Ekokůže ničíte horkem a savem, ne nošením

Větrání vyřešte mřížkou ve dveřích nebo v boční stěně. Vzduch pod schody stagnuje a při delším sezení vzniká pocit vydýchaného prostředí. Pokud je prostor otevřený do chodby, stačí přirozená cirkulace. U uzavřeného prostoru počítejte s tím, že budete muset dveře nechávat pootevřené, nebo instalovat tichý ventilátor.

Jeden vrut uprostřed zadní stěny nestačí. Vysoká police se může pootočit kolem něj. Ukotvěte ji minimálně ve dvou místech, ideálně v horní části zadní strany, co nejblíž bočnicím. Vruty musí procházet pevnou konstrukcí police, ne jen tenkou zadní deskou z dřevovláknité desky. Pokud zadní deska chybí, použijte úhelníky přišroubované k bočnicím a ke zdi. Vždy kontrolujte, že vruty mají dostatečnou délku – musí projít celou tloušťkou materiálu a ještě alespoň čtyři centimetry do zdi.

Ekokůže je polyuretanová vrstva nanesená na textilní podklad. Vypadá jako useň, ale chová se jinak. Vydrží méně tepla, méně tření a hlavně nesnáší agresivní chemii. Většina lidí ji zničí do roka dvěma chybami: perou ji v pračce a suší ji na topení. Přitom stačí málo a materiál zůstane pružný a bez popraskání několik sezón.

Vyhněte se agresivním čisticím prostředkům s chlórem, ředidlům a abrazivním pastám. Poškozují barvu i strukturu tkaniny a často zanechají světlou mapu, která je nápadnější než původní skvrna. Nepoužívejte ani horkou vodu – bílkoviny a některá barviva se teplem fixují. Stejně tak nežehlete ani nesušte fénem, dokud skvrna zcela nezmizí; teplo ji trvale uzamkne.

Než se pustíte do výběru, zapomeňte na to, co slibuje obal. Rozhoduje složení tkaniny a způsob jejího zpracování. Na první pohled hezké povlečení může po pár praních zešednout, ztratit sytost nebo se rozpadnout ve švech. Abyste se tomu vyhnuli, musíte vědět, podle čeho skutečně vybírat.

Vertikála místo podlahy a světlo místo skřín