Špatné umístění stolu k oknu, které kazí soustředění i oči

Na co si dát pozor: příliš mnoho úložných prostor, které nikdo nevyužívá, a naopak málo zásuvek a prodlužovaček. Teenager bude nabíjet telefon, notebook, sluchátka i reproduktor. Umístěte zásuvky tak, aby nevedly kabely přes podlahu, kde se o ně dá zakopnout. Světlo by mělo být kombinované – centrální stropní pro úklid, stojací pro čtení a malé noční pro večerní klid. Vyhněte se ale blikajícím a příliš barevným světlům, která ruší spánek.

Dalším rozhodovacím faktorem je věk a povaha spáče. Výrobci obvykle doporučují horní lůžko od šesti let, ale důležitější než věk je schopnost dítěte bezpečně používat žebřík, v noci se nepotácet a nechodit na lůžko po vlastní ose, když je unavené. U menších dětí je lepší volit variantu, kde se horní lůžko dá kdykoli odebrat a používat jen spodní. Taková konstrukce sice může být dražší, ale roste s dítětem a odpadá nutnost pořizovat novou postel za dva roky.

Nejčastější chyba je stůl postavený tak, že okno zůstane přímo za monitorem nebo přímo proti očím. Když sedíte zády k oknu, obrazovka se mění v zrcadlo a vy nevidíte nic než odraz vlastního obličeje a lampy. Když naopak koukáte přímo do okna, oči se neustále přizpůsobují jasnému pozadí a po hodině práce přichází pálení a únava. Ani jedna varianta není dobrá. Správné řešení není kompromis mezi nimi, ale úplně jiná poloha.

Nezapomínejte ani na prodyšnost a údržbu. Dítě se v noci potí, a pokud matrace neodvádí vlhkost, může se rozmnožit plíseň nebo roztoči. Odnímatelný povlak, který lze prát na 60 °C, je praktický a prodlouží životnost. Pravidelně matraci otáčejte – u jednostranných alespoň jednou za měsíc, u oboustranných jednou za tři měsíce. Pokud už matrace po dvou letech vykazuje viditelné proleženiny nebo se dítěti vrací bolesti zad, je čas na výměnu, i když vypadá „ještě dobře".

Ideální je stůl postavit bokem k oknu. Světlo pak dopadá z boku na pracovní plochu, osvětluje papíry i klávesnici, ale nedostane se přímo do zorného pole ani neoslní monitor. Pokud jste pravák, postavte okno po své levé ruce. Pravá ruka se při psaní pohybuje nad stolem a vrhá stín směrem od textu, ne přes něj. Leváci ať volí opačnou stranu. Tohle jedno pravidlo vyřeší většinu problémů se světlem i s nepříjemnými odlesky.

Instalaci dělejte ve dvou krocích. Nejprve připevněte nosný systém a vyzkoušejte, zda jde okno stále otevírat, zavírat a zda nic nedře o rám. Teprve potom doplňte látku nebo roletu a dotáhněte spoje. U malých dětí počítejte s tím, že dítě na látku dosáhne a může za ni tahat. Šňůry a volné konce veďte mimo dosah nebo použijte provedení bez volně visících šňůr, jinak hrozí nejen rozbité zatemnění, ale i nebezpečí při hře.

Jak vybrat zatemnění podle typu okna Pro okna, která se běžně otevírají, se osvědčují zatemňovací rolety nebo látky na suchý zip. Suchý zip je výhodný proto, že drží látku u rámu a zabrání úniku světla po stranách, ale nesmí zůstat nalepený na místě, kde se okno otvírá. U střešních a šikmých oken se používají pevné zatemňovací clony vedené v lištách, které kopírují sklon střechy. Pokud nechcete nic vrtat, existují vrstvené látky na přísavky, ale ty drží spolehlivě jen na hladkém a čistém skle a časem povolují.

Dětský pokoj potřebuje během dne dostatek denního světla, ale v době spánku naopak tmu. Zatemnění oken tedy není o tom zalepit okno natrvalo, ale o tom umět světlo regulovat. Rozhoduje o tom, jak snadno dítě usne, jak dlouho spí a kolik hodin spánku si skutečně odnese. Nejprve si proto ujasněte, co řešíte: příliš brzké ranní buzení, neschopnost usnout za letního světla, nebo denní spánek, který se nedaří protáhnout.

Pozor na tři časté chyby. První je příliš tenká látka, která světlo jen ztlumí, ale neodstíní. Druhá je zatemnění jen na skle bez bočních lišt, takže světlo proudí kolem dokola. Třetí je montáž bez kontroly večer: přes den se zdá, že je hotovo, ale ve tmě se ukáže, že proužek světla zůstal. Vždy si výsledek zkontrolujte při zhasnutém světle v pokoji.

Zatemnění není náhrada za pravidelný režim. Ani ta nejlepší clona nepomůže, pokud dítě usíná každý den v jinou dobu. Světlo regulujte tak, aby ráno přicházelo pozvolna a večer ubývalo, a to i v létě. Pokud se nedaří dosáhnout tmy ani po instalaci, hledejte příčinu v mezerách a v odrazu od stěn, ne v další vrstvě látky. Dobře provedené zatemnění poznáte podle toho, že v pokoji při zhasnuté lampě nerozeznáte obrysy nábytku — a přesně to je stav, kdy dítě přestane řešit, že je venku ještě světlo.

Základem je změřit okno včetně rámu a zjistit, odkud světlo proniká. Nestačí změřit jen sklo. Světlo se dostane škvírou mezi oknem a zdí, kolem kličky, spárou pod parapetem i odrazem od světlé podlahy. Projděte si okno při plném světle a označte si všechna místa, kudy světlo uniká. Teprve pak má smysl vybírat řešení, protože jinak koupíte zatemnění, které nechá pronikat proužek světla přesně v úrovni očí dítěte.