5 chyb při tmelení sádrokartonu, které vás zdrží

Začněte měřením. Zjistěte skutečnou výšku stropu v několika místech, protože málokdy je rovný. Podle nejnižšího bodu určete rovinu budoucího podhledu a připočtěte tloušťku nosného roštu i desky. Obvodový úhelník přišroubujte ve stejné rovině po celém obvodu, do zdiva kotvte dostatečně hustě, u lehkých tvárnic použijte chemickou kotvu. Právě tady vzniká první typická chyba: úhelník se připevní „od oka" a nerovnost se pak dohání podkládáním, což rošt rozkmitá.

Začněte vyznačením bodů tužkou podle úchytů závěsu. Vrták volte o desetinu milimetru menší, než udává výrobce kotvy, a vrtejte bez příklepu – příklep desku rozbije a kotva pak v rozpadlém otvoru nedrží. Vrtáním projděte deskou, ale ne do hloubky, abyste neprořízli parozábranu nebo kabel. Po vyvrtání otvor vysajte, prach uvnitř brání správnému rozepnutí kotvy. Kotvu zasuňte, lehce poklepejte a šroub dotahujte pomalu, dokud necítíte odpor. Nepřetahujte – utržený šroub v kotvě znamená vrtání nového otvoru o pár centimetrů vedle.

Nejčastější problém nevzniká v samotné tmelu, ale úložné prostory v malém bytě tom, jak se s ním zachází. Mnoho lidí namíchá velké množství hmoty najednou, a než ji stihnou zpracovat, začne tuhnout. Tmel je nutné míchat v menších dávkách, zvláště u rychleschnoucích variant. Pokud už začne houstnout, nepřidávejte vodu dodatečně. Tím se naruší chemie pojiva a spoj bude slabý, popraskaný. Místo toho raději namíchejte novou dávku.

Lepidlo volte podle typu tapety a připravte ho přesně podle návodu, ne od oka. Pro papírové tapety stačí lepidlo určené na savé podklady, pro vinylové a vliesové tapety použijte lepidlo nanášené přímo na stěnu. Lepidlo nanášejte válečkem rovnoměrně, ve stejné tloušťce po celé ploše. Silnější vrstva neznamená lepší přilnavost, naopak způsobí, že tapeta při zasychání popraská nebo se zvlnila.

Další chybou je špatná příprava spár. Spáry mezi deskami musí být čisté, zbavené prachu a u volných spojů i mírně rozšířené. Často se zapomíná na to, že hrany desek mají zkosení, které je třeba vyplnit. Pokud tmel nanesete jen na povrch bez zatlačení do spáry, po zaschnutí se objeví prasklina. Pomůže stěrka, kterou hmotu vtlačíte šikmo přes spáru, a následné přetažení.

Rozdíl mezi impregnovanou a běžnou sádrokartonovou deskou poznáte nejrychleji podle barvy a označení na hraně desky. Běžný typ má jádro šedé nebo krémové a kartonový obal v přírodním odstínu. Impregnovaný má jádro nazelenalé až tmavě zelené a na hraně bývá natištěný kód výrobce, který obsahuje písmeno H (například H2). Barva není jen estetická — zelené barvivo v jádru je součástí přísady, která odpuzuje vodu. Pokud držíte v ruce desku bez jakéhokoli potisku a jádro je šedé, jde o běžný typ, i kdyby prodavač tvrdil opak.

Při nákupu se vyplatí zkontrolovat hrany všech desek na paletě. Někteří dodavatelé míchají běžný a impregnovaný materiál do jedné hromady a rozdíl poznáte jen podle potisku. Pokud je potisk rozmazaný nebo chybí, požádejte o jinou paletu. Také si všimněte, zda je deska oboustranně opatřena stejným jádrem — u levnějších impregnovaných desek se můžete setkat s tím, že zelené je pouze jádro, ale karton je stejný jako u běžného typu. To je v pořádku, protože ochranu zajišťuje jádro, ale při řezání se může karton snadno odloupnout.

Zkouška vodou a další praktické testy Když si nejste jistí, udělejte jednoduchý test na odstřižku. Odřízněte proužek o šířce asi dva centimetry a ponořte ho na deset minut do vody. Běžná deska nasákne vodu do jádra, okraje změknou a karton se začne odlepovat. Impregnovaná deska zůstane po stejnou dobu tuhá, voda zůstane na povrchu a jádro uvnitř zůstane suché. Další možností je kápnout na jádro po odstranění kartonu několik kapek vody. U běžného typu se kapka vsákne během několika sekund, u impregnovaného zůstane stát a pomalu se odpařuje. Pozor na to, že výrobce může barvit i jiné desky, proto se nikdy nerozhodujte pouze podle barvy, ale vždy si ověřte i potisk a chování při testu.

Typická chyba je záměna impregnované desky za protipožární. Protipožární deska má obvykle jádro s příměsí skelných vláken a na hraně označení písmenem F. Je zpravidla růžová nebo červená, ale barva se u jednotlivých výrobců liší. Ani jedna z těchto desek není vodotěsná — impregnovaná pouze odolává vlhkosti a krátkodobému působení vody. Do rekonstrukce koupelny krok za krokem je vhodná, ale nesmí být v přímém kontaktu s vodou, například v podhledu sprchy. Tam je nutné použít desky určené přímo do mokrého prostředí.

Shrnutí je jednoduché: barva jádra, potisk s písmenem H a chování při smočení. Kombinace těchto tří znaků vám dá jistotu, že nekoupíte běžnou desku tam, kde potřebujete vlhkoodolnou. Nikdy se nespolehněte na to, co tvrdí prodavač, a vždy si udělejte vlastní test.

In the event you adored this information as well as you would like to acquire details relating to více zde i implore you to visit our site.