Špatná matrace, která ničí vaše záda

Když je místnost opravdu úzká, zvažte pohovku s rozkladem do strany místo do délky. Taková varianta zabere méně místa v podélném směru a často se vejde i tam, kde by klasická rozkládací pohovka byla přes celou šířku. Pokud ani to nejde, je lepší zvolit menší rozměr nebo jiný typ spaní – třeba dvě samostatné postele, které se dají přes den složit a uklidit.

První věc, která nosnost bere, je samotná konstrukce. Rozkládací křeslo má v sobě kloub, panty a často i pružinový mechanismus, který se při každém rozložení a složení opotřebovává. Uvolněné šrouby, vůle v pantech nebo prasklý svar sníží únosnost klidně o desítky kilogramů, i když křeslo navenek vypadá v pořádku. Proto je potřeba všechny spoje jednou za čas dotáhnout a zkontrolovat, jestli se konstrukce při zatížení neprohýbá víc než dřív.

Když nemáte vhodné místo, zvažte, jestli se skládací matrace vůbec vyplatí. Nafukovací varianta zabere méně místa a po vypuštění se vejde do kufru, ale má kratší životnost. Skládací pěnová matrace je pohodlnější, ale potřebuje suché a prostorné úložiště. Rozhodněte se podle toho, kolik místa máte, ne podle toho, co je zrovna v akci.

Nejčastější chyba je zaměňovat pohovku za plnohodnotnou postel. Rozkládací pohovka má mechaniku, která se po letech používání ohne, a spaní na ní bývá znát. Pružiny nebo tenká výplň se pod tělem proleží, takže ráno bolí záda. Válenda je na tom podobně, pokud jde o levný model s laťovým roštem bez matrace. Rozdíl poznáte podle tloušťky matrace: u pohovky bývá 8–12 cm, u pořádné postele 18–25 cm. Čím tenčí výplň, tím horší spánek. Před spaním si vždy zkontrolujte, zda mechanika drží a zda se rozkládá do roviny, ne do mírného úhlu.

Nejčastější chyba je koupě matrace bez vyzkoušení vleže. Prodejci dovolí lehnout si jen na chvíli, ale tělo potřebuje alespoň deset až patnáct minut, aby se uvolnilo. Další chybou je koupě dvou stejných matrací pro partnery s výrazně rozdílnou váhou. Řešením je oddělený výběr pro každou stranu postele nebo matrace s rozdílnou tuhostí zón. Rovněž podložka hraje roli: rošt s pružnými lamelami bez středové podpory sráží i kvalitní matraci.

Povlečení a ochranné vrstvy jsou další věc, kterou lůžko musí vydržet. Hosté se potí, různě se převalují a někdy i jí v posteli. Na matraci proto patří pratelný chránič, který se dá po odjezdu vyprat. Prostěradlo musí pevně držet, jinak se během noci shrne. U peřin a polštářů se vyplatí mít dvě sady, aby se daly střídat. Typická chyba je použít staré povlečení s drobnými trhlinkami – po několika nocích se roztrhne a matrace se zašpiní.

Na co si dát pozor při každodenním používání Druhým faktorem je povrch a podlaha. Na koberci s vysokým vlasem nebo na nerovné dlažbě se křeslo opírá jen částí nohou. Tím se zatížení soustředí do jednoho místa a rám se kroutí. Stejně tak vadí, když křeslo stojí na měkkém podkladu a nohy se do něj boří. Řešením je tvrdá podložka pod nohy nebo přesun na rovnou plochu. Nikdy nepokládejte křeslo na nakloněnou zem, ani když jde jen o malý sklon.

Posledním, často přehlíženým faktorem je stáří a vlhkost. Dřevěné nebo dřevotřískové díly po letech sesychají, překližka se rozlepuje a kovové části korodují. Vlhké prostředí, třeba v blízkosti okna nebo v nevytápěné chatě, tento proces zrychluje. Křeslo, které před pěti lety uneslo sto padesát kilogramů, dnes může mít bezpečnou hranici výrazně nižší. Než na něj usednete, zkuste ho zatížit postupně a poslouchat, jestli nevrže nebo nepraská.

Bolesti zad se nezbavíte jen výměnou matrace, pokud zároveň nespíte v chladné a vlhké místnosti nebo nemáte proležené ložní prádlo. Matraci pravidelně otáčejte podle pokynů výrobce, větrejte ji a používejte chránič, který zabrání pronikání potu. Pokud bolesti přetrvávají i po výměně, není to už o matraci, ale o páteři – tehdy patříte k odborníkovi.

Nosnost rozkládacího křesla udávaná výrobcem platí jen za přesně definovaných podmínek. Většinou jde o hodnotu naměřenou na rovném, pevném povrchu, s rovnoměrně rozloženou zátěží a na křesle, které je správně sestavené a v dobrém stavu. Jakmile se některá z těchto podmínek změní, skutečná únosnost klesá. Nejde o to, že by výrobce lhal, ale o to, že číslo na štítku je laboratorní maximum, ne provozní realita v obýváku.

První krok je upřímné zhodnocení současné matrace. Lehněte si na ni na pět minut do polohy, ve které obvykle usínáte. Všímejte si, zda se tělo dotýká podložky v pánvi, ramenou a lopatkách současně. Pokud se mezi tělem a matrací vytvoří mezera v bedrech, je příliš tvrdá. Pokud se tělo do matrace boří jako do pěny a pánev klesá níž než hrudník, je příliš měkká. Oba extrémy vedou k tomu, že svaly musí držet váhu místo matrace a ráno bolí.