Rovnou příčka bez křivé stěny: kde se ztrácí svislost

Desky se šroubují k profilům ve vzdálenosti 15–20 cm od sebe, u okrajů 10–15 cm. Šrouby nesmí projít skrz desku, ale ani zůstat vystouplé. Spáry mezi deskami se dělají s mezerou 2–3 mm a následně se tmelení řeší až po kontrole roviny. Pokud se vám po obložení objeví vlna, většinou za to může nedostatečně vyztužený spoj šikminy a stropu. V podkroví se vyplatí dát o jeden profil navíc, než by stačilo staticky — konstrukce pak lépe odolává teplotním změnám.

Typická chyba je přetažení spojů. Kovové závity v dřevotřísce nebo v měkkém dřevě se snadno strhnou a oprava je pak složitější než původní montáž. Používejte ruční nářadí nebo vrtačku s omezeným krouticím momentem. Pokud spoj povolí, nelepte ho zpět vteřinovým lepidlem – to je krátkodobé řešení. Lepší je vložit dřevěnou vložku nebo použít delší šroub s odpovídajícím průměrem.

Do koupelny patří sádrokarton, který je proti vlhkosti upravený už ve výrobě. Pozná se podle barvy jádra a značení na hraně desky. Běžná bílá deska nasákne vlhkost, nabobtná a časem ztratí pevnost, i když je obložená dlažbou. Impregnovaná deska mívá zelené jádro a sníženou nasákavost. Ani ta ale není samospasitelná: chrání jen do té míry, do jaké ji před vodou zakryjete. V koupelně proto vždy řešte sádrokarton a hydroizolaci jako jeden celek, ne jako dvě samostatné vrstvy.

Před obkladem nechte vše důkladně vytvrdnout a zkontrolujte, že v izolaci nejsou bubliny ani přerušení. Po dokončení zkuste sprchu, ale vodu veďte mimo spáry, ať vidíte, zda někde neprosakuje. Do koupelny se hodí i deska s vyšší tuhostí v místech, kde se o stěnu opíráte. Pokud si nejste jistí detailem, raději přidejte vrstvu izolace navíc než abyste spoléhali na „voděodolný" nápis na desce.

Nanášejte dvě na sebe kolmé vrstvy, každou nechte pořádně vytvrdnout podle pokynů výrobce. Mezi vrstvami zkontrolujte, jestli někde nezůstala tenká místa nebo bublina. Kolem prostupů, vývodů a rohových koutů použijte manžety a těsnicí pásky, které se do hmoty vtlačí. Na sádrokarton nikdy neaplikujte izolaci na mokrý nebo prašný povrch, drží pak jen zdánlivě.

Karton impregnované desky bývá zelený, ale pozor: některé běžné desky mají zelený potisk nebo zelený pruh z výroby. Rozhodující je celoplošné zbarvení kartonu, ne logo. Dále hledejte na zadní straně desky natištěné označení. Běžná deska má obvykle písmena bez dalšího přívlastku, impregnovaná mívá zkratku, která obsahuje písmeno označující vlhkostní odolnost. Pokud je etiketa odlepená nebo přelepená, berte desku jako běžnou – raději ji nepoužívejte do vlhkých prostor.

Zelená deska sama o sobě nestačí. Vlhkost do konstrukce proniká spárami, rohy, prostupem u baterie a netěsností u vany. Rozhodující je proto souvislá hydroizolační vrstva nanesená na desky nebo na podklad pod nimi. Pokud izolaci vynecháte s tím, že deska je „voděodolná", po několika měsících se objeví mapy, odpadlá spára a zápach. Stejně důležité je větrání a to, aby voda po sprchování skutečně odtékala, ne aby zůstávala na spojích.

Poslední fáze je tmelení spojů a rohů. Spáry přetřete tmelem, vložte výztužnou pásku a znovu zatmelte. Rohy u podlahy a stropu řešte pružným tmelem, ne tuhým. Před malováním nechte vše dokonale proschnout. Pokud spěcháte a natíráte vlhký tmel, objeví se mapy a praskliny během několika týdnů. Příčku, která má vydržet, poznáte podle toho, že se při poklepu neozývá dutý zvuk a její povrch je rovný na dotek i na pohled.

Typická chyba je nalepení dlažby přímo na neošetřenou desku. Lepidlo sice drží, ale vlhkost jde skrz spáry do jádra a deska se rozpadá od okraje. Další chybou je utěsnění pouze vany, zatímco sprchový kout zůstane bez izolace. Někteří také překryjí hydroizolaci sádrokartonem dodatečně a přeruší tím souvislou vrstvu. Pořadí je vždy: nosná konstrukce, desky, spáry a rohy, hydroizolace, dlažba.

Začněte tím, že si vyznačíte trasu příčky na podlaze i na stropě. Použijte laser nebo olovnici a zkontrolujte, zda jsou obě čáry nad sebou. U starších domů se strop často odchyluje od podlahy i o několik centimetrů. Pokud rozdíl přesáhne únosnou mez, nevyrovnávejte ho silou plechu, ale vyrovnejte ho v nosné konstrukci. Příčka postavená „na křivo" se později projeví prasklinami u stropu.

Nosný rošt rozhoduje o všem Profilové latě se k podlaze a stropu nelepí, ale kotví. Do betonu stačí vrut s hmoždinkou, do dřeva vrut do nosného trámu. Rozteč svislých latí volte podle tloušťky desky – u běžné desky 12,5 mm to bývá 600 mm, u silnější nebo u vlhkostní varianty méně. Mezi latě patří vodorovné příčky, které ztuží celek a zabrání kroucení. Na spoje latí používejte spojky, ne jen vruty do plechu. Špatně mechanicky spojený rošt se po obou stranách obložení rozkmitá a desky popraskají.