Když stoupáte nebo klesáte, hole držte takto

Poslední věc, kterou lidé podceňují, je přesun před topením. Dřevo přinesené ze skladu přímo do kamen hoří špatně, protože je studené a v topeništi se nejdřív ohřívá a vypařuje zbytkovou vlhkost. Nechat den nebo dva dávku v suché místnosti nebo v předsíni se vyplatí. Stejně tak nezakládat kamna mokrým dřevem jen proto, že je po ruce. Právě tím vzniká dehet v komíně a ztráta tepla, kterou pak nikdo nedohoní.

Hry, které zvládne i nejmenší prvňák Další možností je „pohyblivé pexeso". Rozmístěte po tělocvičně nebo na dvoře dvanáct obrázků zvířat ve dvojicích, ale místo otáčení kartiček děti běhají. Každé dítě si stoupne k jednomu obrázku, na povel se rozuteče a hledá svého partnera se stejným zvířetem. Když se dvojice najde, musí společně předvést zvuk nebo pohyb toho zvířete a teprve pak se posadí. Výhoda: pohybují se všichni, i ti, kteří se jinak schovávají za ostatními. Pozor na příliš velký prostor – pokud jsou obrázky daleko od sebe, děti se unaví dřív, než hru pochopí.

Náplně, které vydrží a nevyteč

Když děti ve školní družině začnou odpadávat od klasických honiček a schovávaček, není to selhání vychovatele. Je to signál, že potřebují nový podnět, nejlépe takový, který zvládnou i ti méně sportovně nadaní. Netradiční pohybové hry staví na překvapení, spolupráci a jednoduchých pomůckách, které má družina běžně k dispozici. Nejde o výkon, ale o to, aby se zapojilo co nejvíc dětí současně.

Pro starší děti ve družině funguje „ostrovní honička". Vyznačte na zemi tři nebo čtyři obruče jako ostrovy. Dvě děti jsou žraloci a honí ostatní, kteří se mohou zachránit pouze tak, že se postaví do obruče. Na jednom ostrově však mohou být maximálně dvě děti současně – kdo přijde třetí, musí běžet dál. Hra končí, když žraloci chytí všechny. Pravidlo je nutné vysvětlit předem, jinak vznikají hádky. Zároveň platí, že žraloci se musí po dvou minutách vystřídat, aby se nepřehřáli ti, kteří mají málo pohybu.

Z kopce je to obráceně, ale pozor na kolena Při sestupu hole prodlužte. Čím prudší klesání, tím delší hole, abyste se mohli opřít a zpomalit pád. Hole zapichujte před sebe, ale s každým krokem je nechte „klouzat" dopředu, ne je trhat. Přeneste váhu do holí, ale ne do té míry, že byste se o ně věšeli. Kolena šetříte tím, že děláte kratší kroky a hole používate jako brzdu. Další častá chyba: lidé při sestupu drží hole u těla a jen je vláčí. Tím ztrácejí oporu a kloužou.

Před konzumací si houby projděte ještě jednou doma, za denního světla, a to každou jednotlivě. Nikdy nemíchejte druhy, které si nejste jistí, do jednoho košíku. Pokud se objeví pochybnost, houbu vyhoďte – ne do lesa, ale do odpadu, aby ji nesnědl někdo jiný. První ochutnání nového druhu dělejte vždy v malém množství a nikdy před cestou autem nebo před prací. Příznaky otravy se mohou objevit i za deset hodin.

Poslední věc: sledujte, kam hole zapichujete. Do mechu, do listí, do bláta – vždy hledejte pevný podklad. Pokud hůl zapíchnete do měkkého a zatížíte ji, vyklouzne vám. Stejně tak si dávejte pozor, abyste hůl nezapíchli do vlastní nohy nebo do hole druhého člověka. Rozestupy mezi turisty s holemi by měly být větší než bez nich. Když to dodržíte, hole vám ušetří energii a ochrání klouby.

Začněte hrou „slepá řeka". Děti vytvoří dvě řady proti sobě, rozestoupí se na délku paží a chytí se za ruce. Vznikne koridor, kterým prochází jedno dítě se zavázanýma očima. Úkolem ostatních je pouze jemně navádět slovy „vlevo", „vpravo", „rovně", nikoli ho tahat. Vychovatel stojí na konci a chytá dítě do náruče. Na co si dát pozor: koridor nesmí být delší než deset metrů, jinak se dítě lekne. Častou chybou je, že ostatní křičí a dítě zmatou – proto předem určete, že mluví vždy jen ten, kdo stojí nejblíž.

Osvědčila se i „tichá štafeta". Rozdělte děti do čtyř družstev. Každé družstvo dostane lžíci a pingpongový míček. Úkolem je přenést míček na lžíci z jednoho konce místnosti na druhý a zpět, ale nesmí spadnout. Kdo upustí, vrací se na start. Zní to jednoduše, ale děti brzy zjistí, že běžet nemohou – musí jít plynule a soustředit se. Typická chyba vychovatele: nechá děti stát v dlouhé řadě a ty vzadu se nudí. Řešení je jednoduché – připravte dvě stanoviště vedle sebe, aby byla družstva neustále v pohybu.

Co dělat, aby police nespadla ani nezplesnivě

Společným jmenovatelem těchto her je jasné vysvětlení pravidel, krátké ukázkové kolo a dostatek prostoru. Nikdy nezačínejte hru, dokud si nejste jistí, že všechny děti vědí, co mají dělat. Pokud se něco nedaří, nechte děti navrhnout vlastní obměnu – často přijdou s nápadem, který je baví víc než původní verze. A pamatujte: netradiční pohyb neznamená složitý. Stačí málo a družina ožije.