5 situací, kdy sudí ukáže na penaltový puntík

Nejčastějším důvodem je nedovolený zákrok na soupeře. Sudí posuzuje, zda hráč při souboji použil nepřiměřenou sílu, strčil do protihráče, podrazil ho, držel ho nebo do něj skočil. Záleží na tom, zda byl zákrok proveden bezohledně, nebo zda šlo jen o běžný souboj. Praktické vodítko: pokud hráč zasáhne nejprve míč a teprve potom soupeře, nemusí jít o přestupek. Pokud ale nejprve zasáhne nohu protihráče a míč mine, penalta se píská mnohem pravděpodobněji.

Penalta patří k nejvýraznějším momentům fotbalového zápasu. Rozhodčí ji nařídí, když se tým bránícího hráče dopustí v vlastním pokutovém území přestupku, za který se jinak nařizuje přímý volný kop. Nestačí tedy, že k sobě hráči nedovoleně zasáhnou kdekoli na hřišti – rozhodující je místo, kde k přestupku dojde. Pokutové území vymezuje prostor před brankou a sahá od brankové čáry do vzdálenosti odpovídající velikosti branky, včetně brankové čáry samotné.

Posledních deset minut zápasu bývá rozhodujících. Právě tehdy se vyplatí mít v záloze dva až tři presinkové bloky. Pokud jste je celý zápas šetřili, můžete je spustit v momentě, kdy soupeř začne chybovat únavou. Naopak tým, který presoval od první minuty bez přestávky, v této fázi jen stojí a přihlíží. Trénujte proto i to, jak presink vypnout. Zastavit se je stejně důležité jako začít.

Trénujte presink v malém prostoru. Postavte dvě branky třicet metrů od sebe, rozdělte tým na čtyři až šest hráčů a nechte rozehrávat. Cílem je, aby tým získal míč do pěti sekund, nebo donutil soupeře k nákopu. Po každé akci si řekněte, kdo měl jít do tlaku dřív a kdo naopak zůstat zajištěný. Bez zpětné vazby se presink nikdy nezlepší.

Rozhodčí také nařídí penaltu, pokud hráč kopne nebo se pokusí kopnout soupeře, udeří ho nebo se ho pokusí udeřit, skočí na něj nebo ho podrazí. Stačí i pokus o tyto zákroky, nemusí dojít ke kontaktu. Praktické doporučení pro hráče: v pokutovém území hrajte jednoduše, nohy u těla a ruce za zády. Pro rozhodčí platí, že mají být blízko situace a mít dobrý výhled; pokud si nejsou jisti, mohou využít konzultaci s asistentem.

Rozhodčí uděluje žlutou kartu jako napomenutí za přestupek, který sám o sobě není tak závažný, aby hráče vyloučil. Typicky jde o hrubší faul, zdržování hry, nesportovní chování, protesty nebo opakované porušování pravidel. Žlutá karta sama o sobě nic neznamená pro pokračování hry – hráč zůstává na hřišti. Důležité je, že se karta zapisuje do zápisu o utkání a hráč s ní dál hraje s vědomím, že další napomenutí znamená konec.

Dále se penalta nařizuje za držení, strkání, vrážení do soupeře, kopání nebo podražení uvnitř vápna. Patří sem i situace, kdy brankář chytí míč a poté ho pustí, nebo když hráč úmyslně zahraje rukou mimo vlastní vápno a zabrání tím jasné gólové příležitosti – tehdy se ale řeší volný kop a případná karta, nikoli penalta. Pozor na to, že přestupek musí být spáchán na hráči, který je v okamžiku zákroku na hřišti; náhradníci na lavičce penaltu nezpůsobí.

Typické chyby: hráči si pletou přímou červenou s druhou žlutou a myslí si, že po druhé žluté mohou být nahrazeni. Není to pravda. Další chyba je domněnka, že žlutá karta platí i do další sezony – obvykle ne, ale záleží na soutěži. Někteří hráči se také snaží rozhodčímu domluvit po první žluté, což často vede k druhé a vyloučení. Po zápase je vhodné si zkontrolovat oficiální zápis, protože chyba v evidenci karet se dá opravit jen v krátké lhůtě.

Nejčastější chyba je špatné postavení těla. Hráči často stojí čelem k míči, ale bokem k přijímajícímu spoluhráči. Přihrávka pak letí do strany, ne dopředu. Další častá chyba je příliš dlouhý kontakt s míčem – čím déle míč na noze držíš, tím snáz ho soupeř zablokuje. Rozhoduj se rychle a přihrávej prvním nebo druhým dotykem. Pokud míč přijímáš, měj ho pod kontrolou dřív, než se rozhlédneš. První dotyk by měl míč posunout do směru, kterým chceš hrát.

Nejčastější chyby při posuzování penalty vznikají z unáhleného verdiktu. Sudí by měl rozlišit, zda šlo o přestupek, nebo o simulování. Pokud hráč padá bez kontaktu a snaží se vynutit penaltu, může dostat žlutou kartu za nesportovní chování. Stejně tak platí, že penalta se neopakuje kvůli tomu, že hráč při rozběhu zastavil – to řeší pravidla jinak. Nakonec: rozhodnutí o penaltě je konečné, měnit ho lze jen při zjevném omylu před opětovným zahájením hry.

Hra rukou a další situace, které rozhodčí řeší uvnitř vápna Druhou velkou skupinou je hra rukou. Rozhodčí posuzuje, zda hráč úmyslně hrál rukou nebo paží, zda šel rukou proti míči, nebo zda měl ruku v nepřirozeně velkém prostoru. Typická chyba hráčů je zvednutá ruka při obranném bloku – i když se míč odrazí od těla, pokud ruka zasáhne míč v nepřirozené poloze, penalta se často píská. Naopak míč, který se odrazí od vlastního těla na ruku, která je u těla, obvykle přestupkem není.