5 chyb při zalévání, po kterých pokojovkám žloutnou listy

Hmotnost rozhoduje o provedení i počtu lam

Pes, který se bojí, se neuč

Při šroubování dodržujte vzdálenost vrutů od okraje 10–15 mm a rozteč 150–200 mm. Křížový rošt umožňuje desku přitáhnout rovnoměrně, ale přílišným utažením se papírový obal protrhne a spoj ztratí pevnost. Pokud se deska po přišroubování prohýbá, není chyba v roštu, ale v rozteči příčných profilů nebo v tom, že některý profil není v úchytu správně zacvaknutý.

Praktické pravidlo zní: na prudké smažení a fritování berte tuk s bodem kouře nad 200 °C, na jemné restování stačí i nižší. Olej nikdy nenechávejte na pánvi opakovaně přejíždět přes maximum a po dvou až třech použitích ho vylijte. Skladujte ho v chladu a temnu, protože světlo a teplo urychlují žluknutí. Když si na tyhle věci zvyknete, poznáte rozdíl nejen v chuti, ale i v tom, jak se po jídle cítíte.

Bavlna a len snášejí praní dobře, vlna a hedvábí ne. Vlněný svetr vyperte ručně ve vlažné vodě s jemným prostředkem, neždímejte, jen lehce vymačkejte a sušte naplocho na ručníku. Pověšení mokrého svetru za ramena ho vytáhne do délky a zničí tvar. Džínovina se má prát zřídka, naruby, v chladné vodě a sušit ve stínu. Časté praní v horké vodě vybledne barvu a oslabí vlákna. Trička perte naruby, aby se potisk a barva opotřebovaly pomaleji. A nikdy nepřidávejte aviváž do ručníků – obalí vlákna a sníží savost.

Třetí chyba je příliš časté zalévání po troškách. Každodenní malá dávka udrží jen horní vrstvu vlhkou, ale spodní kořeny zůstanou suché. Rostlina pak vypadá zvadle, i když je půda na povrchu mokrá. Zalévejte méně často, ale vydatně — dokud voda nezačne vytékat spodem. Tím se provlhčí celý objem substrátu a kořeny dostanou vodu tam, kde ji potřebují.

První a nejčastější chyba je zalévání podle kalendáře, ne podle stavu půdy. Někdo má v obýváku suchý vzduch z topení, jiný v koupelně vlhko. Stejná rostlina tak potřebuje vodu v jiném intervalu. Strčte prst dva až tři centimetry do substrátu. Pokud je nahoře vlhký, počkejte. Zalévejte teprve tehdy, když je půda v této hloubce suchá. U malých květináčů stačí zvednout nádobu — lehká znamená žízeň, těžká znamená dost.

Žloutnoucí listy u pokojovek nejsou nemoc. Ve většině případů jde o reakci na vodu, které je příliš mnoho, příliš málo, nebo přichází ve špatnou dobu. Rostlina se tak brání přebytku vlhkosti v substrátu, který dusí kořeny a blokuje příjem živin. Než začnete hledat choroby nebo škůdce, projděte si způsob, jakým zaléváte. Právě tam bývá zakopaný pes.

Voda musí odtéci, jinak kořeny uhnívají Druhá chyba je zalévání bez odtoku. Květináč musí mít na dně drenážní otvor a pod ním misku, ze které vodu po deseti minutách vylijete. Stojatá voda v misce je pro kořeny stejně nebezpečná jako přelití. Pokud máte květináč bez otvoru, použijte vnitřní nádobu s otvory a vkládejte ji do obalu. Voda, která zůstane na dně, nemá kam uniknout a postupně zahltí celý substrát.

Pátá chyba je zalévání ve špatnou denní dobu. Večer se voda v chladném substrátu drží déle a podporuje hnilobu. Zalévejte ráno, aby rostlina během dne přebytek zpracovala. V zimě navíc omezte zálivku na polovinu a nikdy nehnojte do suché půdy — nejprve vlhkou zálivkou, teprve pak živiny. Pokud listy žloutnou i po těchto úpravách, zkontrolujte, zda květináč není příliš velký. V nadměrné nádobě zůstává voda, kterou malý kořenový systém nestihne spotřebovat.

Čtvrtá chyba je tvrdá voda z kohoutku. Vápník a chlor se v půdě hromadí a mění její chemismus. Listy pak žloutnou od špiček a okrajů. Ideální je voda dešťová nebo alespoň odstátá přes noc. U citlivých druhů, jako jsou kapradiny nebo maranty, se vyplatí vodu převařit a nechat vychladnout. Studená voda navíc šokuje kořeny, proto ji nechte vytemperovat na pokojovou teplotu.