4 situace, kdy se rozkládací stůl vyplatí a jinde ne

Rozkládací stůl vypadá jako univerzální řešení do malého bytu. Jenže ve chvíli, kdy ho koupíte jen proto, že se „někdy může hodit", skončí většinou složený u zdi a zabírá místo, které jste chtěli ušetřit. Vyplatí se tehdy, když skutečně řeší konkrétní situaci: občasné posezení pro víc lidí, práci na dvou režimech místnosti nebo bydlení, kde není kam postavit velký stůl nastálo. U čtyř až šesti jídel ročně se poohlédněte spíš po menším pevném stole a jednom přídavném.

Prvním rozhodnutím je poměr stran. Ovál, který je jen mírně protažený, se chová téměř jako kruh a hodí se do čtvercových jídelen. Naopak výrazně protažený ovál potřebuje delší místnost. Pokud je deska příliš úzká, vzniká efekt „lodičky": uprostřed je dost místa, ale u špiček se nedá jíst ani odkládat talíř. Praktické minimum je šířka kolem 90 cm, u delších stolů raději 100 cm a více.

Než začnete cokoli pod stůl cpát, změřte si světlou výšku mezi podlahou a spodní hranou desky. U jídelních stolů se to pohybuje obvykle mezi 62 a 75 centimetry, ale záleží na konstrukci. Odečtěte ještě dva centimetry na pohodlné vysunutí a vsunutí předmětu. Stejně důležitá je vzdálenost mezi nohami – pokud jsou nohy šikmé nebo ve tvaru X, použitelná šířka se směrem dolů zmenšuje a vysoká úložná bedna se tam nevejde.

Sklenice na vodu stačí jedna na osobu, a to i když podáváte víno. Vinné sklenice přineste až s lahví, případně je postavte v momentě, kdy se podává daný nápoj. Láhev s vodou nebo karafu neumisťujte doprostřed stolu, ale na okraj, odkud se dá pohodlně nalévat, aniž by někdo musel sahat přes talíře. Pokud máte málo místa, použijte jednu větší karafu místo několika menších lahví. Na stole tak zůstane volná plocha pro servírovací mísy, které přinesete později.

Počet míst neurčuje jen obvod desky, ale také nohy stolu a tvar židlí. U oválu se nejčastěji počítá jedno místo na každých 60 cm obvodu, ale u špiček je prostor menší. Pokud plánujete šest míst, ovál o rozměru 180 × 100 cm je pohodlný, sedm až osm míst už vyžaduje delší desku. Vždy si rozměry vyzkoušejte v místnosti: papírová šablona na podlaze odhalí, jestli se židle dají odsunout, aniž by narazily do stěny nebo kuchyňské linky.

Když stůl posouváte, netlačte na desku na kraji. Uchopte ho za nohu nebo za rám pod deskou a veďte ho po dvou kolečkách. Tlačení shora kroutí spoj, což je nejčastější důvod, proč u levných stolů po půl roce vypadají šrouby. Dlažbu a plovoucí podlahu před posunem zkontrolujte: zrnko písku pod kolečkem udělá rýhu, kterou už nespravíte. Prahy a hrany mezi místnostmi přejíždějte pomalu, jinak kolečko odskočí a stůl se sklopí.