Čím maso před vařením zajistit, aby vývar zůstal bez úlomků kostí?
Další častou chybou je příliš mnoho cukru. Přeslazený kompot ztrácí typickou svěžest angreštu a chuťově se srovnává s levným sirupem. Pokud chcete výraznější kyselinku, uberte cukr a přidejte pár kuliček nového koření nebo kousek skořice. Naopak příliš málo cukru zkracuje trvanlivost a kompot může po měsících začít kvasit. Po vychladnutí sklenice zkontrolujte: víčko musí být pevně vtáhlé a při poklepu vydávat tupý zvuk. Vadné kusy spotřebujte do dvou týdnů.
Začněte výběrem a přípravou ovoce. Na kompot berte pevné, zralé ale ne přezrálé třešně, ideálně stejně velké, aby se v sklenici prohřály rovnoměrně. Stopky a pecky odstraňte co nejšetrněji – u peckování dejte pozor, aby plod nepraskl. Na džem naopak přezrálé kusy nevadí, ba naopak: čím zralejší ovoce, tím méně cukru potřebujete a tím výraznější chuť. Vždy ale přebírejte – jediná nahnilá třešeň zkazí celou várku.
Během vaření se kost může rozpadnout i sama, pokud je z mladého zvířete nebo byla dlouho mražená. Proto ji nedržte v hrnci přes celou dobu. Jakmile se maso od kosti oddělí, kost vyjměte a vývar přeceďte přes jemné sítko nebo plátno. Tím zachytíte i to, co byste pohledem přehlédli. Pokud chcete kost nechat v hrnci kvůli chuti, vařte na mírném plameni – prudký var uvolňuje úlomky a rozvíří je do celého obsahu.
Správné dotažení je tedy kompromis: dost pevné, aby víčko drželo, dost volné, aby se guma nepomačkala. Když si nejsi jistý, raději utáhni méně a zkontroluj podtlak druhý den, než abys sklenici přetáhl a přišel o celou várku.
Nakonec platí jednoduché pravidlo pro servírování. Hotový vývar vždy přeceďte, i když jste přesvědčeni, že je čistý. Polévku podávejte z jiné nádoby, než ve které se vařila, a maso od kosti oddělujte mimo ni. Kdo vývar připravuje pro děti nebo starší lidi, měl by kost vyjmout co nejdřív a projít sítko prsty. Pár minut navíc je lepší než návštěva pohotovosti kvůli jedné tence ostré šupině.
Proč kost před vařením propláchnout a zkontrolovat pod světlem Syrovou kost důkladně propláchněte pod studenou vodou a osušte. Teprve na suchém povrchu uvidíte drobné úlomky, které by se ve vodě ztratily. Projeďte ji prsty i očima po celé délce, zvlášť u míst, kde se kost láme a kde zůstávají chrupavky. Volné ostré šupinky odloupněte nožem nebo je odlomte ještě před vařením. Hladké hrany jsou v pořádku, třísky ne.
Častou chybou je dávat teplá nastrouhaná jablka přímo do lednice nebo do mrazáku. Nejdřív je nechte vychladnout na pokojovou teplotu, jinak se uvnitř nádoby srazí kondenzát a hmota začne plesnivět. Další chyba je míchání čerstvých jablek se starší dávkou — i malé množství nakažené hmoty zkazí celou nádobu. Vždy používejte čisté nádoby a čisté náčiní.
Kost ve vývaru dodá chuť, ale ostrý úlomek v polévce dokáže zkazit celý oběd. Nejde přitom o žádnou složitou techniku. Rozhoduje pár návyků při přípravě a hlavně to, jak s kostí pracujete ještě předtím, než ji vložíte do hrnce. Čím větší kus masa s kostí, tím snadněji se hlídá a tím méně se drobí.
Zelí zbavte košťálu a vnějších listů, poté ho nakrájejte na tenké nudličky. Na 1 kg zelí počítejte 20–25 g soli. Zelí se solí v míse důkladně promíchejte a nechte 20–30 minut stát, dokud nepustí vodu. Potom ho rukama nebo tloukem pěchujte, dokud šťáva nezačne vystupovat. Čím víc vody zelí pustí, tím lépe se vytlačí vzduch. Pěchování je nejdůležitější krok, který řada lidí podcení.
Častou chybou je míchání vývaru velkou vařečkou, která kostmi tluče o stěny hrnce. Další chybou je vhazovat do hrnce maso s kostí bez osušení a bez kontroly – v mokrém stavu ostrý úlomek neuhlídáte. Nepomáhá ani to, když kost naklepete. Praskliny sice pustí více chuti, ale zároveň se z nich odlupují ostré střepy. Pokud už kost naklepat chcete, dělejte to v uzavřeném sáčku a obsah potom prohlédněte.
Začněte výběrem masa. Pro vývar se hodí kus s pevnou, kompaktní kostí – hovězí žebro, hrudí, kližka nebo drůbeží skelet. Vyhněte se kostem, které jsou už na pohled nalomené, třískovité nebo pocházejí z drceného zbytku. Pokud kupujete maso už naporcované, prohmatejte okraje: volně se pohybující ostrý střep poznáte prsty dřív než v hrnci. Řezník na požádání kost nařízne pilou, ne sekerou – hladký řez se méně tříští.