Zubní kámen u psů: tento omyl zhoršuje stav dásní
Po dokončení prací je nutné podklad řádně vysušit. Nové rozvody jsou v drážkách, které se zalévají betonem nebo zalévací hmotou. Než položíte novou podlahu, nechte vše vytvrdnout a vyschnout. Vlhká mazanina pod plovoucí podlahou znamená plíseň a postupné bobtnání. Pokud spěcháte, použijte alespoň orientační měřič vlhkosti. Teprve pak řešte izolaci a novou krytinu.
Bylinkový odvar připrav z čerstvých nebo sušených bylin. Na jemnou pokožku se hodí heřmánek, měsíček nebo levandule, na mastné vlasy kopřiva, rozmarýn nebo šalvěj. 2 polévkové lžíce sušených bylin zalij 200 ml vroucí vody, přikryj a nech 20 minut louhovat. Poté přeceď přes jemné sítko nebo plátno. Odvar nech vychladnout na pokojovou teplotu. Horký odvar by mohl mýdlo rozpustit příliš rychle a směs by byla řídká.
Kdy jít k veterináři: jakmile uvidíte hnědý nebo žlutý nános, který nejde setřít, když dáseň krvácí při krmení, pes zapáchá z tlamy i po vyčištění, nebo odmítá jíst tvrdou stravu. Urgentní je situace, kdy pes sliní, má otok na tváři, krvácí z tlamy bez příčiny nebo má zjevně bolavé místo. Veterinář obvykle nejdřív vyšetří dáseň a zubní krčky, případně doporučí rentgen, protože velká část zubního kamene a zánětu je skrytá pod dásní. Čištění se dělá v celkové anestezii, což zní hrozivě, ale bez ní by postup nebyl bezpečný ani pro psa, ani pro ošetřujícího. Běžné je i vytržení zubů, které už nelze zachránit.
Prvním krokem je květináč. Rozhoduje průměr dna, ne průměr horního okraje. Rostlinu sázíme do nádoby, která je jen o dva až čtyři centimetry širší než kořenový bal. Velký květináč znamená velký objem zeminy, která zůstává dlouho mokrá. Kořeny se v ní dusí a začnou zahnívat. Typická chyba je přesazení malé rostlinky do velké dekorativní nádoby. Druhá častá chyba je květináč bez odtokového otvoru. Voda se drží u dna a kořeny hnijí odspodu, i když se zemina nahoře zdá suchá.
Druhým častým selháním je automatizace bez vlastníka. Malá firma zavede nástroj, ale neurčí člověka, který za něj odpovídá. Po měsíci nikdo neví, proč pravidlo běží, kdo ho má měnit a co dělat, když se změní situace. Řešení je jednoduché: každá automatizace musí mít jméno, popis účelu a osobu, která ji spravuje. Bez toho se z pomocníka stane černá skříňka, kterou se lidé bojí vypnout.
Barva světla musí ladit s povrchy. Tmavé kuchyňské linky pohlcují světlo, takže potřebují vyšší intenzitu a více zdrojů. Světlé lesklé povrchy světlo odrážejí a mohou působit přeexponovaně. Do malé kuchyně se hodí matné světlé odstíny stěn a pracovní desky, které světlo rozptylují. Zrcadlová nebo skleněná plocha za linkou dokáže odrazem zdvojnásobit dojem hloubky, ale pouze tehdy, když na ni světlo míří z boku, ne přímo.
Zubní kámen vzniká mineralizací plaku, tedy měkkého povlaku z bakterií, zbytků potravy a slin. U psů se plak usazuje nejvíc na vnější straně horních stoliček a špičáků, protože tam se sliny dostanou nejsnáze. Zpočátku je plak jen jemný film, který se dá setřít. Pokud ho ale neodstraníte včas, během několika dní ztvrdne a změní se v kámen, který už kartáčkem dolů nedostanete. Právě tenhle krok lidé nejčastěji podceňují, protože pes zatím žádné potíže neukazuje.
Kdy už je domácí čištění zbytečné Kartáčkem a psí pastou odstraníte jen měkký plak. Jakmile je vrstva tvrdá a drží na zubu, může ji sundat pouze veterinář pomocí ultrazvukového skal eru a leštění. Domácí pokusy o odlomení kouskem nehtu nebo ostrým předmětem končí poškrábáním skloviny, do kterého se plak usadí ještě rychleji. Stejně tak nefunguje podávání tvrdých kostí jako náhrada čištění. Kost může zlomit zub nebo způsobit zácpu, ale kámen neodstraní. Pokud se kámen rozšířil pod dáseň, je už stav vážnější a bez ošetření hrozí zánět ozubice a ztráta zubu.
Nejčastější chyba je odkládat návštěvu, dokud pes nezačne odmítat jídlo. Bolest zubů u psů přichází pozdě a zvíře ji dlouho skrývá. Druhá chyba je spoléhat na žvýkací pamlsky jako jediný prostředek prevence. Pomáhají, ale jen okrajově. Třetí chyba je čištění jen jednou za čas. Plak se tvoří každý den, takže kartáček má smysl denně nebo obden, vždy jemnými kroužky u dásně. Pokud pes čištění nesnáší, začněte prstem namočeným do pasty a postupně přejděte na kartáček. Prevence spočívá v pravidelném odstraňování plaku dřív, než ztvrdne, a v kontrole u veterináře alespoň jednou ročně. Když kámen už je, domácí úsilí ho nerozpustí. Čím dřív se odstraní, tím méně zubů se podaří zachovat.
Prvním příznakem nebývá zápach, ale změna barvy zubů. Na rozhraní zubu a dásně se objeví žlutavý nebo hnědý proužek, který se postupně rozšiřuje. Teprve později se přidá kyselý dech, který nezmizí ani po vyčištění. Dalším signálem je zarudlá nebo oteklá dáseň, občas s drobným krvácením při dotyku. Pes může mít problém žvýkat tvrdší granule, hlasitě mlaská, vyhazuje potravu nebo si tře tlamu packou. Někteří psi naopak nic neukazují a kámen se najde až při kontrole u veterináře.