Když potřebujete natřít radiátor bez demontáže

Natřít radiátor, aniž byste ho sundali ze stěny, je běžná potřeba. Ať už jde o starý litinový článek, nebo plechový deskový radiátor, demontáž znamená vypustit vodu, odpojit přívody a hrozí, že těsnění po opětovném nasazení nebude držet. Proto se vyplatí malovat přímo na místě. Postup se ale liší podle typu radiátoru i podle toho, čím topíte. U plynového kotle je nutné radiátor před prací vypnout a nechat vychladnout, u dálkového tepla stačí zavřít ventily jen pokud jsou na to uzpůsobené.

Pokud se vlhkost a plíseň objevují i po odstranění všech uvedených příčin, je pravděpodobné, že vada je ve stavebním řešení okna nebo v izolaci fasády. V takovém případě je vhodné přizvat odborníka, který zjistí, zda nejde o tepelný most nebo chybějící parozábranu. Odkládat řešení se nevyplácí – čím déle vlhkost působí, tím dražší bude oprava.

Podlahu vyskládejte do mírného spádu k jedné straně, aby moč a voda odtékaly do sběrné nádoby. Stěny obložte zevnitř hladkým materiálem, který se snadno umývá. Hnojiště pod kurníkem ničím nepodkládejte, jinak se tam množí parazité. Větrání řešte nahoře, ne dole u podlahy – průvan u hřad způsobuje nachlazení. Hřady umístěte do výšky, kterou slepice bez problému doskočí, obvykle kolem půl metru, a dostatečně daleko od stěny, aby se peří neotíralo o zeď.

Když není kam ustoupit, jde se nahoru. Na zábradlí se připevní dvě až tři úrovně závěsných vaniček nebo látkových kapsářů. Nosnost svěrky bývá kolem deseti kilogramů na jednu, ale rozložení je důležitější než součet – těžké věci patří dolů, lehké nahoru. Mezi vaničkami nechte mezeru na prsty, jinak při zalévání shodíte květinu na ulici. Pokud zábradlí není ve vodorovné rovině, podložte svěrku pryžovou podložkou, ať plech nepromáčknete.

Materiál rozhoduje o tom, jak dlouho kurník vydrží Nejčastější chyba je použít smrkové fošny bez impregnace a natřít je až po sestavení. Impregnace musí být provedena před montáží, protože spoje a hrany se jinak nasáknou vodou. Osvědčený je modřín, akát nebo tlakově impregnovaná borovice. Na střechu se hodí plech s povrchovou úpravou nebo asfaltová lepenka, nikdy ne obyčejná fólie, kterou vítr utrhne. Podlaha má být vyjímatelná a z tvrdého dřeva nebo vodovzdorné překližky, aby se dala vyčistit a vysušit. Uvnitř nepoužívejte OSB desky – bobtnají a drží vlhkost.

Polena položená přímo na hlíně nasají vlhkost i ve stínu. Podložte je trámky, paletou nebo kameny tak, aby mezi zemí a dřevem byla alespoň deseticentimetrová mezera. Vrstvy na sebe nedávejte do vysokého bloku. Sloupec by měl být maximálně metr vysoký a mezi jednotlivými řadami nechte prsty širokou mezeru. Stejně důležitá je mezera mezi sloupci – vzduch musí proudit skrz, ne jen okolo.

Před stavbou si změřte, kolik slepic chcete chovat. Na jednu slepici počítejte alespoň 0,3 metru čtverečního vnitřního prostoru, u větších plemen více. Příliš malý kurník se rychle zapaří, slepice se dusí a začnou klovat. Výběh venku musí být zastíněný a krytý proti dešti, jinak slepice zůstanou sedět uvnitř. Kurník postavte na místo, kam celý den svítí slunce, ale které není v průvanu mezi budovami. Nikdy ho nestavte do prohlubně, kde se drží voda.

Kurník, který vydrží, poznáte už při prvním pohledu na konstrukci. Nejde o barvu ani o povrchovou úpravu, ale o to, jak je stavba spojená a jak je ukotvená k zemi. Prohlédněte si rohy, spoje a místa, kde se stýkají stěny se střechou. Pokud jsou spojené jen hřebíky bez přesahu nebo sponkami, které se dají rukou rozpojit, kurník se při prvním silnějším větru rozvlní. Bezpečný kurník stojí na pevných základech – betonových patkách, pásech z tvarovek nebo alespoň na zhutněném štěrku s drenáží. Dřevo položené přímo na hlíně do roka shnije a stavba se nakloní.

Než začnete řezat, nakreslete si půdorys a rozměry. Rozvržení si projděte v hlavě: kudy ponesete kbelík, kudy vynesete podestýlku, jak daleko je zdroj vody. Bezpečný kurník není ten nejdražší, ale ten, u kterého jste si předem promysleli spoje, větrání, základy a uzavření. Kdo to udělá, ten staví jednou a na dlouho.

Druhý znak je ochrana proti predátorům. Liška, kuna ani jestřáb nezkouší hlavní stěnu, hledají slabé místo. To bývá spodní okraj, větrací otvor nebo nedovřená dvířka. Pletivo proto musí být zatažené do země alespoň do hloubky dvaceti centimetrů a ohnuté do pravého úhlu ven, aby se predátor nemohl prohrabat. Oka menší než pět centimetrů, drátěná síť místo tenkého pletiva. Dvířka zajistěte dvěma západkami – jedna zvenku, jedna zevnitř, aby se nedala otevřít ani vypáčit. Všechny otvory zakryjte pletivem, včetně komínku a štěrbin u střechy.