Misku proti žrádlu koupíte zbytečně, když tohle pominete

Typické chyby: lidé používají lidský kartáček, který je příliš tvrdý a velký. Dále se snaží čistit celou tlamu najednou, místo aby postupovali po částech. Někteří majitelé dávají zvířeti kosti nebo tvrdé pamlsky s vírou, že si zuby očistí samy. Tyto předměty často způsobí zlomeniny zubů nebo obstrukci střev. Také se vyhněte různým žvýkacím „kostíčkům" z lisované kůže, která se lepí na zuby a podporují plak.

Dlouhosrstá kočka vypadá elegantně jen do chvíle, než se jí srst začne plstnatět. Zacuchaná místa vznikají nejčastěji v podpaží, na břiše, v oblasti kolem ocásku a za ušima. Právě tam se totiž jemná podsada zachytává o delší pesíky a postupně se z ní stává pevná plsť, kterou už hřeben neprojde. Pravidelné česání není kosmetika, ale zdravotní nutnost — plsť táhne kůži, brání kočce v pohybu a pod uzlem se rychle množí bakterie.

Kočka se přepravky nebojí proto, že by v ní bylo něco špatného. Bojí se toho, co přepravka představuje: jízdu autem, čekárnu, cizí pachy a manipulaci, kterou nemá pod kontrolou. Pokud přepravku vytáhnete ze sklepa pět minut před odjezdem, kočka si spojí tento předmět s nepříjemným zážitkem a příště se před ním schová. Cílem je proto přepravku zviditelnit dlouho předtím, než ji budete skutečně potřebovat.

Nezapomeňte na údržbu. Prolisy a záhyby zadržují sliny, mastnotu a zbytky granulí. Pokud misku po každém krmení jen opláchnete vodou, začne po několika dnech zapáchat a pes ji může odmítat. Myjte ji teplou vodou s běžným prostředkem na nádobí a jednou za čas ji přelijte vroucí vodou. Materiál volte podle toho, jak pes jí – keramika drží tvar, ale může prasknout, nerez vydrží, ale někteří psi z něj odmítají jíst kvůli zvuku. Antiguláš miska není zázrak, který vyřeší hltání sám. Je to pomůcka, která funguje jen tehdy, když ji používáte správně a pes u ní má klid.

Nejčastější chyba je česání nasucho a ve spěchu. Suchá srst se tře a láme. Rozprašovač s vodou nebo speciální kondicionér na srst situaci výrazně usnadní — vlákna po sobě kloužou a uzlíky se rozplétají snáz. Druhá častá chyba je stříhání plsti nůžkami. Nikdy ji nepřestřihujte napříč, vznikne ostrá hrana, srst se rozestoupí a kůže zůstane odkrytá. Pokud je plsť velká a tvrdá, rozstřihněte ji nůžkami na nehty po vláknech svisle a rozdělte na dvě menší části, které už hřeben zvládne. U rozsáhlého zacuchání je bezpečnější navštívit veterináře nebo groomera než riskovat poranění kůže.

Základem je správné nářadí. Na dlouhou srst potřebujete dvě věci: kovový hřeben s dlouhými zuby zakončenými kuličkou a kartáč s přírodními nebo jemnými kovovými štětinami. Hřeben prochází až k podsadě, kartáč vyhlazuje svrchní srst. Gumové rukavice nebo masážní kartáče na dlouhosrsté kočky nestačí, jen shrnou srst na povrch a plsť zůstane pod nimi. Před každým česáním prohmatejte kočku rukama — nahmátnete tak začínající uzlíky dřív, než se spojí v jeden velký.

Základní pravidlo pro město zní: čím rušnější ulice, tím kratší vodítko. Na frekventovaném chodníku se používá délka, při které pes chodí vedle nohy nebo těsně před ní, tedy zhruba na dosah ruky spuštěné podél těla. Takové vodítko nedává psovi prostor zrychlit. Pokud má pes tendenci se rozebíhat, je krátké vodítko jediná mechanická překážka, kterou nemůže obejít. Vodítko naopak prodlužte jen tam, kde je prostor a rozhled — v parku, na nábřeží, v klidné ulici.

Počítejte s tím, že štěně potřebuje opakování a že občasné selhání není neposlušnost. Důležitá je konzistence všech v domácnosti – pokud jeden člen rodiny pustí štěně ke dveřím bez čekání, ostatní trénink znehodnotí. Vyhraďte si na nácvik krátké chvíle několikrát denně a vždy končete úspěchem. Klid u dveří se tak stane součástí běžného dne, ne zvláštní disciplínou.

Co dělat, když se štěně přesto dere ven Nejčastější chyba je otevírat dveře, když štěně skáče, protože přesně v tu chvíli dostává odměnu za nežádoucí chování. Druhá chyba je trestat štěně za štěkání u dveří, aniž byste mu ukázali, co má dělat místo toho. Trestáním vzniká zmatek a napětí, které se často projeví ještě hlasitěji. Místo toho použijte tělo jako blok: postavte se mezi štěně a dveře, otočte se bokem a počkejte, až se zastaví. Potom ho vyzvěte k usednutí nebo k odchodu na místo. Teprve když je klidné, otevřete. Pokud se štěně dere ven i tak, vejděte zpět dovnitř, zavřete a zkuste to znovu později, až bude unavenější.

Interval česání závisí na typu srsti. Kočky s hustou podsadou potřebují pročesat každý den, jedinci s řidší podsadou obden. V období línání, obvykle na jaře a na podzim, přidejte jedno česání navíc. Po každém sezení zkontrolujte kůži — zarudlá místa, strupy nebo drobné ranky znamenají, že jste tlačili příliš. Když kočka při česání vrčí, odchází nebo se ohání packou, přerušte práci a rozdělte ji na dvě kratší sezení. Trpělivost je tady důležitější než výkon.