5 kratších brdských túr, které zvládnete za půl dne

Když se řekne orientace v terénu, většina lidí sáhne po mobilu. Jenže baterie se vybije, signál zmizí a najednou stojíte uprostřed lesa s mapou, která vypadá jako abstraktní obraz. Buzola a papírová mapa přitom fungují vždycky, pokud víte, jak na ně. Základní pravidlo zní: mapa se musí nejdřív zorientovat podle severu. To znamená otočit ji tak, aby její horní okraj směřoval ke skutečnému severu. Teprve pak odpovídá terénu a vy můžete začít číst.

Plánujete výlet do Krkonoš a máte s sebou děti? Klíčem k pohodě je přizpůsobit trasu jejich možnostem, ne naopak. Zapomeňte na túry s převýšením přes 300 metrů nebo na vzdálenosti delší než 8 kilometrů. Děti do deseti let ujdou s přestávkami mnohem méně, než by odpovídalo jejich „nabuzenému" startu. Vyberte trasu s přirozeným cílem – třeba s posedem, skalním bludištěm nebo potokem, kde se dá hrát. Mapa na mobilu je dobrý sluha, ale papírová varianta do batohu se hodí vždy, když dojde signál.

První chyba, kterou rodiče dělají, je podcenit občerstvení. Svačina na cestu nestačí. Počítejte s tím, že děti budou chtít jíst každé dvě hodiny, a to i v chladném počasí. Balte jídlo, které nevyžaduje přípravu – chleba s máslem, nakrájenou zeleninou, ovoce, ořechy. Sladkosti berte jako záložní palivo, ne jako hlavní chod. Tekutiny řešte čajem v termosce a vodou v lahvích, které se nerozbijí. Vyhněte se slazeným limonádám, po nich děti ztratí energii rychleji. Pokud jdete na hřebeny, fouká tam vítr a dehydratace přichází tiše.

Při výběru trasy sleduj nejen celkové stoupání, ale i délku jednotlivých úseků. Dlouhé táhlé kopce tě unaví jinak než krátké prudké sekce. Naplánuj si, kde si odpočineš, a počítej s tím, že v horách se rychlost výrazně snižuje. Na každých sto výškových metrů si přidej čas navíc, obvykle deset až patnáct minut podle sklonu a povrchu. Pokud jedeš s dětmi nebo s méně trénovanými parťáky, buď ještě opatrnější.

Na závěr si uvědom, že první výlet nemusí být extrémní výkon. Klidně zvol trasu s odpočinkovou chatou nebo vyhlídkou, kde si můžeš užít přírodu bez stresu. Důležité je, abys zůstal v pohodě a měl chuť se na hory vracet. Každý výstup tě posune dál, a pokud se budeš učit ze svých zkušeností, staneš se brzy zkušeným turistou. Připrav se, vyraz s pokorou a nech si naplno užít svobodu, kterou hory nabízejí.

První krok: srovnejte sever mapy se severem buzoly Položte buzolu na mapu a otočte jí, dokud střelka neukazuje na sever podle rysky na pouzdře. Důležité je přitom ignorovat magnetickou odchylku, pokud nemáte mapu s aktuálním údajem o deklinaci. Většina turistických map ji už započítává, ale pokud pracujete se staršími výtisky, může být rozdíl až několik stupňů. Pro běžnou chůzi to nevadí, ale pro přesnou navigaci na delší vzdálenost ano. Než vyrazíte, zkontrolujte si, jestli mapa není potištěná tak, že sever není v horní části listu – některé výřezy to mají jinak.

První tip vede z obce Jince na Plešivec. Cesta je dlouhá asi osm kilometrů a stoupání je pozvolné, takže ji zvládnou i méně trénovaní. Odměnou je skalní vyhlídka s výhledem na okolní hřebeny. Pozor na to, že poslední úsek před vrcholem je kamenitý a po dešti kluzký. Nezapomeňte si pevné boty a v batohu raději pláštěnku, protože počasí se v Brdech mění rychleji, než byste čekali.

Až budete stát na hřebeni a děti si budou hrát se sněhem i v létě, zjistíte, že klíčem k pohodě je pokora. Neberte si na krk víc, než zvládnete. Rodinný výlet nemá být sportovní výkon, ale společný zážitek. Když budete dbát na dostatek pauz, jídla a úsměvů, Krkonoše se stanou místem, kam se budete chtít vracet. A to je přesně to, oč tu běží – nezdolat vrchol, ale užít si cestu.

Základním postupem pro určení azimutu je správné držení buzoly a mapy. Položte buzolu na mapu tak, aby její směrová hrana spojovala vaše výchozí stanoviště s cílovým bodem. Poté otáčejte otočným kroužkem, dokud ryska na kroužku nebude rovnoběžná se svislými (severojižními) čarami mapy. Nyní podržte buzolu v dlani před sebou a otáčejte celým tělem, dokud se magnetická střelka nezarovná se šipkou vyznačenou na dně pouzdra. Tímto momentem máte pevný azimut. Tento postup je jednoduchý, ale vyžaduje trénink, aby se stal automatickým, zvláště když jste unavení nebo vystresovaní.

Když se plán zvrtne: co dělat, aby se výlet nezměnil v boj Vždy počítejte s rezervou času. Túra, která na mapě vypadá na tři hodiny, vám s dětmi zabere pět. Nechte v batohu místo pro „sběratelské poklady" – klacky, kameny, šišky. Tím předejdete nekonečnému fňukání. Typickou chybou je tlačit na výkon a odmítat zpomalit. Děti mají jiný smysl pro čas a cestu vnímají jako proces, ne jako cíl. Zastavte se u každé zajímavé skály, nechte je skákat do kaluží i krmit kachny u horské chaty. Tenhle přístup vám ušetří víc sil, než kdybyste se snažili dodržet rozvrh.