskakovat a nedokončíte žádnou. Rozečtenou knihu položte na podložku nebo na stojan, ostatní přendejte do police. Záložka by měla být pevná a viditelná, ne útržek papíru, který vypadne. A pozor na nápoje: hrnky s horkým čajem patří na podložku, ne přímo na dřevo, jinak vám zůstanou na stolku kolečka.

Když jdete do lesa bez batohu plného hraček, děti se nudí jen do chvíle, než pochopí, že les sám je bedna s materiálem. Nejdřív je nechte, ať si samy nasbírají hromádku věcí, které je zaujmou – klacky, šišky, kameny, listy, mech. Nechte je vybrat, co chtějí, a teprve potom jim ukažte, co se s tím dá dělat. Typická chyba rodičů je, že dětem rovnou řeknou, co si mají vzít; tím je připraví o objevování a hra je nebaví. Důležité je taky hlídat, co berou do ruky – suché větve mohou mít ostré hroty a kameny z potoka bývají kluzké.

Jaké šifry fungují a jak je vytvořit Pro menší děti se osvědčily obrázkové rébusy, přesmyčky a šifry, kde se písmeno nahradí číslem podle abecedy. Větší zvládnou čtení zrcadlově, čtení po slovech pozpátku nebo mřížku, do které se text vepisuje po sloupcích. Dobré je střídat typy – jedna šifra luštění zrychlí, jiná je pomalejší a nutí přemýšlet. Vždy ale platí, že šifra musí mít jediné řešení a musí být luštitelná bez nápovědy dospělého.

Na konci hry si s dětmi projděte celou trasu znovu a ukažte, kde byla která šifra. Děti tak vidí, že šlo o promyšlený celek, a příště si samy řeknou o další. Pokud je hra bavila, nechte je vymyslet jednu šifru pro vás. Právě tím se z jednorázové zábavy stane opakovaná činnost, která rozvíjí logiku i spolupráci.

Na klidnější chvíli se hodí „lesní pexeso". Nasbírejte dva stejné listy od různých stromů – dub, buk, lípa, bříza – a položte je na zem obrázkem dolů. Dítě postupně otáčí dva a hledá stejné. Kdo najde dvojici, bere si ji. U menších dětí stačí čtyři dvojice, u větších jich můžete mít i deset. Chyba je sbírat mokré listy, ty se lepí a hra se rozpadne. Lepší je vzít suché a mezi hrami je držet v kapse.

Nakonec je dobré mít v záloze „tichou hru": kdo dřív uslyší ptáka, kdo najde tři různé zvuky, kdo uvidí veverku. Není to soutěž o výhru, ale o pozornost. Děti se ztiší a najednou vnímají les jinak. Nezapomeňte, že každá hra má skončit dřív, než se děti začnou nudit nebo hádat. Když se začnou prát o klacek, je čas změnit činnost nebo se vydat dál. Les toho nabízí dost a žádná hračka to nenahradí.