4 zásady, jak zabránit oděrkám na koženém potahu

Oděrky na koženém potahu vznikají nejčastěji v místech, kde se látka tře o kožený povrch. Nejde přitom jen o estetický problém – prodřená kůže se rychleji opotřebí, začne praskat a oprava bývá dražší než prevence. Většina poškození vzniká postupně, takže si jich všimnete, až když je pozdě. Následující zásady pomohou tření omezit natolik, aby kůže vydržela podstatně déle.

Podívejte se také na hrany a rub. Pravá kůže má na rubu jemnou, matnou texturu s přirozenými chybami – jizvičkami, póry, nestejnou barvou. Štípenka má na rubu textilii nebo mřížku, která drží pohromadě. Koženka má rub jednotvárný, často s drobnými tečkami nebo síťovinou. Po letech se hrany pravých výrobků obrousí do oblých tvarů a získají patinu, zatímco koženka se třepí a odlupuje se ve vrstvách.

Na co se ptát před koupí, abyste se vyhnuli zklamání Zajímat vás má především materiál jádra a jeho tloušťka, ne barva rukojeti ani obal. U sendvičových pánví bývá uvnitř hliníkové jádro, které vede teplo rovnoměrně, a po stranách nerez. Tato kombinace je pro vhazování vhodná, protože reaguje na změnu teploty předvídatelně. Naopak čistě hliníková pánev bez povrchové úpravy se snadno přehřeje a jídlo se přichytí. Litinová pánev má vynikající tepelnou setrvačnost, ale je těžká a pomalu reaguje na změnu výkonu. U nerezové pánve bez jádra počítejte s tím, že se teplo šíří nerovnoměrně a vzniknou horká místa, kde se vše připeče.

Přeskládání má i svá konstrukční omezení. Některé díly jsou navržené jako krajní a jiné jako střední, některé mají předvrtané otvory jen z jedné strany. Když je prohodíte, vzniknou viditelné díry nebo spoj, který nedrží. Před demontáží si proto označte, který díl byl vlevo, vpravo, nahoře a dole. Po přestěhování pak stačí označení sledovat a sestavit sestavu v novém pořadí, aniž byste objevovali, že vám zbyly dvě police a chybí jedna bočnice.

Začněte hmatem. Pravá kůže je měkká, ale nikdy ne kluzká. Když po ní přejedete prstem, ucítíte jemné nerovnosti a teplo, které materiál vrací. Štípenka, což je vrstva kůže slepená s nosnou textilií, je na dotek tvrdší a chladnější. Koženka je hladká jako plast a při delším kontaktu se zahřeje jen povrchově. Typická chyba: lidé si pletou měkkost s pravostí. Levná koženka bývá změkčená, ale zůstává pružná jako guma, ne jako kůže.

Test, který odhalí vrstvy i po letech Zmáčkněte materiál mezi palec a ukazovák. Pravá kůže se v místě tlaku zvrásní do jemných, nepravidelných linek, které se po uvolnění hladce vyrovnají. Štípenka se zvrásní jen málo a linky jsou hrubší, protože spodní textilie drží tvar. Koženka se nevrásní vůbec, jen se ohne jako papír. Další trik: kápněte na vzorek kapku vody. Pravá kůže ji vsákne a ztmavne, štípenka vsákne jen částečně a koženka nechá vodu na povrchu. Po letech se tento test mění – stará kůže už tak nenasákne, protože je plná vosků a nečistot. Proto je lepší kombinovat více znaků.

Ruční sání je u starších vozidel s karburátorem pomůcka pro studený start. Pokud je motor zahřátý nebo je venku teplo, jeho použití způsobí, že směs je příliš bohatá. Nadbytečný benzín se nespálí a část se dostane do oleje. Olej se naředí, ztratí mazací schopnosti a může dojít k zadření motoru. Proto je potřeba sání používat jen tehdy, když je to nutné, a po nastartování ho vždy vrátit do základní polohy.

Nejčastější chyba je dělat závěr z jednoho znaku. Materiál, který je měkký a voní, může být štípenka s kvalitní povrchovou úpravou. Naopak pravá kůže může být suchá a tvrdá, pokud nebyla ošetřovaná. Proto vždy zkuste alespoň tři testy: hmat, tlak a čich. Až potom se rozhodujte, zda jde o pravou kůži, štípenku, nebo koženku.

Čich je spolehlivý i u starších výrobků. Pravá kůže voní po kůži, koželužských činidlech a dřevu, i když je vybledlá. Štípenka má slabší, ale podobný nádech, často s nádechem lepidla. Koženka po letech zapáchá plastem nebo chemií, zvláště když ji promnete v ruce. Pozor na parfémy a vosky, kterými se opotřebené výrobky často maskují. Snaží se zakrýt právě ten umělý základ.

Rozdíl mezi pravou kůží, štípenkou a koženkou nepoznáte podle etikety ani podle toho, jak materiál vypadá na první pohled. Většina lidí se spálí právě ve chvíli, kdy se rozhoduje pouze očima. Postup, který funguje, je kombinace tří smyslů: hmatu, tlaku a čichu. A co je důležité, tyto testy obstojí i po letech, kdy je materiál už omšelý a zbarvený.

Základem je jednotný spojovací systém. Skříně, police a zásuvkové bloky musí používat stejný typ kování, stejný rozměr bočnic a stejnou rozteč děr. Pokud výrobce drží jednu řadu déle než pár let, máte vyhráno. U levných sestav se ale často mění jen vnitřní konstrukce a díly z různých let k sobě nepasují, i když na první pohled vypadají stejně. Před koupí si projděte technický list a ověřte, že díly mají shodné číslo systému, ne jen shodnou barvu.