5 chyb v ochraně proti SQL injection, které útočníkovi otevírají dveře
U číselných vstupů počítejte s přetečením a podtečením. Zadejte maximální hodnotu typu, maximální hodnotu plus jedna a velmi malé záporné číslo. Pokud aplikace očekává celé číslo, Http://wiki.die-karte-bitte.de/index.php/benutzer_diskussion:tyrell7328 zkuste „12.5", „1e3", „0x10" a číslo s mezerou na začátku. Server by měl vracet srozumitelnou chybu, ne pád nebo prázdnou odpověď. Sledujte také, zda se chybová hláška zobrazí u správného pole a zda se data neuloží částečně.
Odhadujte s rezervou na čekání a souvislosti Skrytou práci dobře odhalí jednoduchý trik: projděte úkol jako sled událostí a hledejte místa, kde někdo na něco čeká. Čekání na schválení, na kolegu, na data, na build nebo na odpověď v diskusi se dá odhadnout hrubě, ale odhadnout se dá. Pomáhá i to, že si u každé činnosti poznamenáte, zda ji lze dělat souběžně s jinou. Pokud ne, je to další čas navíc. U nejistých částí si držte otevřený rozsah a řekněte, co ho může posunout – ne jen jedno číslo bez kontextu.
Zkoušejte vždy na datech, která se podobají těm vašim. Připravte si dotaz se dvěma až třemi spojeními, jeden dotaz s agregací a jeden, který záměrně skončí chybou. Sledujte, jak nástroj zobrazí chybovou zprávu: zda ukáže místo vzniku, zda nabídne srozumitelné vysvětlení a zda jde snadno přejít na konkrétní řádek. Právě tady se nejčastěji projeví rozdíl mezi nástrojem, který se hodí k učení, a tím, který zvládne každodenní opravy.
Základní test stojí na třech krocích: připravit vstup, zavolat metodu a ověřit výsledek pomocí třídy Assert. Pro rovnost používejte Assert.That(vysledek, Is.EqualTo(4)), pro výjimky Assert.Throws(() => ...). Vyhněte se starším přetížením typu Assert.AreEqual, která se v novějším NUnitu už nedoporučují — konzistentní styl šetří čas při čtení cizího kódu i při hledání chyby.
Čtvrtá chyba se týká oprávnění databázového účtu. Aplikace často běží pod účtem, který má práva na celou databázi včetně mazání tabulek. Pokud útok projde, škoda je pak mnohem větší. Účet pro běžný provoz má mít jen práva, která skutečně potřebuje, a operace náročné na oprávnění patří do samostatného připojení. Pátá chyba je tichý provoz: bez logování nezjistíte, že se někdo o injection pokouší. Zaznamenávejte chybové stavy dotazů a sledujte je, ale do odpovědi uživateli neposílejte text databázové chyby — ten prozradí názvy tabulek i strukturu dotazu.
Co patří do dat tokenu a co už ne Do payloadu dávejte jen to, co potřebujete k rozhodnutí o přístupu: identifikátor uživatele, role, rozsahy oprávnění, čas vydání a čas expirace. Token je jen podepsaný, ne zašifrovaný — kdokoli ho zachytí, přečte obsah. Nikdy tam nedávejte hesla, rodná čísla, čísla karet ani interní poznámky. Přístupový token držte krátký, v řádu minut, a delší relaci řešte obnovovacím tokenem, který se dá zneplatnit. Do tokenu přidejte jti a veďte si seznam zneplatněných identifikátorů, jinak vám odcizený token zůstane platný až do expirace.
Ukládání na klientovi rozhoduje o tom, jak snadno o token přijdete. V prohlížeči je bezpečnější HttpOnly a Secure cookie s SameSite, protože se k němu nedostane JavaScript při XSS. Ukládání do localStorage je pohodlné, ale každý skript na stránce ho přečte. U mobilních a serverových klientů držte token v chráněném úložišti operačního systému. Přes HTTPS posílejte vše bez výjimky, jinak token cestuje v otevřené podobě.
Nakonec si veďte přehlednou tabulku: pole, platná hodnota, hraniční hodnota, neplatná hodnota a očekávaný výsledek. Testy pojmenujte tak, aby z názvu bylo jasné, co se ověřuje, a při změně pravidla je snadno upravte. Hraniční testy se vyplatí psát jako první, protože odhalí nejvíc chyb za nejméně času — a právě na hranicích se rozhoduje, jestli aplikace vydrží reálná data, nebo spadne na první neobvyklé hodnotě.
Praktické je zavést krátký zvyk: před odevzdáním odhadu si úkol přečtěte z pohledu někoho, kdo ho bude testovat, nasazovat a vysvětlovat zákazníkovi. Každá z těchto rolí přidá činnost, kterou jste možná vynechali. U opakujících se typů úkolů si veďte poznámky, co se minule nevešlo do odhadu. Po několika úkolech získáte seznam obvyklých slepých míst, který použijete jako kontrolní seznam. To je spolehlivější než spoléhat na pocit.
Začněte podpisem. Token podepisujte algoritmem HS256 se silným tajemstvím, nebo lépe asymetricky (RS256 či ES256), kdy privátní klíč zůstává jen na autorizačním serveru a API ověřuje veřejným klíčem. Nikdy nepovolte v knihovně algoritmus none a ověřujte, že přijatý token má právě ten algoritmus, který očekáváte. Častá chyba je slepé načtení algoritmu z hlavičky tokenu — útočník pak podstrčí vlastní podpis. Tajemství i klíče držte mimo repozitář, v proměnných prostředí nebo ve správě tajemství, a při úniku je okamžitě rotujte.
When you beloved this article and you would want to acquire guidance regarding celý článek i implore you to go to our own web site.