Čištění kamen, které ničí topeniště: chyba, kterou dělá skoro každý

U kamen se sklem lidé často sahají po agresivních čisticích prostředcích. Zbytečně. Zaschlý nános nejlépe povolí hadr namočený ve vodě s trochou popela nebo sody. Vlhký hadr přiložte na sklo, nechte pár minut působit a pak setřete. Nepoužívejte prostředky s abrazivem, poškrábou sklo nevratně. A pokud sklo po vyčištění okamžitě znovu zčerná, není problém ve skle, ale ve vlhkém dřevu nebo v příliš přiškrceném vzduchu.

Těsnění dvířek je druhá věc, která se přehlíží. Ochladlé těsnění ztvrdne a netěsní. Zkuste mezi zavřená dvířka vsunout papír — pokud jde vytáhnout bez odporu, těsnění je třeba vyměnit. Nové lano se vkládá do drážky a musí být o něco delší, než je obvod, aby se po zavření nezkrátilo a nevznikla mezera. Netěsnící dvířka znamenají nekontrolovaný přísun vzduchu, přehřívání a vyšší spotřebu dřeva.

Množství kouře v místnosti při rozpalování v krbu nebo kamnech nezávisí jen na kvalitě paliva. Rozhoduje především to, jak rychle dokážete vytvořit tah a dostatečnou teplotu ve spalovací komoře. Dokud je komín studený, vzduch v něm stojí nebo dokonce padá dolů a kouř nemá kam odcházet. Proto se při špatném rozpalování valí dým do místnosti, i když je komín jinak v pořádku.

Kdy je akumulace plná a kdy už jen ztrácí

Než začnete topit, zkontrolujte těsnění dvířek a nastavení vzduchu. Příliš mnoho vzduchu spálí dřevo rychle a teplo uteče, příliš málo dusí plamen a tvoří dehet. Optimální je plamen žlutý až oranžový, ne modrý a ne čadivý. Popel nechte v kamnech do výšky dvou centimetrů, pomáhá držet žár. Ať je dřevo jakkoli tvrdé, bez sucha a správného přikládání zůstane jen černým kouřem v komíně.

Po sezóně topení nechává mnoho lidí kamna vychladnout a odkládá údržbu na podzim. Právě tady vzniká nejčastější problém. Zbytky popela a sazí v komínovém hrdle a v kouřovodech přes léto navlhnou, slepí se a při prvním zatopení se uvolní jinam, než je potřeba. Údržbu je proto lepší dělat hned po skončení topné sezóny, kdy jsou nečistoty suché a sypké. Kamna pak stojí přes léto čistá a na podzim stačí jen zkontrolovat těsnění a trubky.

Největší chyba při topení tvrdým dřevem není druh dřeva, ale jeho vlhkost. Mokré dřevo nehoří, jen se dusí, produkuje dehet a ničí komín. Pokud dřevo nemá pod 20 % vlhkosti, ať je to dub, buk nebo habr, topení je ztráta času i peněz. Vlhkost změříte levným vlhkoměrem zapíchnutým do štípané strany polena. Měření na čele polena je k ničemu, tam dřevo schne nejrychleji a ukazuje nesmysly.

Začněte u topeniště. Popel nechte vychladnout alespoň dva dny, nikdy ho nevybírejte do plastového kyblíku. Škrabkou odstraňte zbytky přiškvařeného dehtu ze stěn, ale nepoužívejte ocelový kartáč na litinové rošty. Tvrdý kartáč je vhodný na šamot, ne na kov. Šamotové cihly čistěte jen měkkým kartáčem a nikdy na ně netlučte, praskají. Pokud je šamot popraskaný přes celou tloušťku, vyměňte ho — prasklina snižuje teplotu spalování a zvyšuje tvorbu sazí.

Největší chyba není špatný druh, ale vlhké dřevo. Čerstvé dřevo má vlhkost často přes padesát procent. Při hoření se velká část energie spotřebuje na odpaření vody, takže tepla dostanete málo a komín se zanáší dehtem. Správně vysušené palivové dřevo má vlhkost pod dvacet procent. Poznáte to tak, že dvě polena do sebe klepnou dutým zvukem, jsou lehká a na štěpné ploše nemají mokré skvrny. Ideální je dřevo naštípat, uložit na vzdušné místo pod střechu a nechat schnout alespoň rok, u dubu dva.

Kouřovody a komín: kde vzniká nejvíc požárů Kouřovod je nejzanedbávanější část sestavy. Po každé sezóně ho rozpojte a vykartáčujte. Saze v horizontálním úseku se usazují mnohem rychleji než ve svislém komíně a stačí jiskra, aby se vznítily. Spoje při zpětné montáži zajistěte proti posunutí a zkontrolujte, že trubky do sebe zapadají správným směrem — horní trubka musí vždy přesahovat spodní, aby dehet nestékal po vnější stěně. Komínové dvířka a revizní otvory nechte přístupné, ucpané dvířko nábytek nezakryje.

Na závěr jedno pravidlo, které platí po celý rok: kamna se nečistí chemií, ale mechanicky a včas. Dehet a saze odstraňujte, dokud jsou suché, popel ukládejte do kovové nádoby s víkem a nikdy ji nestavte na hořlavou podlahu. Kdo tyto tři kroky dodrží, prodlouží životnost kamen o mnoho let a sníží riziko, že mu komín jednou v noci vzplane.

Skladovací prostor musí být větraný, ale ne průvan, který dřevo ochlazuje a znovu navlhčuje. Dřevo skladujte mimo dosah deště a sněhu, ideálně na jižní straně, kde na něj svítí slunce. Podlaha pod hromadou nesmí být beton nasákavý, jinak vlhkost táhne vzhůru. Rošt z trámků a mezi poleny mezera stačí. Přes zimu dřevo dosychá pomalu, proto ho nakupujte s ročním předstihem, ne na podzim, kdy je každý prodejce zaskočený a prodává, co má.