4 značky KČT, které rozhodují o vaší trase

Plánování turistické trasy kolem vlakových zastávek stojí na jednom předpokladu: vlak má jízdní řád, turista ne. Než začnete kreslit čáru do mapy, zjistěte si, jaké vlaky na zvoleném úseku skutečně jezdí. Nejde o to najít spoj, který vám vyhovuje dnes, ale takový, který pojede i v den vašeho výletu. O víkendu a o svátcích bývá provoz řídký, některé zastávky jsou na znamení a některé spoje nahrazuje autobus.

Zastavte se, jakmile zjistíte, že nevíte, kudy dál. Chůze „ještě kousek tímto směrem" vás obvykle zavede hlouběji a ztíží pátrání. Sedněte si, napijte se a zkuste si vybavit poslední místo, které jste si jistě pamatovali – rozcestí, potok, výrazný pařez, paseku. V duchu si zopakujte, odkud jste přišli a jak dlouho jste šli od posledního známého bodu.

Na co si dát pozor: příliš tuhé dotažení teleskopických spojů ztěžuje nastavení a může poškodit materiál. Špína v zámku způsobí, že hůl povolí ve chvíli, kdy se o ni opřete. Po každé túře spoje povolte, vytáhněte a očistěte. Stejně tak kontrolujte koncovky, které se opotřebením stávají kluzkými. Tupý hrot na kameni nebo asfaltu znamená, že se hůl smýkne a vy ztratíte rovnováhu právě ve chvíli, kdy jste unavení.

Typická chyba je sestupovat ztuhle, s propnutými koleny a tělem nakloněným dozadu. Tím se veškerá váha přenáší na paty a kolena dostávají rány zeshora. Správně má být tělo mírně přednožené, pánev podsazená a kolena stále mírně pokrčená. Nesnažte se brzdit každý krok silou stehen. Raději nechte nohy odcházet plynule a dovolte gravitaci, aby část práce udělala za vás.

Unavená stehna přestávají chránit koleno. Jakmile cítíte, že nohy ztrácejí jistotu, zastavte se a doplňte tekutiny i energii. Krátká pauza každou hodinu udělá víc než dlouhý odpočinek na konci dne. Sestupujte pomaleji, než si myslíte, že je potřeba. Kolena vám poděkují nejen dnes, ale hlavně zítra, až budete chtít vyrazit znovu.

Většina turistů řeší výstup, ale kolena ničí sestup. Při každém kroku dolů působí na koleno tlak až několikanásobku tělesné hmotnosti. Pokud přitom našlapujete přes špičku nebo našlapujete příliš daleko před sebe, náraz jde přímo do kloubu. První změna, kterou můžete udělat hned dnes, je zkrátit krok. Kratší krok znamená menší páka na koleno a menší brzdný impulz. Když k tomu přidáte pomalé tempo, svaly místo vazů absorbují energii.

Hůlky nejsou jen pro seniory. Při sestupu vás podrží ve vzpřímené poloze, sníží tlak na kolena a pomohou udržet rovnováhu na kamenitém povrchu. Nastavte je tak, aby se špička při došlapu dotýkala země v okamžiku, kdy našlapujete nohou. Při strmém klesání je zkraťte, při rovném úseku prodlužte. Nesprávně dlouhé hůlky vás nutí zvedat ramena a kroutit trupem, což je horší než chodit bez nich.

Na prudkých a kluzkých úsecích se vyplatí takzvaný boční sestup. Postavte se bokem ke svahu, našlapujte spodní nohou a horní nohou jen přisouvejte. Tím se výrazně sníží rozsah pohybu v koleni a riziko podklouznutí. Střídejte strany podle toho, která noha je unavenější. Pokud jdete ve skupině, držte rozestupy, abyste na sebe neházeli kameny.

Měkký došlap místo tvrdého nárazu Došlapovat je potřeba na střed chodidla, ne na patu ani na špičku. Pata tvrdě narazí do terénu, špička zase nutí lýtko pracovat v krajní poloze. Představte si, že chcete chodidlem přistát tiše, jako byste se snažili neprobudit spícího člověka. Když uslyšíte vlastní kroky, děláte je příliš tvrdě. Zkuste se na chvíli zastavit, protřepat nohy a znovu vyrazit s vědomím každého došlapu. Po pár stech metrech se to stane zvykem.

Turistické značení Klubu českých turistů vypadá na první pohled jednoduše: barevný pruh na stromě nebo sloupku. Jenže kdo ho čte špatně, ten se zbytečně vrací, bloudí po lesních odbočkách nebo mine odbočku, kterou měl původně v plánu. Základ je vždy stejný – dvě vodorovné bílé linky ohraničují barevný pás. Barva pásu určuje typ trasy: červená je dálková a páteřní, modrá vede přes vodu a údolí, zelená patří do lesů a klidnějších oblastí, žlutá spojuje kratší úseky mezi obcemi a nádražími. Bez znalosti těchto čtyř barev se dá snadno vydat po trase, která vede úplně jinam.

Brdy jsou na první pohled kopcovitá krajina, která kočárkům příliš nepřeje. Jenže řada cest v nich vznikla jako lesní silnice nebo zpevněné přibližovací komunikace a právě ty se dají zvládnout i s dítětem na kolečkách. Rozhoduje povrch, sklon a to, jestli jdete po hřebeni, nebo údolím. Hřebenové cesty bývají kamenité, údolní asfaltky zase mírné a plynulé. Pokud vybíráte cíl, hledejte spojnice mezi osadami a samotami, ne značené vrcholové trasy.