5 věcí, které rozhodují při výběru prvních lezeckých bot

Důležitý je i typ tkaní a dostava. Kepr je měkčí a méně náchylný k pomačkání, plátno je pevnější a déle drží tvar. U povlečení sledujte počet nití na centimetr: příliš nízký znamená řídkou tkaninu, která se rychle vytahá a barva v ní snadno vybledne. Naopak extrémně vysoká dostava bez odpovídající kvality příze může znamenat, že látka bude tuhá a náchylná k praskání.

Pátý návyk: ošetřete chyby tam, kde vznikají. Asynchronní funkce bez try/catch nebo bez .catch() spadne tiše a vy budete hledat problém v nesouvisející části kódu. U fetch vždy kontrolujte response.ok, protože síťová chyba a chybový stav serveru se projeví jinak. A když chybu zachytíte, nepolykejte ji prázdným blokem. Vypište ji nebo předejte dál. Prázdný catch je nejdražší řádek v projektu, protože schová příčinu a nechá vás ladit následky.

Ochrana hran a spojů rozhoduje o tom, zda sklo přeži

První návštěva umělé stěny obvykle znamená půjčené boty. Půjčovna ale nabízí univerzální tvar, často už prošlapaný a vytahaný. Pokud se chystáte lézt pravidelně, vyplatí se vybrat si vlastní pár. Nejde o to koupit ty nejdražší nebo ty, které mají v reklamě. Rozhoduje tvar vašeho chodidla, typ lezení a pár praktických detailů, které se na první pohled nezdají důležité.

Při nákupu si všímejte prošití okrajů a kvality zipu či knoflíků. Tenké a nedotažené švy praskají dřív než látka. Zip s kovovými zuby může rezavět a špinit okolní tkaninu, proto dejte přednost plastovým nebo skrytým zipům. Sáček nechte otevřený a přivoňte — chemický zápach signalizuje nadbytek barviv nebo apretace.

Nejčastější chyby: lidé věří názvu sítě, protože obsahuje jméno kavárny nebo letiště. Útočník název zvolí stejně a čeká. Další chybou je ignorování upozornění prohlížeče, že stránka není zabezpečená. Varování nikdy neodklikejte, pokud zadáváte heslo. Někteří také používají stejné heslo pro více služeb – při odposlechu pak útočník získá přístup i tam, kam se vůbec nepřipojoval.

Jak poznat, že bota sedí Vezměte si ponožky, ve kterých budete lézt – obvykle velmi tenké nebo žádné. Prsty se mají dotýkat špičky, ale nesmí být ohnuté do pravého úhlu. Pata musí pevně sedět, nesmí se při šlapání zvedat. Zkuste udělat několik dřepů a přenést váhu na špičku. Pokud bota tlačí na kloubech prstů nebo na nártu, je špatně. Nepomůže ani roztažení, protože syntetické materiály se vracejí do původního tvaru.

Suchý zip je pro začátečníka praktičtější než tkaničky. Rychle se obouvá, dá se utáhnout i povolit během lezení a neucpává se prachem z magnézia. Tkaničky drží pevněji, ale jejich vázání na stěně zdržuje. Podrážka by měla být z měkké směsi, která dobře drží na umělých chytech. Tvrdá guma je vhodná na skálu, na stěně klouže. Všímejte se i toho, jak je bota lemovaná – šev na vnitřní straně nesmí dřít o kotník.

Lezecké boty se dělí podle asymetrie a tvaru špičky. Silněji zahnuté boty s výraznou asymetrií sedí na převislých cestách, ale pro začátečníka na kolmé stěně jsou nepohodlné a rychle z nich bolí prsty. První pár by měl být spíš plošší, s mírnou asymetrií a špičkou, která netlačí do stran. Vyzkoušejte botu na obě nohy, ne jen na tu delší. Chodidla nebývají stejná a rozdíl půl čísla je běžný.

První pár nemusí být dokonalý. Slouží k tomu, abyste zjistili, jak často budete lézt a jaký styl vás baví. Po pár měsících už budete vědět, jestli potřebujete tvrdší podrážku, větší asymetrii nebo jiný tvar. Do té doby stačí bota, která netlačí, dobře sedí na patě a udrží tření na kolmé stěně. Když si nejste jistí, poraďte se s někým, kdo na stěně leze déle – ne s prodejcem, který chce prodat sklad.

Nejčastější chyba je koupit botu příliš těsně s představou, že se vytáhne. Lezecké boty se vytáhnou jen nepatrně a spíš v šířce než v délce. Druhá chyba je kupovat podle značky nebo barvy, aniž byste vyzkoušeli víc modelů. Třetí je ignorovat velikost paty – volná pata znamená, že bota při šlapání na malý chyt uklouzne. Pokud váháte mezi dvěma velikostmi, vezměte tu, ve které můžete stát pět minut bez bolesti.