Čím odstranit šmouhy z voskované dřevěné truhly, aby nezůstaly stopy?

Nejprve zjistěte, co na dřevě vlastně je. Vezměte hadřík namočený v lihu a přejeďte jím po nenápadném místě, třeba ze spodní strany područky. Pokud se lak rozpustí a hadr se zabarví, jde o šelak nebo nitrocelulózu. Ty se dají opravit přetřením, aniž byste museli brousit celý povrch. Pokud se nic nestane, je na dřevě polyuretan nebo jiný tvrdý lak. Ten se lokálně opravuje obtížněji a často vyžaduje větší zásah.

Jen zajistit se vyplatí v momentě, kdy je závada kosmetická nebo lokální a kdy plánujete větší rekonstrukci stejně. Příkladem je stará elektroinstalace, kterou stejně budete měnit, nebo vlhký roh, který zmizí po výměně oken. Zajištění je také správná volba u závad, které nemají vliv na bezpečnost ani na sousedy, ale jejichž oprava by znamenala bourání hotových povrchů. Pokud ale závada ohrožuje statiku, zdraví nebo majetek třetí osoby, zajištění je jen první krok a oprava musí následovat.

Voskovaný povrch dřeva není lak. Vosk zůstává měkký, částečně otevřený a reaguje na teplo i na rozpouštědla. Proto každé mytí vodou s přípravkem na nádobí nebo univerzálním čisticím prostředkem skončí matnými skvrnami, rozpuštěnými prstencemi a někdy i světlými mapami, které se už nedají rozleštit. Základní pravidlo zní: čistit co nejméně, co nejsušším postupem a bez saponátů.

Pokud stolek stojí u okna, kde praží slunce, je vhodné desku jednou za čas ošetřit voskem nebo olejem. U staršího nábytku se vyplatí zkontrolovat spoje – uvolněné šrouby se dotáhnou ještě předtím, než se na desku něco položí. Zásuvka pod deskou je ideální na drobnosti, které by jinak ležely na parapetu: nabíječky, poznámky, brýle. Tím se uvolní okenní parapet a získá se další úložný prostor, aniž by bylo potřeba vrtat do zdi.

Když hlava chybí úplně, přichází na řadu vrták a vytahovák U zapuštěného zbytku je potřeba nejdřív navrtat střed. Použijte důlčík a malý vrták, ideálně do stojanové vrtačky, protože ruční vrtačkou snadno sjedete mimo osu. Po navrtání vezměte vrták o málo menší, než je jádro šroubu, a vrt ejte dostatečně hluboko, aby se do otvoru vešel vytahovák. Ten se nasadí a otáčí proti směru hodinových ručiček. Zásadní chyba je tlačit na vytahovák silou a kroutit s ním do stran. Je kalený a snadno se zlomí. Pak už zbývá jen vyvrtat celý zbytek a závit obnovit závitníkem.

Nejprve zjisti, do čeho vlastně šroubuješ. U zděné zdi jde většinou o plastovou krabici osazenou ve zdi, u sádrokartonu o krabici s kovovými packami nebo o suchý zdivo bez výztuhy. Když je krabice plastová a díry jsou utržené, vruty se protočí a zásuvka se houpe. V takovém případě nepomůže delší vrut, ten jen vytrhne plast víc.

Typická chyba je cpát do zásuvky vruty delší, než je hloubka krabice. Vrut pak projde zadní stěnou a může se dotknout vodiče nebo poškodit izolaci. Vždy zkontroluj hloubku krabice a zvol vrut tak, aby po dotažení nevyčníval do prostoru, kde jsou kabely. Druhá častá chyba je nedotažení. Zásuvka se časem povolí, kontakt se zahřeje a vzniká přechodový odpor. Dotahuj přiměřeně, ale pevně, a po týdnu zkontroluj dotažení.

Jak díry vyřešit, aby zásuvka držela U plastové krabice se osvědčí vyplnit původní díry tavnou tyčinkou nebo dvousložkovým tmelem a nechat vytvrdnout. Pak do zatvrdlého materiálu předvrtáš nové díry o průměru o něco menším, než je vrut, a zašroubuješ. Druhá možnost je použít samořezné vruty do plastu s hrubším závitem, které se uchytí i v okraji krabice. Pořád ale platí, že krabice nesmí být prasklá — prasklou krabici vyměň, jinak se díry utrhnou znovu.

Při výměně zásuvky se často stane, že nový přístroj má jiné rozteče úchytů než ten původní. Staré díry v krabici zůstanou prázdné a nové vruty nemají do čeho chytit. Řešení se nabízí několik a každé má svá úskalí. Rozhoduje materiál zdi, typ krabice a to, jak pevně musí zásuvka držet.

Ulomená hlava šroubu nebo kování je nepříjemná situace, která se nejčastěji stane u rezavých spojů, přetažených utahovaček nebo materiálu, který se při utahování protočí. Zbytek šroubu zůstane v otvoru a nedá se chytit kleštěmi. Než začnete cokoli dělat, zkuste zjistit, kolik materiálu ještě vyčnívá nad povrch. Právě podle toho se volí postup. Pokud je zbytek zcela zapuštěný, budete potřebovat jiné nářadí než u šroubu, který trčí aspoň pár milimetrů.

U menších šroubů a kování v měkkém materiálu, třeba v hliníku nebo plastu, je často lepší zbytek vyvrtat úplně a udělat závit o stupeň větší. Drátěný vytahovák v měkkém materiálu klouže a rozšiřuje díru, takže výsledek bývá horší než rovnou převrtání. Pokud je šroub zalisovaný v nerezu, počítejte s tím, že půjde mnohem pomaleji a zahřeje se. Nerez se při vrtání zpevňuje, proto tlačte méně a točte vyššími otáčkami s chlazením.