5 her z lesa, které zabaví děti i bez batohu

Čtvrtá hra je hledání barev. Děti dostanou za úkol najít v lese pět odstínů zelené, tři odstíny hnědé a jednu barvu, která překvapí. Sbírají jen spadané listy a plody. Nikdy netrhejte květiny ani lýko. Častá chyba je, že rodič nosí sáček a děti se jen dívají; ať si každý najde a ukáže sám. Na konci porovnejte, kdo našel nejneobvyklejší barvu.

Třetí hra je zvuková mapa. Děti si sednou na pařez, zavřou oči a počítají, kolik různých zvuků uslyší – ptáky, vítr, praskání větví. Po minutě je nechte vyjmenovat, co slyšely. Rozvíjí to sluch a soustředění. Pozor na to, aby se děti nerozutíkaly; zvuková mapa funguje jen v klidu. Pokud je rušno, přesuňte se dál od cesty.

Nejprve změřte místnost. Potřebujete minimálně 2 × 2 metry půdorysu a výšku aspoň 2,1 metru. Nižší strop znamená, že se teplo drží u hlavy a nohy zůstávají chladné. Stěny obložte dřevem bez chemické úpravy – smrk, osika nebo borovice fungují dobře. Mezi dřevo a zeď dejte minerální vlnu a hliníkovou fólii, která odráží teplo zpět. Fólii přelepte hliníkovou páskou, aby vlhkost nepronikala do konstrukce.

Před lezením se rozcvič. Deset minut stačí – kroužení rameny, zápěstími, úklony, dřepy. Nepřelez hned nejtěžší cestu, kterou vidíš. Najdi si stěnu s označením pro začátečníky, kde jsou chyty velké a blízko u sebe. Lez pomalu, nešvihaj nohama. Pravidlo je jednoduché: ruce drží, nohy pracují. Když se cítíš nejistý, slez dolů, není to ostuda. Většina zranění vzniká ve chvíli, kdy se snažíš chytit pád rukama místo toho, abys zvolnil a nechal se jistit lanem nebo dopadl na podložku.

Nejčastější chyba je cpát do nízkého pásu skříň nebo pracovní místo. Dítě tam narazí hlavou, nebude se chtít učit a nábytek stejně nikdy nevyužijete. Naopak do nízkého pásu dejte zásuvkové kontejnery, které se vytahují kolmo ke zdi, nebo vestavěné police přesně podle sklonu střechy. Police nezavěšujte do úrovně, kde by překážely – jejich hloubku přizpůsobte výšce, aby se do nich dalo pohodlně dosáhnout vsedě.

Postel a stůl řešte jako první, zbytek se přizpůsob

Nábytek vybírejte podle funkce, ne podle toho, co se vám líbí v katalogu. Noční stolek může nahradit úzká police připevněná ke zdi nebo malý věšák. Místo skříně s hlubokými dveřmi zvažte nižší komodu, na kterou se dá zároveň něco postavit. Každý kus by měl mít alespoň dvě využití: bedna jako sedátko, parapet jako pracovní deska. Co nedokáže sloužit dvěma účelům, v malé ložnici obvykle jen zabírá místo.

Hry, které rostou pod nohama Druhá hra je stavba domečku pro skřítky. Děti hledají mech, šišky, klacky a kameny a sestavují z nich miniaturní obydlí. Důležité je nic netrhat ze živých stromů a nebrat mech z kořenů – ten patří lesu. Typická chyba je přílišná soutěživost; jde o tvořivost, ne o vítěze. Nechte každé dítě, ať si své dílo obhájí a popíše, kdo v něm bydlí.

Les sám nabízí materiál na hry, které děti zabaví na celé odpoledne. Nemusíte nosit nic těžkého, stačí mít oči otevřené a trochu trpělivosti. Klíčové je vybrat hry podle věku dětí a nenechat je běhat příliš daleko od sebe. Vždy předem zkontrolujte, zda v okolí nejsou kluzké kameny, strmé svahy nebo nebezpečné větve.

Pátá hra je čichací stezka. Děti hledají tři vůně – jehličí, zem a kůru. Přivoní a zkouší popsat, co jim to připomíná. U toho se učí, že les není jen na pohled. Dbejte, aby nic nejedly a nesahaly na houby nebo plody, které neznají. Pokud jde o malé děti, buďte stále na dosah a mějte u sebe vodu. Všechny hry končí tam, kde začaly – u stromu, který si děti zapamatují jako start.

První hra je stopování. Děti dostanou za úkol najít pět různých stop – od zvířat, ptáků nebo jen od větru ve sněhu či blátě. Učí se přitom číst krajinu. Častá chyba je, že dospělý ukazuje stopy sám; nechte děti hádat, čí jsou. Pokud je půda suchá, použijte jako „stopy" nakreslené symboly do hlíny klackem.