4 kroky, jak zastavit štěně, aby netahalo hosty domů

Při odchodech neměňte rituály. Neberte klíče, neoblékejte si bundu předem, nedávejte štěněti speciální pamlsek jen když odcházíte. Tyto signály mu přesně řeknou, že se blíží samota, a spustí úzkost dřív, než zavřete dveře. Naopak běžně berte klíče, oblékejte se a zůstaňte doma. Odchod pak ztratí význam.

Co dělat, když už je host v bytě Ve chvíli, kdy host vejde a štěně začne tahat, nemá smysl na něj křičet ani ho chytat do náruče. Obojí je pro psa odměna – dostane pozornost. Nejúčinnější je, když host udělá přesný opak toho, co pes očekává: otočí se bokem, založí ruce, nehladí, nemluví, nedívá se. Štěně, které tahá za nohavici, tím ztratí publikum. Vy mezitím stačíte být u něj, tiše ho držet za vodítko a čekat. Jakmile se na jednu vteřinu zastaví nebo se posadí, okamžitě ho pochvalte a nabídněte mu pamlsek nebo hračku na místě. Pes se učí, že klid přináší odměnu, tahání jen nudu.

Typická chyba je nechat přepravku volně na sedadle s tím, že „stejně nikam nepoletí, když pojedu pomalu". Při nárazu ve třicetikilometrové rychlosti působí na předmět hmotnostně několikanásobně vyšší síla, než je jeho váha. Přepravka s kočkou o celkové hmotnosti pět kilogramů tak může na pás nebo sedadlo zatlačit silou odpovídající desítkám kilogramů. Další častá chyba je umístit přepravku na místo spolujezdce a nechat ji opřenou o palubní desku. Při nehodě se airbag rozvine přímo do přepravky a způsobit vážná zranění.

Mezi nejčastější chyby patří používání příliš velkého kartáčku, přílišné tlačení na dásně a vynechávání zadních zubů, kde se kámen tvoří nejvíce. Další chybou je spoléhat jen na žvýkací pamlsky nebo krmivo určené k mechanickému čištění. Ty mohou pomoci, ale nikdy nenahradí kartáček. Stejně tak ústní vody a spreje mají smysl jen jako doplněk, ne jako hlavní metoda.

Štěně, které při příchodu návštěvy skáče, kouše do rukávů a snaží se hosta odtáhnout ke svým hračkám, není agresivní ani zlomyslné. Jen dělá to, co ho zatím někdo naučil: že příchod člověka je největší událost dne a že vzrušení se vyplatí. Pokud to necháte být, do půl roku z toho bude pes, který sráží lidi ve dveřích. Náprava stojí na třech věcech – na klidu před příchodem, na ignorování nežádoucího chování a na přesměrování energie jinam.

První dny je držte oddělené a nechte je vnímat pach toho druhého. Vyměňujte látky, které nesou pach, a podávejte je při krmení. Krmte je na opačných stranách dveří, aby si spojily přítomnost druhého s něčím příjemným. Teprve po několika dnech začněte s krátkými vizuálními kontakty přes mřížku nebo dětskou branku. Celou dobu sledujte řeč těla: kočka, která zírá, má zploštělé uši a švihá ocasem, není připravená. Štěně, které skáče do branky, potřebuje zpomalit, ne pustit dál.

Trénink začněte doma nebo na klidném místě bez rozptýlení. Nechte psa stát na volném vodítku, odměňte ho za to, že jde vedle vás. Jakmile se vodítko napne, zastavte. Neškubejte, netahejte zpět. Počkejte, dokud se pes neotočí nebo neudělá krok zpět, a teprve pak pokračujte. Tento postup opakujte mnohokrát denně krátce, ne dlouho. První procházky budou pomalé, ale pes se učí, že napnuté vodítko znamená stop, a volné znamená pohyb vpřed.

Oddělte je, ale nechce je izolovat Oddělení neznamená, že spolu nikdy nepřijdou do kontaktu. Znamená, že každý má své území a setkání probíhají řízeně. Používejte branku, vodítko nebo přepravku, ve které je kočka v bezpečí. Štěně mějte na vodítku i doma. Když se kočka přiblíží, odměňte štěně za klid – za leh, za oční kontakt s vámi, za ignorování kočky. Nikdy ho netrestejte za štěkání nebo vrčení. Strach a vzrušení se trestem nezmizí, jen se přidá nejistota.

Štěně a kočka v jednom bytě nemusí být konflikt. Rozhoduje ale pořadí, tempo a to, kdo má kam uniknout. Ještě před příchodem štěněte připravte kočce bezpečné místo – místnost, kam pes nesmí. Do ní dejte pelíšek, misky, záchod a škrabadlo. Kočka musí mít možnost volby, ne jen útěk na skříň. Štěněti naopak vymezte vlastní kotec nebo přepážku, aby se i ono mohlo stáhnout, když bude mít kočky dost.

Začněte ještě předtím, než host vůbec zazvoní. Vezměte štěně na vodítko a položte mu pod nohy jeho místo, pelech nebo dečku. Jakmile se ozve zvonek, nestůjte u dveří a neopakujte „sedni, sedni, sedni". Místo toho ho tiše odveďte na místo a staňte mezi něj a dveře. Hosty požádejte, aby počkali venku, dokud pes nezůstane alespoň pár vteřin v klidu. Teprve pak otevřete. Pokud štěně vystřelí, dveře se zavřou a celý pokus se opakuje. Tři až pět opakování je běžných, než to pes pochopí.