Čím nahradit obrazovku, když dítě nudí?
Ve třetím trimestru jde hlavně o mobilitu, dech a úlevu od bolesti zad. Zařaďte čtyři až pět cviků: kroužení pánví vsedě na míči, kočičí hřbet na všech čtyřech, jemné protahování hrudníku u zdi a dechové cvičení s pomalým výdechem. Každý cvik dělejte pomalu, v rozsahu, který nic nebolí. Vyhněte se hlubokým dřepům s dlouhým setrváním, otáčení trupu do krajních poloh a cvičení na nestabilních plochách bez opory. Pokud se objeví tlak v podbřišku, tvrdnutí břicha, výtok nebo slabost v nohou, cvičení ukončete a ozvěte se lékaři.
Pro klidnější chvilky zkuste vyprávění s rekvizitami. Vezměte tři předměty z domácnosti a nechte dítě vymyslet příběh, kde se všechny objeví. Nebo si zahrajte „co by se stalo, kdyby" – co kdyby pršely bonbony, co kdyby uměly rostliny mluvit. U tohoto typu her je snadné sklouznout k tomu, že dítěti podsouváte vlastní nápady. Nechte ho dokončit větu samo, i když bude nedokonalá.
Středně náročné aktivity, které zabaví na delší dobu Když máte víc času, zkuste výtvarné nebo stavební úkoly. Dejte dítěti krabici, nůžky a lepicí pásku a nechte ho postavit „dům pro plyšáka". Nemusíte mít přesný plán – důležité je, aby mělo dost materiálu a volnost. U nůžek vždy zkontrolujte, že jsou tupé, a u malých dětí zůstaňte poblíž. Častá chyba je zadat příliš složitý úkol; raději zvolte něco, co zvládne samo, aby zažilo úspěch.
Venku funguje hledání přírodnin podle seznamu – pět kamenů, tři listy, jedna šiška. Nebo nakreslete křídou na chodník jednoduchou trasu a nechte dítě skákat z bodu do bodu. Pokud prší, postavte doma „překážkovou dráhu" z polštářů a stoliček. Dbejte na to, aby dráha nebyla v blízkosti ostrých hran a aby mělo dítě bosé nohy jen tam, kde nehrozí uklouznutí.
Začněte jednoduchými věcmi, které zvládnete bez přípravy. Dejte dítěti starý hadr a nechte ho „umýt" stůl nebo kliky. Připravte mu misku s vodou a pár kelímků – přelévání vydrží překvapivě dlouho. Nebo vytáhněte koš s ponožkami a nechte ho párovat. U těchto činností platí: připravte je tak, aby se daly uklidit do pěti minut, jinak z aktivity bude stres.
Na závěr dne přiřaďte dětem roli, kterou zvládnou samy — třídění pastelek, skládání papírů, mytí štětců. Deštivé odpoledne nekončí uklizeným stolem, ale tím, že děti vědí, co bude příště. Nápady zapisujte na jedno místo, třeba na zadní stranu skříně s výtvarkou. Až bude pršet znovu, nebudete vymýšlet od nuly — a to je největší úspora, jakou doma s dětmi můžete mít.
Dudlík se vybírá podle velikosti úst a podle toho, zda dítěti sedí tvar. Ortodontické dudlíky mají zploštělou část, která lépe kopíruje patro, ale ne každému miminku vyhovují. Zkuste jeden, pozorujte, jestli ho dítě drží a nevyplivuje ho — a teprve pak kupujte další. Pozor na příliš velký štít, který tlačí na nos, a na těžké kroužky, které dítěti padají z úst.
Když dítě začne být nervózní a dožaduje se tabletu, většinou to znamená, že potřebuje změnu rytmu nebo podnět, který ho vtáhne víc než displej. Nejdřív zkuste zjistit, co mu chybí – jestli pohyb, kontakt s někým, nebo vlastní výtvor. Nabídněte konkrétní činnost, ne obecné „něco si zahraj". Děti lépe reagují, když vidí, že se do aktivity zapojíte taky, i kdyby jen na pár minut.
Při hře mluvte krátce a konkrétně. Místo „To je ale hezká kostka" řekněte „Tuhle kostku dej nahoru". Pojmenovávejte barvu a tvar jen tehdy, když je dítěti na dosah. Pokud se nedaří, zmenšete náročnost: uberte dílky, zvětšete otvor, postavte věž z nižšího počtu kostek. Úspěch při snadném úkolu dítě motivuje víc než neúspěch při složitém.
Na závěr si připravte zásobník „nouzových" činností, které nevyžadují přípravu – třeba třídění knoflíků, skládání papírových vlaštovek nebo hra na tichou poštu. Když dítěti nabídnete jasnou volbu („chceš třídit, nebo skládat?"), snáz se chytne. Vyhněte se tomu, abyste mu jako odměnu za aktivitu slíbili obrazovku – jinak se z ní stane cíl, ne výjimka. A pokud se do hry ponoříte sami, vydrží u ní déle než při jakémkoli plánu.
Štípnutí komárem, vosou nebo včelou je u dětí běžné. Většina reakcí je mírná – svědění, zarudnutí, malý otok. Rodiče by měli vědět, jak zařídit malou kuchyni správně postupovat, aby ulevili od bolesti a předešli komplikacím. Základem je rychlá reakce a chlad.