Když pneumatiky přezouváte, rozhoduje o životnosti i skladování

Před sezonou stav nezanedbávejte. Zkontrolujte, zda guma není popraskaná, ztvrdlá nebo lesklá – to jsou známky stárnutí. Změřte hloubku dezénu a zkontrolujte tlak. Pokud pneumatika při manipulaci zapáchá po chemii nebo je na povrchu lepkavá, mohla přijít do styku s olejem či rozpouštědlem a její vlastnosti jsou pryč. U pneumatik starších šesti let zvažte výměnu bez ohledu na vzorek, protože bezpečnost na mokru už bývá slabá.

Před otevřením víčka nechte motor vychladnout, pokud jste právě jeli. Horký výfuk nebo turbo v blízkosti nádržky znamenají zbytečné riziko. Víčko bývá označené symbolem větrného skla se stříkající kapkou; na některých modelech je schované pod plastovým krytem, který drží na klipsách. Po otevření dolijte kapalinu po značku maxima, ale ne výš — přebytek při zahřátí přeteče a může poškodit lak nebo elektroinstalaci pod nádržkou.

Typickou chybou je skladování v nevytápěné garáži, kde guma přes zimu promrzá a na jaře se na ní objeví jemné trhlinky. Další častou chybou je ponechat pneumatiky v igelitových pytlích. Ty sice chrání před prachem, ale brání odparu vlhkosti a vytvářejí ideální podmínky pro kondenzaci. Používejte raději prodyšné textilní obaly nebo prostě čistou podlážku.

S příchodem podzimu, když ranní teploty klesnou pod 10 °C, je vhodné kontrolovat tlak každé dva týdny. Právě v tomto období se rozdíly mezi dnem a nocí zvětšují a pneumatiky mohou být ráno výrazně podhuštěné. Před nasazením zimních pneumatik zkontrolujte tlak ještě před montáží a poté znovu po ujetí prvních kilometrů, až se pneumatika usadí na ráfku. U zimních pneumatik se navíc doporučuje mírně vyšší tlak, než uvádí výrobce vozu pro letní provoz, protože chladnější vzduch je hustší a snižuje tlak rychleji.

Dobré skladování není složitá věda. Stačí sucho, tma, chlad a žádné chemikálie v okolí. Kdo tyto podmínky dodrží, tomu pneumatiky vydrží déle a hlavně bezpečněji – na mokru, v zatáčkách i při brzdění.

Během výměny zkontrolujte hadičky a trysky. Trysky se často ucpou voskem nebo minerálními usazeninami z tvrdé vody. Pokud proud nestříká rovnoměrně, odšroubujte trysku a propláchněte ji teplou vodou s trochou octa. Nikdy do trysek nepíchejte drátem – můžete rozšířit otvor a zničit rozprašovací vzor. Hadičky zkontrolujte, zda nejsou popraskané nebo ztvrdlé. Prasklá hadička pod kapotou znamená, že se kapalina ztrácí, aniž by se dostala na sklo.

Zvuk při brzdění je jeden z nejrychlejších indikátorů, že se brzdové destičky blíží ke konci své životnosti. Většina moderních destiček má zabudovaný mechanický signalizátor – malý kovový plíšek, který se při opotřebení začne dotýkat kotouče. Jakmile uslyšíte pronikavé kvílení nebo pískání, které ustane, když na pedál zatlačíte silněji, je to téměř jistě tento plech. Neignorujte ho, protože signalizátor sám o sobě vydrží jen několik stovek kilometrů, než se dostane až na kovovou podložku.

Způsob uložení se liší podle toho, zda jsou pneumatiky na ráfcích, nebo bez nich. Ty bez ráfků se mají stavět svisle vedle sebe, volně, ne přehnuté a ne zatížené. Pokud je skladujete na sobě, jen krátkodobě a bez velkého tlaku, jinak se deformují. Pneumatiky na ráfcích se ukládají buď vodorovně na sebe, nebo svisle zavěšené za střed ráfku. Nikdy je nestavte na běhoun na delší dobu – tlak hmotnosti vytvoří ploché místo, které se už nevyrovná.

Mezi povinnou výbavu patří především lékárnička, výstražný trojúhelník, náhradní žárovky (u vozidel, kde se používají), pojistky, hever a klíč na kola. Dále je nutné mít reflexní vestu, a to ideálně tolik kusů, kolik je ve voze osob – ne jednu pro řidiče. Vesta musí být uložena v kabině, ne v kufru. Pokud vystoupíte na silnici a vytahujete vestu z kufru, už jste v ohrožení a policie to řeší jako přestupek. Stejně tak trojúhelník musí být po ruce, ne zasunutý pod rezervou.

Zásadní je prostředí. Ideální je suchý, tmavý a větraný prostor s teplotou, která se drží přibližně mezi 10 a 20 °C. Slunce je pro pryž jedním z nejhorších nepřátel – UV záření štěpí vazby v materiálu a guma tvrdne a praská. Stejně škodí i ozon, který vzniká u elektromotorů, svářeček nebo transformátorů. Proto pneumatiky neodkládejte do místnosti s těmito stroji ani do blízkosti elektrických rozvaděčů.

Co se týče náhradních žárovek, není nutné mít všechny typy, které auto používá. Stačí mít ty, které se dají vyměnit na silnici – obvykle hlavní světlomety, blinkry a brzdová světla. U moderních vozidel s LED technologií se výměna neprovádí a povinnost se na ně nevztahuje. Vždy si přečtěte návod k vozidlu, abyste věděli, které žárovky jsou uživatelsky vyměnitelné. Pojistky by měly odpovídat typům v autě, a proto si pořiďte sadu, která obsahuje různé hodnoty. Nezapomeňte také na rezervní kolo nebo opravnou sadu, případně na kompresor.