Péče o čalouněný gauč, při které ho nezničíte

Hry bez pomůcek, které zvládnete hn

Paměťová stezka. Na trase dlouhé asi padesát kroků položte pět předmětů: šišku, list, kámen, větvičku a mech. Dítě jde pozpátku a jmenuje, co vidělo. Potom je schováte a ono je musí najít. Trénuje zrakovou paměť a orientaci. Častá chyba je dát předměty příliš blízko sebe, pak si je dítě plete.

Další možností je „Předávaná" v kruhu, ale s pohybem místo míče. Děti stojí v kruhu čelem dovnitř, jedno má šátek nebo jiný lehký předmět. Na signál začne předmět putovat po směru hodinových ručiček, ale vždy jinak – podáním, kutálením po zemi, přeskokem. Kdo ztratí předmět nebo ho předá nesprávně, jde doprostřed a vymyslí další způsob předání. Učitel musí hlídat, aby se děti nepředháněly silou a neposouvaly se příliš blízko sebe. Osvědčuje se rozdělit kruh na dvě poloviny a nechat je soutěžit na čas.

Bezpečné rozeznání jedlých hub od nejedlých nestojí na jediném znaku, ale na souhře několika pozorování. Začátečník udělá nejmenší chybu, když si vybere pět až šest druhů, které opravdu dobře zná, a ostatní nechá být. Sbírat „všechno, co vypadá jako hřib" je nejčastější důvod otravy. Houbařská vášeň nesmí přebít opatrnost.

Před odchodem si zjisti, co se v klubu ten večer hraje. Dramaturgie se liší podle dne i podle sálu. Jeden večer patří housu, jiný technu, další retro vlně. Pokud ti někdo řekne „je to jedno, hlavně že se tancuje", nevěř mu. Na parketu se to pozná: lidé, kteří přišli na špatný žánr, stojí u zdi a koukají do telefonu. Stačí se zeptat obsluhy nebo se podívat na plakát u vchodu, jaký styl je uvedený jako hlavní.

Poslední kontrola probíhá v kuchyni. Každou houbu znovu prohlédněte, odstřihněte zbytky země a zkontrolujte, zda některá nezůstala s pochvou nebo s bílými lupeny, které jste přehlédli. Pokud si i po domácí kontrole nejste jistí, vyhoďte ji. Ani vaření jedovaté houby nespasí. Nejlepší jistota je ta, kterou si člověk ověří sám, opakovaně a pomalu.

Prvním krokem je určit plodnici celou, ne jen klobouk. Vezměte houbu i s třeněm a opatrně vyhrabte bázi, kde se stýká s podkladem. Právě tam bývá pochva nebo zbytek vajíčka, které určují mnoho druhů muchomůrek. Klobouk samotný bez třeně je k ničemu. Do košíku proto dávejte houby neporušené, ne řezané na kusy.

Odchod řeš s předstihem. Metro v Praze nejede celou noc a noční tramvaje jezdí v delších intervalech. Zjisti si spoj ještě předtím, než vyrazíš, ať nemusíš ve tři ráno řešit, jak se dostat domů. Taxík před klubem bývá dražší než ten, který si přivoláš o ulici dál. První návštěva nemusí být dokonalá. Stačí, když si odneseš jasnou představu, co ti sedí a co ne. Podruhé už půjdeš cíleně.

Skvrny řešte lokálně a včas Čerstvou skvrnu nikdy neroztírejte. Přiložte čistý bílý hadr a přitlačte, aby vsákl co nejvíc tekutiny. Potom naneste malé množství roztoku jemného prostředku na nádobí a vlažné vody na hadr, ne přímo na gauč. Krouživými pohyby od okraje ke středu uvolněte nečistotu a ihned osušte suchým hadrem. Na vínu, kávu nebo mastnotu funguje i jedlá soda: nasypete ji na skvrnu, necháte působit a po vsáknutí vysajete.

Co si vzít na sebe a co nechat doma Oblečení řeš diskrétně. Většina pražských klubů nemá dress code, ale některé vyžadují košili nebo zakazují sportovní obuv. Praktické je zvolit vrstvy: v klubu je horko, ale cestou ven je zima. Dámské boty na vysokém podpatku vydrží málokdo celou noc, proto je lepší mít v tašce náhradní obuv. Pánové si často berou těžké bundy, které pak celý večer drží v ruce. Šatna bývá za poplatek a bývá přeplněná, takže si vezmi jen to nutné.

Dvakrát ročně proveďte hlubší suché čištění. Na textilní potahy bez viditelného znečištění stačí posypat jedlou sodou, nechat půl hodiny působit a důkladně vysát. Kůži a ekokůži otírejte jen mírně navlhčeným hadrem a následně ošetřete kondicionérem. Odnímatelné povlaky perte podle etikety, ale vždy naruby a na nízké otáčky. Pravidelností a trpělivostí udržíte gauč čistý i bez páry.

Na parketu platí nepsaná pravidla. Nenabízej tanec někomu, kdo se evidentně baví s jinými. Nezabírej místo u pódia celou noc. Když tě někdo odmítne, neber to osobně a jdi dál. Typická chyba je snažit se tancovat příliš složitě hned první večer. Lepší je držet se jednoduchého rytmu a sledovat ostatní. Pokud se necítíš, odejdi k baru, dej si vodu a vrať se, až se sál naplní.

Peníze a doklady měj u sebe, ale ne v zadní kapse. Většina klubů přijímá platbu kartou, hotovost se hodí na šatnu a na drobné útraty. Nikdy nenechávej nápoj bez dozoru. Není to paranoia, je to základní pravidlo, které platí v jakémkoli nočním podniku. Pokud jdeš s partou, domluvte se předem na místě setkání pro případ, že se ztratíte, protože signál v suterénu bývá slabý.