Co ztratíte, když podceníte plot a norování predátorů
Kdy je tloušťka ještě přínosem a kdy už jen zbytečná hmo
Jablečná šťáva je nejrychlejší cesta, jak spotřebovat velké množství ovoce. Jablka stačí omýt, odstranit napadená místa a nakrájet na čtvrtky. Stopku a jádřinec vyřezávat nemusíte, pokud použijete lis nebo odšťavňovač. Šťávu poté krátce pasterujte při teplotě kolem 80 °C, aby vydržela déle. Častá chyba je pasterizace příliš krátká nebo příliš dlouhá: krátká šťávu neochrání, dlouhá zničí chuť. Skladujte v tmavých lahvích v chladu.
Ideální místo je otevřené, ale chráněné před deštěm ze strany, odkud nejčastěji fouká. Nejlepší je orientace hromady delší stranou proti převládajícímu větru, aby vzduch procházel mezi poleny, ne podél nich. Nechte alespoň půl metru mezery mezi hromadou a zdí, plotem nebo jinou překážkou. Hromada natěsnaná ke zdi ztrácí polovinu prosušovacího efektu. Stejně tak nefunguje skladování v uzavřené garáži bez větrání – dřevo tam jen čeká na plíseň.
Největší ztráty v hejnu vznikají v noci a za ranního šera, kdy jsou slepice na hřadě a predátor má klid. Liška, kuna, jezevec i tchoř se dostanou pod plotem, pokud není zaražený do země. Výkopek stačí hluboký 30–40 cm; u písčitých půd i více, protože se snadno provalí. Podél obvodu proto zatlučte pletivo do hloubky nebo položte na zem pás pletiva ve tvaru L a zasypte ho kamením. Tím zničíte většinu nočních útoků ještě dřív, než začnou.
Kdo si jednou vyzkouší všechny tři postupy, zjistí, že kombinace šťávy, pyré a čatní pokryje celou zimu. Šťáva osvěží, pyré poslouží jako základ dezertů a čatní dodá jídlu říz. Stačí si jen předem připravit dostatek sklenic, víček a místa v chladu.
Prvním krokem je změřit skutečný dosah ruky. Postavte se do koutu, natáhněte paži do strany i před sebe a označte si tužkou hranici, kam bez otáčení těla dosáhnete. Vše, co potřebujete při mytí – sprchový gel, šampon, žínka – musí ležet uvnitř tohoto prostoru. Cokoli za ním znamená, že se budete otáčet, klouzat po mokré podlaze a nakonec to stejně odkládat na zem. Do tohoto dosahu patří i madlo nebo úchyt, pokud ho plánujete. Nad hranicí dosahu pak umístěte věci, které používáte jen občas: náhradní lahve, houbu na čištění, holicí potřeby.
Čatní je hustá, sladko-kyselá směs, která se hodí k sýrům i masu. Základem je jablečné pyré, ke kterému přidáte cibuli, ocet, cukr a koření – zázvor, skořici, hřebíček, chilli. Směs se vaří do zhoustnutí, občas se míchá, aby se nepřipálila. Pozor na příliš mnoho octa: stačí ho jen tolik, aby chuť byla vyvážená. Čatní se plní do menších sklenic a zavařuje se stejně jako pyré.
U akumulační vrstvy platí, že teplo proniká do hloubky jen několik centimetrů za hodinu. Prakticky se jako aktivní akumulační vrstva uplatňuje zhruba prvních 8 až 12 cm od vnitřního povrchu. Silnější zeď sice teplo pojme, ale s takovým zpožděním, že se do denního cyklu už nezapojí – přebytek zůstane uzavřený uvnitř a projeví se až s odstupem mnoha hodin. Přidávat dalších 20 cm plné cihly jen kvůli akumulaci je proto plýtvání materiálem i penězi.
Pyré a čatní: dvě různé cesty ke stejnému ovoci Jablečné pyré vzniká vařením oloupaných a nakrájených jablek s trochou vody do měkka. Poté ho rozmixujte a podle potřeby doslaďte. Pokud ho chcete skladovat mimo mrazničku, musíte ho zavařit ve sklenicích při teplotě nejméně 85 °C po dobu alespoň 15 minut. Běžná chyba je nedostatečné zavaření, kdy pyré v lednici vydrží jen několik dní. Do mrazničky se hodí menší porce v uzavíratelných sáčcích.
Podzimní úroda jablek často přeroste možnosti rodiny i spižírny. Místo rozdávání po sousedech se vyplatí část sklizně zpracovat do tří základních podob: šťávy, pyré a čatní. Každá z nich má jiné nároky na čas, vybavení i skladování, a každá se hodí na jiné odrůdy. Kdo to zvládne, nemusí řešit, kam s přebytkem.
Pro zpracování je důležité třídit jablka podle sladkosti a šťavnatosti. Kyselé odrůdy se hodí do čatní, sladké a šťavnaté do šťávy, měkké a přezrálé do pyré. Vždy používejte jen zdravé ovoce bez plísní. Nádobí a sklenice důkladně umyjte a vypláchněte horkou vodou. Špatně umyté sklenice jsou nejčastější příčinou zkažených zavařenin.