Když bylinky přihnojíte špatně, úroda se ztratí

Mezi typické chyby patří příliš hustý výsev. Semena vyklíčí, rostliny se navzájem zastíní a vytáhnou se do výšky bez chuti. Vyjednoťte je na vzdálenost odpovídající dospělé rostlině, u bazalky asi patnáct centimetrů. Dále nádobu nepostavte přímo na rozpálenou dlažbu nebo parapet, kořeny se uvaří. A nenechávejte bylinky vykvést, pokud chcete sklízet listy. Pravidelným zaštipováním vrcholů podpoříte větvení a oddálíte kvetení.

Praktické pravidlo zní: méně je více. Sledujte barvu listů, tempo růstu a vůni. Zdravá bylina poznáte podle sytě zelených listů, pevných stonků a výrazné aromatické vůně. Pokud listy blednou, rostlina přestává růst nebo se objevují hnědé špičky, hnojení upravte – u květináčových bylinek uberte koncentraci, u záhonových zkontrolujte, zda není půda příliš utužená a živiny se nedostanou ke kořenům. Vždy raději přihnojte slabší dávkou a častěji než jednou silnou dávkou, která se už nedá vzít zpět.

U přímého výsevu hraje hlavní roli stav půdy. Nesmí být přeschlá ani utužená, jinak semena nevyklíčí nebo je spláchne první vydatnější déšť. Před výsevem půdu zkypřete do hloubky několika centimetrů, vyberte kameny a plevel, povrch srovnejte hráběmi. Po zasetí zalévejte jemně, ideálně rozprašovačem, ať semena nevyplavíte. Pokud je suché počasí, zakryjte řádek netkanou textilií. Ta drží vlhkost, chrání před chladem a zároveň zabrání plevelům, které by mladé bylinky .

Nejúčinnější je pěstovat mátu v nádobě zapuštěné do půdy. Vezměte plastový květináč o objemu alespoň pět litrů, nejlépe hluboký a široký, a vyřízněte do dna několik otvorů rady pro rekonstrukci odtok vody. Nádobu zakopejte tak, aby její okraj vyčníval asi dva až tři centimetry nad povrch záhonu. Tento přesah zabrání tomu, aby se výběžky přehoupily přes okraj a utekly do okolní půdy. Do nádoby dejte kvalitní substrát smíchaný s kompostem a zasaďte jednu rostlinu. Květináč bude třeba každé dva roky vyjmout, rozdělit přerostlý trs a vyměnit část zeminy.

Meduňka má měkké listy a rychle reaguje na přelití i na přeschnutí. Zalévejte tehdy, když vrchní dva centimetry substrátu oschnou. V praxi to znamená zkoušet prstem, ne od oka. Když je půda mokrá a listy přesto vadnou, je to známka přemokření a počínající hniloby kořenů, ne žízně. V tom případě květináč přeneste na vzdušnější místo a další zálivku odložte. Naopak přeschnutá meduňka ztratí aroma a začne kvést, což chuť ještě zhorší. V létě zalévejte klidně každý den, v zimě jednou za týden až deset dní. Voda má mít pokojovou teplotu.

Bylinky v květináči mají jen omezený objem substrátu, ze kterého mohou čerpat živiny. Na rozdíl od záhonu, kde si kořeny najdou cestu k zásobám v půdě, v nádobě jsou odkázané na to, co jim dáte. Proto je hnojení u bylinek v květináčích nutností, zatímco na záhonu stačí většinou doplnit živiny podle stavu půdy a průběhu sezóny. Rozdíl je i v tom, jaké bylinky pěstujete – jinak se chová máta nebo pažitka, jinak tymián, oregano či rozmarýn.

Jak a čím hnojit, aby to mělo smysl U bylinek úložné prostory v malém bytě květináčích začněte kvalitním substrátem, který už obsahuje základní živiny a kompost. První dva až tři týdny po přesazení není potřeba přihnojovat vůbec. Poté přidejte hnojivo v poloviční koncentraci, než doporučuje výrobce nábytek na míru obalu – bylinky snášejí přehnojení hůř než mírný nedostatek. Tekuté organické hnojivo aplikujte zhruba jednou za dva až tři týdny, vždy do vlhké půdy, nikdy na přesušený substrát. Na záhonu stačí na jaře zapravit kompost nebo zralý hnůj a během sezóny přihnojit pouze tehdy, když listy blednou nebo rostliny zaostávají v růstu.

Základ každé kuchyně netvoří drahé vybavení, ale hrst bylinek, které máte po ruce. Rozdíl mezi čerstvou a sušenou bylinkou není jen v intenzitě vůně. Čerstvé bylinky se přidávají na konci vaření nebo až na talíř, protože teplem ztrácejí aroma. Sušené naopak potřebují čas, aby se jejich silice uvolnily, takže patří do hrnce na začátku. Kdo to zamění, diví se, že jídlo chutná jako tráva, nebo naopak mdle.

Typické chyby se opakují pořád dokola. První je hnojení „pro jistotu" každý týden – přebytek solí se projeví spálenými okraji listů, které si lidé pletou s nedostatkem vody. Druhou chybou je hnojení na suchý substrát, což kořeny poškodí. Třetí je používání univerzálního hnojiva na kvetoucí bylinky v plném slunci, kde se koncentrace solí v malém objemu půdy rychle zvyšuje. Čtvrtou chybou je hnojení těsně před sklizní – živiny se ukládají v pletivech a mění chuť. Mezi posledním přihnojením a řezem by měl být alespoň týden.