5 her, které zvládnete ve dvou bez party

U všech těchto her platí několik pravidel, která vám ušetří zbytečné hádky. Dopředu se dohodněte na počtu bodů a na tom, co se stane při sporné situaci. Typická chyba je dohadovat se za hry – to zabije tempo i náladu. Raději si určete, že sporný míč se opakuje. Také střídejte strany, aby jeden z vás nehrál pořád proti slunci nebo do kopce. A hlavně: pokud jste jeden výrazně lepší, dejte slabšímu výhodu. Například začíná s náskokem dvou bodů, nebo má menší branku.

Začněte tím, co drží tv

Nejčastější chyba rodičů je chtít stihnout příliš mnoho míst za jeden den. Děti potřebují čas na jednu věc. Další chybou je zapomenout na jídlo a pití s tím, že se něco koupí na místě – fronty a omezený výběr pak celý den zkazí. A poslední věc: nechte děti rozhodnout o maličkostech. Když si samy vyberou, kudy se půjde nebo co si vezmou s sebou, budou spolupracovat mnohem lépe.

Na míčové hry nepotřebujete plný tým. Stačí dva lidé, jeden míč a trocha prostoru. Většina lidí si pod míčovými hrami představí fotbal nebo basketbal, kde je potřeba skupina. Jenže existuje řada variant, které fungují i v páru. Jde hlavně o to zvolit hru, kde se dva hráči navzájem nezablokují a mají dostatek příležitostí se zapojit.

Doma je to dobré, dokud se děti nezačnou nudit. Ve chvíli, kdy se začnou hádat o hračky nebo jen tak bloudit po bytě, je lepší vyrazit. Nejde o to utrácet peníze, ale změnit prostředí a nabídnout dětem něco, co doma nemají – prostor, pohyb nebo jiné podněty. Rozhodující je věk dětí a počasí. U nejmenších dětí do tří let je nejlepší volbou cokoli v blízkosti, kde se dá rychle vrátit kvůli spánku nebo jídlu. U starších už se vyplatí i delší výlet.

U dětí od tří do pěti let vsaďte na konkrétní nápodobu. Zahrajte jim krátkou scénku beze slov – například jak ráno vstáváte, čistíte si zuby a jíte. Pak je vyzvěte, ať totéž zopakují. Nechte je používat celé tělo, ne jen ruce. Typická chyba: dospělý předvádí příliš rychle a moc složitě. Dítě pak jen stojí a kouká. Zpomalte, opakujte pohyb třikrát a teprve pak přidejte další. Pokud dítě nechce, netlačte. Pantomima má být hra, ne výkon.

Velmi dobře funguje i házená na branku – klidně jen na jednu. Jeden hráč vždy útočí, druhý brání, po gólu nebo ztrátě se role vymění. Třetí možností je basketbal jeden na jednoho na polovinu hřiště. Nepoužívejte klasická pravidla, ale zjednodušená: hraje se na deset košů, po každém se útočník vrací za čáru. Čtvrtou variantou je fotbal na malé branky bez brankáře – stačí dvě branky, nebo i jen dvě značky. Hraje se na tři góly a pořád se střídá role útočníka a obránce. Pátou možností je přehazovaná přes lano nebo síť, kde se míč chytá a hází, ne odbíjí.

Nezapomínejte na zahřátí a pitný režim. Ve dvou se snadno přehlédne únava, protože tempo bývá vyšší než v týmu. Po každých patnácti minutách si dejte krátkou pauzu. Míčové hry ve dvou nejsou náhrada kolektivního sportu, ale fungují jako dobrý trénink reakcí, přesnosti a výdrže. Když si osvojíte jednoduchá pravidla a budete se držet menšího prostoru, zjistíte, že si zahrajete kdykoli a bez shánění party.

Základem je vybrat místo. Pro dvě osoby stačí menší hřiště, dvorek, parková plocha nebo i delší chodba. Rozměry přizpůsobte tomu, co chcete hrát. U prostorově náročnějších her platí, že čím menší prostor, tím kratší vzdálenosti a tím víc práce s míčem. Typická chyba začátečníků je hrát na velkém hřišti ve dvou – pak jen běhají a hra ztrácí plynulost.

Sehnat na pravidelný míčový trénink plný počet lidí je často nereálné. Týmové sporty jako volejbal, basketbal nebo fotbal potřebují minimálně šest až deset hráčů, a to málokdo dokáže zajistit několikrát týdně. Řešením není vzdát se pohybu, ale vybrat disciplíny, které fungují spolehlivě ve dvou. Rozhoduje prostor, vybavení a především to, zda hra zůstane zábavou i po hodině opakování.

Než začnete, zkontrolujte prostor a povrch. Mokrá tráva, kluzká podlaha v hale nebo prasklá deska stolu znamenají zbytečné zranění. Ve dvou se také rychleji přehřejí svaly, které nesou hlavní zátěž – rameno, zápěstí, kotník. Střídejte ruce, pokud to hra dovolí, a po hodině hry zařaďte protažení. Pokud jeden z vás začne ztrácet koncentraci, je lepší skončit o deset minut dřív než hrát na sílu. Pravidelnost třikrát týdne po čtyřiceti minutách dá víc než jednorázový dvouhodinový zápas.

Tipy podle toho, co děti potřebují Když jsou děti plné energie, hledejte místa s vodou, kde se dá běhat, lézt a pozorovat. Potok, rybník nebo jakákoli louka s klacky funguje lépe než hřiště s prolézačkami. Vezměte s sebou náhradní oblečení a svačinu, ale nepočítejte s tím, že si děti sednou k jídlu v klidu. U jídla platí jednoduché pravidlo: čím méně věcí, tím lépe. Termoska s čajem, chleba a ovoce stačí. Vyhněte se sladkostem, po kterých přijdou vzpurné nálady.