Když pes tahá, držte a veďte vodítko takto

Kde se dělají nejčastější chyby Největší chybou je koupat pouze tělo a vynechat oblast kolem očí, uší a řitního otvoru. Právě tam se hromadí sekret a vzniká zápach. Oči otírejte vždy od vnitřního koutku ven, každé oko zvlášť a vždy čistým tamponem. U uší nikdy nepoužívejte vatové tyčinky do zvukovodu – zatlačíte nečistoty hlouběji a můžete protrhnout bubínek. Stačí vlhký tampon a jemný pohyb po vnějších záhybech.

Počítejte s tím, že občasná nehoda se stane i po několika týdnech dobré práce. Může ji způsobit změna krmiva, očkování, návštěva nebo stres. Není to selhání výcviku, ale jednorázový výkyv. Zvětšete frekvenci venčení na dva až tři dny a vraťte se k základnímu režimu. Pokud štěně močí často po malých dávkách, olizuje podlahu nebo má zakalenou moč, jde o zdravotní problém a patří k veterináři, ne k výcvikovému plánu.

Obojek rozbalte a nechte chvíli provětrat, některé jsou cítit chemií. Nasaďte ho těsně, ale ne tak, aby škrtil. Mezi obojek a krk by se měly vejít dva prsty. Přebytečný konec odstřihněte, aby na něm kočka nevisela. U štěňat a koťat použijte bezpečnostní přezku, která se při zachycení rozepne. První dny kočku sledujte – pokud se škrábe, sliní nebo je apatická, obojek sundejte a poraďte se s veterinářem.

Než vyrazíte ven, zkontrolujte, jak vodítko držíte. Většina psů netahá proto, že by byli tvrdohlaví, ale protože jim to majitel nevědomky dovolí. Vodítko držte v ruce blízko těla, ne natažené přes celou paži. Ruka by měla být uvolněná, loket pokrčený, ale ne ztuhlý. Pokud svíráte rukojeť křečovitě, pes to vycítí a napětí vás oba rozhodí. Druhá ruka ať volně visí, není potřeba ji mít neustále na vodítku.

Nejčastější chyba je násilné zavírání dvířek v momentě, kdy kočka jí. Další chybou je přepravku schovávat a vytahovat jen před cestou. Někteří lidé také používají přepravku jako trest – to je spolehlivý způsob, jak z ní udělat místo, kterému se kočka bude vyhýbat celý život. Stejně problematické je nechat přepravku trvale zavřenou ve skříni, protože pak ji kočka nikdy nepřijme jako bezpečný prostor.

Nejdřív je potřeba vědět, co vlastně řešíte. Jinou kombinaci potřebuje mladý pes po operaci zkříženého vazu, jinou desetiletý labrador s artrózou a jinou pes s nadváhou, který má klouby přetížené kily navíc. Bez veterinárního vyšetření, ideálně včetně rentgenu, nelze odhadnout, zda jde o zánět, nestabilitu, dysplazii, nebo jen o přetížení. Doplňky nejsou léčba – jsou podpora. Pokud pes kulhá, má horký a oteklý kloub nebo nechce jíst, patří nejdřív k veterináři, ne k regálu s výživou.

U psů i koček platí, že se zvíře nemá koupat častěji než jednou za čtyři až šest týdnů, pokud není zrovna zablešené nebo zablešené od bláta. Častější koupání strhává ochranný kožní film a vede k suché, svědivé kůži. Používejte výhradně šampon určený pro daný druh – lidský šampon má jiné pH a kůži zvířete poškodí. Před koupelí zvíře důkladně vyčešte, jinak se srst slepí a voda se dostane až ke kůži jen částečně.

Místo, kam se chodí, musí být pořád stejné Vyberte jedno konkrétní místo venku, klidné a bez rušivých podnětů. Vždy na něj štěně doveďte na vodítku, ne ho tam noste v náručí. Na stejném místě se totiž rychleji vytvoří pachová stopa, která štěněti napoví, co se po něm chce. Stůjte tam a čekejte. Nenutit ho chodit, nehrát si s ním, nemluvit na něj. Nuda je nejlepší stimul. Jakmile se vykoná, okamžitě pochvalte a odměňte pamlskem ještě předtím, než opustíte místo. Nepochvalujte až doma, štěně si to nespojí.

Intimní hygiena psa a kočky není kosmetický přepych. Zanedbaná péče se během několika dní projeví zápachem, zánětem kůže a u samic i vážnými infekcemi močových cest. Naopak pravidelná a správně provedená hygiena zabrání většině problémů dřív, než vzniknou. Rozhoduje přitom postup, ne frekvence za každou cenu.

Štěně nemá plně vyvinutou kontrolu nad svěrači. Do čtyř měsíců věku nedokáže zadržet moč déle než hodinu až dvě. Pokud po něm chcete, aby vydrželo celou noc, je to fyzicky nemožné. Prvním krokem tedy je přizpůsobit režim jeho věku, ne svým představám. Čím mladší štěně, tím častěji musí ven. Po každém jídle, pití, probuzení a hře následuje okamžitý odchod ven. Ne za pět minut, ne až po oblékání. Okamžitě.

Většina štěňat zvládne spolehlivě čistotu mezi čtvrtým a šestým měsícem věku, u některých plemen i později. Klíčem není délka výcviku, ale pravidelnost, trpělivost a okamžitá odměna na správném místě. Kdo vydrží šest až osm týdnů bez výjimky v režimu, ten se nočních nehod dočká jen výjimečně.