Číslo otěru u Martindale: co znamená a co už je zbytečné

Další rizikovou skupinou jsou přírodní kameny. Mramor, vápenec a travertin jsou citlivé na kyseliny i na vlhko; pára může narušit leštící vrstvu a zvýraznit rýhy. Žula je odolnější, ale i u ní platí, že se má čistit spíš vlhkým hadrem s neutrálním prostředkem. Podobně reagují i některé cementové a betonové povrchy, které po opakovaném paření ztrácejí barvu a začnou prášit.

Jak porovnávat látky mezi sebou Pokud chcete srovnávat, musíte znát metodiku. Stejná látka testovaná podle stejné normy a stejným postupem dává srovnatelné výsledky. Jakmile ale jeden výrobce uvede hodnotu při prvním poškození a druhý při úplném prodření, čísla nelze dávat do poměru. V praxi se proto vyplatí ptát se, zda jde o hodnotu naměřenou při stejném kritériu. Bez toho je srovnávání jen hra s čísly.

Číslo, které výrobce u látky uvádí za zkratkou Martindale, není hodnocení kvality ani odolnosti vůči žmolkování. Je to počet otáček, kterým látka odolala, než se na ní objevily první známky opotřebení. Zkouška probíhá tak, že se vzorek látky tře o standardizovaný brusný materiál pod stanoveným tlakem a po určitých intervalech se hodnotí, zda se změnil vzhled. Výsledkem je jedno číslo, které ale samo o sobě nic neříká, pokud neznáte, jakým způsobem bylo získáno.

Třetí příčinou je mechanické namáhání. Potahovina se povolí v místech, kam se neustále sedá, kde se opírá loket nebo kde se látka tře o rám. Typickým příkladem jsou přední hrany sedáků a opěradla v úrovni ramen. Tady nejde o vlhkost ani teplo, ale o únavu materiálu. Řešením je rozložit zatížení: střídat místa, kam si sedáte, a podložit kritická místa tenkou vrstvou molitanu, který tlak rozloží. U čalouněného nábytku s pružinami pomůže i to, když se látka nepřepíná přes ostré hrany konstrukce.

Zapamatujte si, že číslo otěru není certifikát kvality. Je to výsledek jedné konkrétní zkoušky za konkrétních podmínek. Rozdíl mezi dobrou a špatnou látkou nepoznáte podle výšky čísla, ale podle toho, zda výrobce dokáže vysvětlit, co číslo znamená a za jakých okolností bylo získáno.

Další častý omyl je přeceňování vysokých hodnot. Látka s číslem 100 000 otáček nemusí být vhodnější než látka s 30 000 otáček. Záleží na účelu. U potahů sedaček, které jsou vystaveny neustálému tření, má smysl hledat vyšší hodnoty. U záclon nebo dekoračních polštářů je tření minimální a vysoké číslo nevyužijete. Zbytečně pak platíte za vlastnost, kterou neoceníte.

Typická chyba je kupovat sedák podle tloušťky. Silná vrstva měkké pěny vypadá pohodlně, ale po pár týdnech se zmáčkne a sedíte na tvrdém základu. Naopak tenčí, ale hustší pěna vydrží déle a lépe drží tělo. U sedacích souprav se vyplatí zkontrolovat, jestli je pěna vyměnitelná. Pokud ano, můžete ji po letech vyměnit bez kupování celé sedačky, což je praktičtější než řešit nový kus nábytku.

Prvním krokem je pochopit, jak vzor vznikl. Jinak se chová tkanina s potištěným dekorem, jinak žakársky tkaný motiv a jinak výšivka. Potištěné vzory mají barvu jen na povrchu vlákna, takže se otěrem rychleji vyblednou v místech, která se dotýkají těla nebo nábytku. Tkané a vyšívané motivy drží barvu hlouběji, ale zase více trpí mechanickým oděrem, protože reliéf vzniká přetahováním nití. U potisku volte šetrnější prací program a nižší teplotu, u tkaných vzorů spíš hlídejte tření a časté žehlení.

Velké riziko představují i elektronické přístroje a vše, co obsahuje jemné mechanické díly. Pára kondenzuje na chladných částech, vlhkost proniká do štěrbin a způsobuje korozi kontaktů. Nikdy nepařte obrazovky, klávesnice, reproduktory ani ventilační mřížky. U kuchyňských spotřebičů si dejte pozor na těsnění a ložiska – horká vlhkost je připraví o mazivo. Stejně tak nepoužívejte páru na nátěry, které nejsou vypálené nebo dvousložkové: barva se začne loupat v celých plátech.

Praktický postup je jednoduchý. Nejprve zjistěte, zda výrobce uvádí, při jaké změně bylo číslo odečteno. Potom porovnávejte pouze látky stejné kategorie a stejného určení. Nakonec zvažte, jak moc bude látka vystavena oděru ve skutečném použití. Teprve pak má číslo vypovídací hodnotu. Pokud tyto informace chybí, berte údaj jako hrubý orientační bod, ne jako garantovanou vlastnost.

Největší chyba při čtení těchto hodnot je představa, že vyšší číslo automaticky znamená lepší látku. Číslo totiž vzniká na základě subjektivního posouzení – hodnotitel se rozhoduje, kdy je látka „opotřebená". Dva testeři mohou na stejném vzorku dojít k rozdílným výsledkům. Navíc záleží na tom, zda se test zastavil při prvním poškození, nebo při výrazné změně struktury. Bez této informace je číslo jen orientační.