Ranní trénink, který ničí formu: chyba v rozvrhu

Před koupí si batoh půjčte nebo alespoň projděte s naloženým batohem po prodejně delší dobu. Zkuste si ho nasadit i s bundou, kterou běžně nosíte. Zkontrolujte, zda popruhy nikde neřežou a zda se dají všechny přezky ovládat v rukavicích. Nosný systém je investice na mnoho let, proto se nevyplatí spěchat. Když si sedne na záda, poznáte to podle toho, že na něj po celodenním výletu zapomenete.

Výbava se řídí tím, co byste potřebovali, kdyby se něco pokazilo. Patří sem vrstvy navíc, nepromokavá bunda, čelovka, dostatek vody, jídlo na celý den, mapa a kompas nebo nabitá navigace. Přibalte lékárničku, izolační fólii a píšťalku. Mobil nabijte a mějte powerbanku. Typická chyba je vyrazit v lehkém oblečení s tím, že se to zvládne. Na hřebeni se počasí změní během půl hodiny.

Zásadní je i rozvržení celého dne. Pokud po ranním tréninku následuje dlouhé sezení, tělo ztuhne a přínos výkonu se smaže. Zařaďte proto alespoň krátkou procházku nebo protažení během dopoledne. Večer naopak není vhodné dohánět, co ráno chybělo. Dvojité zatížení bez dostatečné regenerace vede k přetížení, které se projeví až po několika dnech. Poznáte ho podle toho, že stejná zátěž najednou bolí víc než obvykle a tep je vyšší i v klidu.

Membránová bunda není jen tak obyčejná větrovka. Funguje díky tenké vrstvě, která propouští vodní páru ven, ale déšť dovnitř nepustí. Jenže tahle vrstva je citlivá. Stačí špatné praní, nesprávné vrstvení nebo přehnaná očekávání a z bundy za pár měsíců zbyde jen drahý kus látky. Aby vydržela, je potřeba vědět, co od ní čekat a jak s ní zacházet.

Jak vybrat trasu podle typu deště Pokud prší jen mírně a krátce, vsaďte na okruh kolem Padrťských rybníků. Cesta je zpevněná, místy asfaltová, voda po ní steče a nehrozí, že byste se propadli do rašeliniště. Za trvalého deště je ale lepší vynechat i tuhle trasu, protože se z ní stává kluzká strouha. V tom případě zvolte silniční propojky mezi osadami, kde je povrch pevný a odvodnění funguje. Vyhněte se značeným cestám přes rašeliniště – i v suchu jsou podmáčené, v dešti se mění v neprostupnou bažinu, kde hrozí zaboření po kolena.

Co si ověřit před odchodem na hřeben Předpověď si prohlédněte ráno i večer předem, ale nespoléhejte na jednu číslici. Sledujte vývoj větru, teploty a pravděpodobnost bouřek. Na hřebeni fouká i při klidné předpovědi v údolí. Ověřte si aktuální stav cest, uzavírky a sezónní omezení. Zjistěte, jestli funguje plánovaná chata nebo jestli je mimo provoz. Než vyrazíte, řekněte někomu konkrétní trasu a čas návratu.

V mlze se držte značené cesty a kontrolujte azimut. Když přestanete vidět na další značku, zastavte se a zorientujte se. Nepokračujte naslepo po vyšlapané pěšince, která může být jen vyšlapaná od ostatních zbloudilých. Při bouřce okamžitě sestupte z hřebene a vyhněte se vrcholům, hřebenům a osamělým stromům. Při únavě zařaďte pauzu s jídlem a pitím, ne další kilometry.

Posledním kamenem úrazu je spánek. Ranní trénink má smysl jen tehdy, když jdete spát dostatečně brzy. Zkracovat spánek na pět hodin a pak se divit, že výkon neroste, je nejčastější past. Tělo se adaptuje během odpočinku, ne během tréninku. Pokud se ráno budíte s pocitem, že jste vůbec nespali, je lepší trénink přesunout nebo zkrátit. Vytrvalost se nebuduje heroickými výkony za každou cenu, ale pravidelností, kterou dokážete udržet měsíce.

Brdy mají pověst divočiny, která se v dešti mění v bažinu. Není to tak úplně pravda, ale rozdíl mezi suchou a mokrou trasou je znát. V suchém počasí projdete pohodlně i náhorní plošinu, v dešti se z ní stane kluzká pastva s hlubokými kolejemi od těžby. Klíčové je vybírat trasy podle toho, jak rychle odtéká voda. Písčité a kamenité cesty na hřebenech vsakují rychle, jílové cesty v údolích se mění v bláto, které se lepí na boty a nedá se z něj vyhrabat.

Než vyrazíte, zkontrolujte, jestli prší už přes noc. Krátký déšť hřebenové cesty vysuší do hodiny, ale dvoudenní déšť nasytí i písčité podloží. V tom případě se vyhněte údolím potoků a všem trasám, které vedou po lesních cestách s kolejemi od traktorů. Ty se mění v kanály s vodou a blátem. Naopak hřebenové cesty po vrstevnici, kde voda stéká po povrchu, zůstávají schůdné i po vydatném dešti.

Přechod hřebene není totéž co výstup na jeden vrchol. Trasa vede dlouho v exponovaném terénu, nad hranicí lesa, často bez únikových cest. Základem je zvolit realistický cíl podle kondice nejslabšího člena skupiny. Počítejte s tím, že na hřebeni strávíte celý den, ne dvě hodiny. Čím delší je plánovaná trasa, tím větší rezervu v čase i silách potřebujete.