Když stavíte koupelnu, sádrokartonu se nebojte

Parozábrana rozhoduje o tom, jestli vám podkroví vydrž

Nosné profily dávej po 400, nebo 600 milimetrech podle tloušťky desky a podle toho, jak budeš desku orientovat. Ve šikmině je výhodnější rozteč 400 milimetrů, protože deska leží na více místech a méně se prohne. Mezi krokve a rastr nech prostor alespoň na tloušťku izolace, kterou máš v projektu; podhled se nesmí dotýkat izolace natolik, aby vznikl tepelný most. Kabely a rozvody veď dřív, než začneš zavírat rastr — dodatečné protahování znamená řezání do hotové desky.

Sádrokarton v koupelně není žádná exotika, ale běžné řešení. Rozhoduje ale to, jaký typ desky použijete a jak ji ochráníte před vlhkem. Do mokrého prostoru se nehodí běžná bílá deska, kterou znáte ze suchých interiérů. Ta nasákne vlhkost, nabobtná a začne se drolit. Pro koupelnu existují impregnované desky, obvykle označené zelenou barvou nebo písmenem H. Mají upravené jádro a lépe odolávají vlhku, nejsou ale vodotěsné. To je zásadní rozdíl, který spousta lidí zamění.

U interiérových stěn a stropů ze sádrokartonu se uplatní tmely na sádru. Jsou jemné, dobře se brousí a vytvoří hladký povrch pod malbu. Na větší vyrovnání nerovností použijte nejdřív hrubší tmel a teprve po vytvrdnutí ten jemný. Vrstvěte raději dvě tenčí vrstvy než jednu tlustou. Silná vrstva se stahuje, praská a brousí se mnohem hůř. Mezi vrstvami dodržte dobu tvrdnutí uvedenou na obalu, ne odhadovanou.

Teplota, slunce a manipula

Před tmelením spáru zbavte prachu vysavačem nebo štětcem, případně ji lehce navlhčete podle typu tmelu. Nanášejte ho špachtlí nebo stěrkou pod mírným úhlem a táhněte jedním tahem. Zbytečně nepřehlazujte – každé další přetažení do tmelu vtahuje vzduch a vytváří bubliny. Když tmel zaschne, přebruste ho jemným brusným papírem a otřete. Teprve pak zkontrolujte rovinnost pod světlem z boku.

Typické chyby: tmelení za mokra nebo na prašný podklad, příliš silná vrstva, použití sádrového tmelu do pohyblivé spáry a broušení dřív, než tmel vytvrdne. Další častou chybou je míchání tmelu „od oka" – příliš mnoho vody oslabí pevnost, příliš málo ztíží zpracování. Držte se poměru na obalu a míchejte do hladka bez hrudek. Pokud si nejste jistí, udělejte zkoušku na malém kousku mimo viditelné místo.

Vatu osazujte ještě před uzavřením druhé strany příčky. Nejprve postavte nosnou konstrukci, protáhněte rozvody a pak vkládejte vatu. Desky řežte s mírným přesahem, aby po vložení držely třením o profily. Vatu netlačte na sílu, ale ani nenechávejte vzduchové štěrbiny u podlahy, stropu a u krajních sloupků. Právě tudy zvuk uniká nejčastěji. Pokud je v příčce elektroinstalace, vatu kolem krabic vyřežte a krabice oblepte těsnicí páskou, jinak se zvuk přenese přes kovové trubky a krabice.

Volba tmelu začíná u podkladu, ne u barvy obalu. Jiný tmel potřebujete na sádrokarton, jiný na beton, jiný na dřevo a jiný na spáry, které se budou hýbat. Než cokoli koupíte, prohlédněte si spáru: je suchá, čistá, pevná a zbavená prachu? Pokud ne, sebelepší tmel v ní nedrží. Prach a mastnota jsou nejčastější důvod, proč tmel po čase popraská nebo se odloupne.

Podle čeho poznat, že tmel sedí na dané místo U betonu, omítky a zdiva hledejte tmel s dobrou přilnavostí k minerálnímu podkladu a s nízkým smrštěním. U spár, které se budou pohybovat – rohy, napojení na rám okna, dilatační spáry – sádrový tmel nefunguje. Tam patří pružný akrylátový tmel, který pohyb vydrží. U vlhkých prostor, jako jsou koupelny a kuchyně, použijte tmel odolný proti vodě a plísním. Na dřevo se hodí tmel, který s dřevem pracuje podobně a dá se brousit i barvit.