Když vybíráte křeslo do obýváku, rozhoduje hloubka sedu

Děti nejedí to, co je složité na otevírání nebo co se rozpadá. Sendvič s plátky okurky uvnitř změkne a dítě ho nechá. Lepší je dát okurku vedle, pečivo namazané a zabalené zvlášť. Banán se pomačká pod jablkem, takže je lepší použít pevnou krabičku s přihrádkami. Malé děti ocení vše nakrájené na menší kousky — celá mrkev se často vrací nedotčená, kolečka zmizí.

U sprchového koutu platí, že každý spoj je slabé místo. Rohovou polici proto volte z jednoho kusu, ne skládanou ze dvou desek, mezi nimiž zůstává spára. Silikonový tmel nanášejte po obvodu, ne jen do vnitřního rohu, a po vytvrzení ho přetřete sanitárním silikonem proti plísni. Kovové držáky musejí být z nerezové oceli nebo eloxovaného hliníku, protože pozinkovaná ocel v trvale vlhkém prostředí rezaví během jedné sezóny. Pokud police stojí na podlaze koutu, nechte pod ní alespoň dvoucentimetrovou mezeru, aby mohla odtékat voda a nehromadily se tam vlasy.

Nejčastější chyba je cpát do malé kuchyně stejný nábytek jako do velké. Horní skříňky do plné výšky místnost opticky utlačí a připraví vás o místo na desce. Místo toho použijte otevřené police jen v jedné řadě a zbytek nechte na zdi. Ušetříte tím i peníze a kuchyň bude působit vzdušněji. Stejně tak zapomeňte na mohutné spotřebiče zabudované do linky, pokud je nevyužíváte denně.

Mezizubní kartáček místo párát

Křeslo do obýváku je často nejdražší kus nábytku, který pořídíte, a zároveň ten, u kterého se nejvíc spoléháte na dojem z pětiminutového posezení v prodejně. Právě tam vzniká většina chyb. Sednete si na dvě minuty, křeslo se zdá pohodlné, zaplatíte a po měsíci zjistíte, že vás tlačí do stehen nebo že se z něj nedá vstát. Než začnete cokoli řešit, změřte si doma dvě věci: výšku sedu od země a vzdálenost od sedu k podlaze v místě, kde máte kolena. Ideální výška sedu je taková, aby chodidla spočívala celou plochou na zemi a kolena byla zhruba v úrovni kyčlí.

Domů si křeslo ideálně nechte dovézt až po změření všech průchodů. První týden ho nepokládejte na koberec, ale na podlahu, ať vidíte, jestli se nehoupá. Pokud ano, je křivá kostra a reklamace je na místě. Až budete spokojeni, teprve pak řešte barvu potahu – ne naopak.

Co se týče jídla a pití, nepodceňujte přípravu. Zásoba vody a jednoduché svačiny vás zachrání před frontami a předraženými stánky. Ovoce, chleba, tyčinka a lahev s vodou stačí. Pokud chcete odpoledne protáhnout, naplánujte dvě kratší zastávky na občerstvení místo jedné dlouhé. Děti se pak méně unaví a vydrží déle. A hlavně: neplánujte příliš mnoho míst na jedno odpoledne. Přesun z parku do parku je pro děti často náročnější než samotné hraní.

Hloubka sedu rozhoduje víc než materiál potahu. Pokud je sed hlubší, než je délka vašeho stehna, budete se sunout dopředu a tlačit si okraj křesla do podkolenní jamky. Změřte si vzdálenost od zadní části hýždí k vnitřní straně kolena vsedě a porovnejte ji s hloubkou sedáku. U vyšších postav bývá problém opačný – mělký sed nutí trup do předklonu, protože chybí opora zádům. Opěradlo by mělo kopírovat přirozené zakřivení páteře, ne být rovné jako prkno.

Největší chyba je kupovat křeslo podle vzhledu ostatního nábytku. Potah, který ladí s gaučem, je fajn, ale pokud se v křesle nedá sedět hodinu, je to jen drahá dekorace. Druhá častá chyba: ignorování šířky. Křeslo s širokými područkami se nevejde mezi stěnu a konferenční stolek, i když v prodejně vypadalo kompaktně. Zkontrolujte také, jestli se vejde do výtahu nebo na schodiště – řada lidí zjistí až před domem, že se neprotáhne dveřmi.

Jak poznat kvalitu, aniž byste se nechali oblbnout povrchem Kostra a výplň rozhodují o tom, jestli křeslo vydrží pět let, nebo patnáct. U dřevěné konstrukce zkuste zatlačit na područky proti sobě – nemělo by to vůbec povolit ani vrzat. U výplně se ptejte, z čeho je. Pěna s vysokou hustotou drží tvar, levná pěna se po půl roce proseďte a zůstane v ní důlek. Pružiny v sedáku mají být buď spirálové, nebo taštičkové; síťované popruhy jsou levnější řešení, které časem povolí. Čalounění zkontrolujte tak, že přejedete dlaní po švu – pokud je cítit tvrdý hranol, křeslo se v tom místě brzy roztrhne.

Před koupí si doma vyzkoušejte provizorní křeslo: postavte si židli, položte na ni polštář a zkuste v tom sedět dvacet minut u televize nebo s knihou. Zjistíte, jaká výška a hloubka vám vyhovuje, a teprve pak jděte vybírat. V prodejně vždycky zkuste vstát bez použití rukou – pokud to nejde, sed je moc hluboký nebo nízký. A pokud prodávající nedovolí křeslo otočit, abyste si prohlédli spodní konstrukci, berte to jako varovný signál.