Na závěr: pokud to jde, kamna z dětského pokoje odstěhujte. Pokud to nejde, vytvořte pevnou bariéru, hlídejte a nikdy nenechávejte dítě samotné. Bezpečnost není o tom, že něco zakážete, ale že tomu zabráníte fyzicky.

Typická chyba je nacpat pod postel vše, co se nevejde do skříně. Tím se prostor ucpe a vlhkost nemá kudy odcházet. Další častá chyba je dávat tam léky, elektroniku nebo cokoli, co nesnáší teplotní výkyvy. Pod postelí je v zimě chladněji než ve zbytku místnosti a v létě naopak víc horko. Pokud dítě spí na spodním lůžku patrové postele, prostor pod ním nechte úplně prázdný, jinak se mu špatně dýchá.

Častou chybou je kombinace příliš mnoha vzorů v jednom pokoji. Tapeta s motivem, koberec s ornamentem a povlečení s potiskem se navzájem bijí a prostor působí přeplácaně. Držte se pravidla, že výrazný vzor patří jen na jedno místo. Zbytek nechte jednobarevný. Stejně tak se vyhněte lesklým tapetám s kovovým efektem – odrážejí světlo nerovnoměrně a v malém pokoji vytvářejí rušivé odlesky.

Na závěr: pokud to jde, kamna z dětského pokoje odstěhujte. Pokud to nejde, vytvořte pevnou bariéru, hlídejte a nikdy nenechávejte dítě samotné. Bezpečnost není o tom, že něco zakážete, ale že tomu zabráníte fyzicky.

Podlaha v dětském pokoji snese víc než kde jinde. Koberec je příjemný, ale špatně se z něj dostávají vodové barvy, plastelína a rozsypané cereálie. Lamino nebo vinyl vydrží, ale klouže a je studené. Řešením bývá kombinace: tvrdá podlaha po celé ploše a menší pratelný kobereček tam, kde si dítě hraje. U stěn se vyhněte tmavým sytým odstínům na velké ploše. Malá místnost v tmavé barvě působí stísněně a dítě v ní hůř usíná. Světlý základ a jedna výrazná stěna stačí.

Začněte třemi čísly: světlá šířka vzadu, světlá šířka vpředu a hloubka v úrovni podlahy. U šikminy přidejte výšku v nejnižším a nejvyšším bodě. Do niky se často vejde jen jedna řada oblečení na ramínkách, proto počítejte s hloubkou 55–60 cm pro věšák a 35–40 cm pro police na knihy. Pokud je nika mělká, necpěte tam skříň na míru – vznikne nevyužitelný prostor za zády dítěte.

U balkonových dveří se vyplatí zkontrolovat i zábradlí. Vodorovné tyče lákají k přelézání, svislé tyče musí být od sebe maximálně deset centimetrů, aby jimi neprošla dětská hlava. Mezera pod zábradlím nemá být větší než deset centimetrů. Pokud zábradlí nesplňuje tyto rozměry, doplňte ho pevnou mřížkou nebo plexisklem. Nikdy nepřipevňujte zábranu jen na suchý zip nebo lepicí pásku.