Vysoké stropy: optický rozdíl mezi prázdnem a vzduchem

Nábytek v chodbě řešte jako v každé jiné místnosti – méně je více. Otevřené police plné drobností chodbu zaplní. Uzavřené skříňky ve stejné barvě jako stěny splynou s povrchem a nebudou působit jako překážka. Pokud potřebujete botník, volte nízký a úzký, nejlépe bez nožiček, nebo takový, který se dá zavěsit na zeď. Vysoké skříně postavte na kratší stranu chodby, ne podél delší zdi. Lavice nebo věšák by měly být co nejtenčí a v barvě stěny.

Úzká chodba vzniká většinou tam, kde ji nikdo záměrně neplánoval: mezi nosnou zdí a koupelnou, mezi dvěma ložnicemi, v panelovém bytě za vstupními dveřmi. Mívá jeden až jeden a půl metru na šířku a často i tmavý kout bez okna. Nejde o to ji fyzicky rozšířit, ale zbavit ji dojmu tunelu. Rozhoduje především to, co děláte s podlahou, stropem, světlem a předměty, které v ní stojí. Každá zásadní změna se dá udělat i v pronajatém bytě, pokud se vyhnete bourání.

Typická chyba je jediné stropní světlo uprostřed místnosti. Vzniká ploché, mdlé světlo a ostré stíny. Vrstvěte světlo: základní stropní, doplňkové na čtení, náladové na stěnách nebo podél podlahy. Do obývacího pokoje dejte teplé světlo kolem 2700 K, do kuchyně a koupelny studenější, asi 4000 K. Světelné zdroje nikdy nemiřte přímo do očí. Stojací lampu postavte tak, aby světlo dopadalo na knihu nebo na zeď, ne do prostoru, kde sedíte. Stmívač vyřeší večerní atmosféru lépe než jakákoli dekorace.

Častá chyba je snaha chodbu zaplnit dekoracemi – obrazy, rámečky, květinami. Každý předmět přidává vizuální šum a zmenšuje prostor. Jeden velký obraz nebo jedna fotografie na konci chodby funguje lépe než galerie malých. Stejně tak kobereček: dlouhý běhoun v barvě podlahy chodbu prodlouží, krátký a kontrastní ji rozřízne. Pokud chodba nemá okno, nepředstírejte denní světlo závěsy – použijte raději závěs ve stejné barvě jako stěna a doplňte umělé osvětlení s teplým i studeným spektrem.

Šijte nejprve krátké strany, pak delší. U obálkového povlaku přeložte okraj přes sebe alespoň 10 cm, jinak výplň vykoukne. Rohy zastřihněte do špičky, ale ne příliš blízko švu. Potom povlak otočte a vyžehlete. U deky prošijte okraj dvakrát, protože jeden steh se při praní trhá. Pokud deku prošíváte, šijte od středu k okraji, aby se látka neposunula. Nikdy nešijte přes špendlíky, které jste zapomněli vytáhnout.

První krok je rozdělit výšku na dvě pásma. Spodní pásmo do zhruba 190 centimetrů patří nábytku a tělu. Horní pásmo nad ním je volné a může zůstat vzdušné. Do spodního pásma dejte nízkou pohovku, jídelní stůl, knihovnu, která sahá do výšky ramen. Do horního pásma pak věšák na delší předměty, závěsné světlo nebo polici s knihami. Tím se strop opticky sníží, ale nezůstane prázdný.

Typická chyba je umístit všechny věci do spodního metru a horní prostor nechat prázdný. Druhá chyba je naopak zaplnit strop dekoracemi, které visí příliš nízko, a vytvořit pocit stísnění. Závěsné světlo by mělo viset tak, aby jeho spodní hrana byla zhruba 190–200 centimetrů nad podlahou. Výše už ztrácí funkci, níže překáží.

Závěsy věšte až ke stropu, ne nad okno. Když látka začíná u stropu a končí u podlahy, vytvoří svislou linii, která výšku přirozeně vyplní. Stejně funguje i jedna velká rostlina s vyšším kmínkem, postavená do rohu. Nepotřebujete mnoho předmětů, stačí dva nebo tři, které propojí podlahu se stropem. Prázdnota nevzniká z nedostatku věcí, ale z chybějícího spojení mezi tím, co je dole, a tím, co je nahoře.

Vysoký strop v malém bytě působí dvěma směry. Buď ho využijete a získáte pocit vzduchu, nebo ho necháte napospas a vznikne dojem chladné prázdnoty. Rozdíl není v metráži, ale v tom, kde držíte lidské měřítko. Strop ve výšce přes tři metry je zhruba dvakrát vyšší než běžná výška očí sedícího člověka. Když do prostoru nic nevložíte do spodních dvou metrů, oko nemá k čemu se vztáhnout a čte stěny jako holé plochy.

Co dělat se stěnou, která sahá až nahoru Dlouhá souvislá stěna od podlahy ke stropu je nejčastější zdroj pocitu prázdnoty. Nepřerušujte ji tapetou ani dekorativními pásky. Místo toho na ni postavte jeden vysoký kus nábytku, který sahá do dvou třetin výšky. Může to být otevřená knihovna, regál nebo skříň s otevřenými policemi. Zbytek stěny nechte volný. Důležité je, aby nábytek nebyl jen dole – pak vznikne dojem, že nad ním něco chybí. Když sahá vysoko, oko ho přijme jako celek.

Barvy hrají menší roli, než se říká. Světlý strop neznamená automaticky vzduch, pokud jsou stěny stejně světlé a bez vertikálního členění. Pomůže, když strop zůstane světlý a stěny mají o stupeň tmavší odstín. Vznikne jemný přechod, který výšku nezdůrazňuje, ale ani nepotlačuje. Vyhněte se výraznému barevnému pruhu přesně ve výšce očí – ten prostor rozpůlí a pocit prázdnoty vrátí.