Pelíšek špatně zvolený a pes nespí: co s tím

až dvě třetiny dne, a kde leží, určuje, jak kvalitně odpočívá. Špatně zvolený pelíšek se projeví rychle: pes přespává na gauči, v noci se budí, olizuje si tlapky nebo se ukládá na studené zemi. Než začnete vybírat, změřte psa vleže. Potřebujete znát délku od čumáku po ocas a šířku přes hrudník. Pelíšek má být o několik centimetrů delší, než je pes natažený, aby se vešel i s hlavou složenou na přední tlapy. Příliš velký pelíšek působí stejně špatně jako malý: štěně i dospělý pes v něm hledají oporu a často ho odmítají.

První rekonstrukce koupelny krok za krokem je vždy kontrola, ne čištění. Ucho prohlédni při denním mazlení. Všímej si, zda kočka třese hlavou, drbe se uchem, naklání hlavu na stranu nebo má ucho citlivé na dotek. Tyto příznaky znamenají, že něco není v pořádku, a čištění samo problém nevyřeší. Stejně tak si všímej hnědého nebo černého mazu, který připomíná kávovou sedlinu — to bývá svědectví o roztočích. V takovém případě patří kočka k veterináři, ne k domácímu čištění.

Uši kočky vypadají na první pohled jednoduše – jen dva chlopně a uvnitř trocha mazu. Právě proto kolem nich vzniká nejvíc chyb. Pokud se do čištění pustíte bez rozmyslu, můžete uchu spíš ublížit než pomoci. Cílem není dokonalý čistý zvukovod, ale odstranění nečistot z vnější části boltce a zachování přirozeného prostředí, které ucho chrání před bakteriemi a kvasinkami.

Mezi nejčastější chyby patří podávání doplňků bez úpravy pohybu a váhy. Pes s nadváhou, který dostává kloubní přípravky, ale dál skáče na gauč a tahá na vodítku, nemá šanci na zlepšení. Stejně chybné je kombinovat několik přípravků najednou, aniž byste věděli, co obsahují — může dojít k předávkování některé látky. Další častou chybou je vysazení po měsíci, kdy se „nic neděje". Kloubní výživa je běh na dlouhou trať.

Kočka, která přepravku vidí jen ve chvíli, kdy už je objednaná cesta k veterináři, si ji spojí s nepříjemným zážitkem. Vzniká bludný kruh: majitel vytáhne přepravku, kočka uteče, majitel ji nahání po bytě, kočka se vystresuje, veterinář dostane vyděšené zvíře a příští návštěva je ještě horší. Většina problémů nevzniká v čekárně, ale doma při balení. Trénink proto začněte týdny předem, ne v den odjezdu.

Psa položte na bok, uvolněte mu obojek a dýchejte s ním. Sledujte sliznice v tlamě a na očních spojivkách. Bledé, modré nebo naopak jasně červené sliznice znamenají vážný stav. Měřte dech a tep, pokud to umíte. Zaznamenejte čas a změny. Pokud pes přestane dýchat, zahajte umělé dýchání. U malých plemen zakryjte tlamu i nos, u velkých jen nos a dýchejte do nosu. Stlačujte hrudník v místě, kde se dotýká loket, frekvencí přibližně 100 stlačení za minutu. Střídejte dva vdechy a třicet stlačení. Nepřestávejte, dokud nepřijede pomoc.