Když dítě odmítá ovoce, vyrobte přesnídávku za pět minut

Jablečná přesnídávka bez vaření vzniká ze syrových jablek, která se rozmixují do hladka. Nejde o kompot ani o tepelně upravený protlak. Syrová jablka si zachovají vitamin C, vlákninu i přirozenou šťávu. Výsledek je hotový během několika minut a chutná sladce i bez přidaného cukru. Stačí k tomu mixér nebo tyčový mixér, pár jablek a trocha kyseliny, která zabrání hnědnutí.

Do nádoby dejte nakrájená jablka a přidejte jednu až dvě lžičky citronové šťávy na každé dvě až tři jablka. Kyselina zpomalí oxidaci, takže přesnídávka nezhnědne. Podle potřeby přilijte dvě až tři lžíce převařené vody, případně neslazeného jablečného džusu. Mixujte krátce na nízké otáčky a pak přidejte na maximum. Mixujte v pulzech, ne nepřetržitě. Přerušte, stěrkou setřete hmotu ze stěn a mixujte znovu. Hladká přesnídávka je hotová, když v ní nejsou cítit žádné kousky.

Tloušťka zdiva určuje, jak hluboko se teplo dostane během topné sezóny. U přerušovaného vytápění, kdy se topí ráno a večer, má smysl hmotná vrstva kolem 100 až 150 mm. Větší tloušťka se nestihne nabít a jen zbytečně zabírá prostor. U nepřetržitého vytápění, například tepelným čerpadlem nebo kotlem na tuhá paliva, se vyplatí 200 až 300 mm. Čím delší je doba, kdy je teplo k dispozici, tím silnější vrstva má smysl. Nad 300 mm už přínos klesá, protože teplo se do hloubky dostane jen částečně a náklady na konstrukci rostou.

Proč ale nejsou krátery všechny stejné? Rozhoduje především rychlost a hmotnost tělesa. Malý úlomek vyhloubí mělký důlek, kdežto velký objekt vytvoří kráter o průměru desítek kilometrů. Tvar pak dotváří úhel dopadu. Šikmý zásah bývá protáhlý, kolmý dopad dává pravidelný kruh. Když se podíváte na Měsíc dalekohledem, všimnete si, že některé krátery mají světlé paprsky vyvržené horniny. Ty jsou mladší, protože je ještě nestihl ztmavit sluneční vítr a mikrometeority.

Nejdřív zjistěte, co se změnilo. Zeptejte se konkrétně: „Co tě na tom dřív bavilo?" a „Co ti teď vadí?" Děti často neumí pojmenovat nudu, ale umí říct, že je hra moc dlouhá nebo že prohrávají pořád. Podle odpovědi upravte podmínky. Zkraťte hru na deset minut, uberte pravidla, nechte dítě vybrat jinou roli. Někdy stačí vyměnit pořadí – nejdřív oblíbená činnost, pak ta méně zábavná.

Měsíční povrch na první pohled připomíná ementál: plný děr různé velikosti. Za touto podobností ale nestojí sýrařské bakterie, nýbrž kosmické srážky. Krátery vznikají tak, že se do povrchu ve vysoké rychlosti zaboří asteroid, meteoroid nebo kometární úlomek. Nárazová vlna roztaví a rozdrtí horninu, vyhodí ji do okolí a zanechá kruhovou prohlubeň. Většina měsíčních kráterů vznikla dávno, kdy byla sluneční soustava plná zbytků po vzniku planet.

Jak si krátery prohlédnout a čeho si všímat Nejlepší je pozorovat Měsíc v první nebo poslední čtvrti, kdy je terminátor – hranice mezi dnem a nocí – nízko nad obzorem. Šikmé světlo vrhá dlouhé stíny a krátery vystoupí plasticky. Použijte malý astronomický dalekohled nebo triedr s průměrem alespoň 50 mm. Začněte u výrazných útvarů, jako je Koperník, Tycho nebo Klavius. Nesnažte se o maximální zvětšení za každou cenu – příliš velké zvětšení při neklidném vzduchu obraz jen rozmaže. Typická chyba začátečníků je pozorovat Měsíc v úplňku: světlo je ploché a krátery splývají.

Začněte tím, že krabici postavíte na bok a otevřenou stranu otočíte k sobě. U kuchyňky vyřízněte do horní hrany dva otvory pro dřez a sporák. Dřez uděláte tak, že do víka vyříznete kruh nebo obdélník a vložíte do něj plechovou misku. Sporák stačí naznačit kolečky z papíru nebo vršky od sklenic. Pokud chcete kuchyňku vyšší, přilepte krabici na menší krabici jako podstavec a přelepte spoj zevnitř i zvenku.

Pokud chcete odhadnout stáří kráteru, použijte jednoduché pravidlo: čím ostřejší okraj a světlejší vyvržený materiál, tím mladší kráter. Ostré hrany se časem rozpadají a tmavnou. Počítejte ale s tím, že pouhým okem to nepoznáte. Vyfoťte Měsíc mobilem přes okulár, udělejte sérii snímků v různých fázích a porovnejte. Získáte tak vlastní databázi, ze které se dá ledacos vyčíst.

Samotný vzhled ementálu je dán tím, že Měsíc nemá atmosféru ani tektoniku, která by povrch obnovovala. Na Zemi vítr, voda a desková tektonika staré krátery zahladí během milionů let. Na Měsíci zůstávají prakticky věčně, a proto jich je tolik. Další krátery vznikají na už existujících – říkáme tomu překrytí. Podle toho, který kráter je vyhloubený v jiném, lze určit relativní stáří útvarů. Je to stejné jako číst vrstvy v archeologickém profilu.