5 míst na Novém Městě, kde funkcionalismus poznáte pěšky

Ve výklenku pod schody bývá tma. Jedno stropní světlo nestačí, protože vám bude svítit do zad nebo do očí. Osvědčuje se kombinace: nástěnné svítidlo s ohebným ramenem nad ramenem a malá stojací lampa vedle křesla. Světlo musí mířit na stránku, ne do prostoru. Pokud je pod schody okno, nechte ho odcloněné lehkou závěsnou roletou, aby vás neoslňovalo. Vzduch se v takovém koutě rychle vydýchá, proto nechte alespoň jednu stranu otevřenou do místnosti, nebo tam umístěte mřížku pro cirkulaci vzduchu. Zavřený výklenek bez větrání je v létě dusný a v zimě studený.

Typická chyba: koupit nábytek podle fotky v katalogu a teprve doma zjistit, že podlaha má jiný podtón. Druhá častá chyba je přehnaná jednota. Když je vše ze stejného dřeva a stejného odstínu, interiér ztratí hloubku a vypadá jako showroom. Třetí chyba je ignorovat denní světlo. Večer při žárovce se barvy posunou, proto se dívejte na vzorky ráno a odpoledne.

Největší chybou je přidávat mouku během válení. Čím víc mouky přisypete, tím tužší cukroví bude. Místo toho těsto nechte alespoň dvě hodiny v chladu, ideálně přes noc. Ztuhlé těsto se pak válí mezi dvěma pečicími papíry, na kterých se nelepí a nepotřebuje podsypávat. Válejte vždy jen malý kus, zbytek vraťte do chladu. Tenké pláty se lépe krájejí a při pečení se nerozjedou. Vyhněte se i příliš silné vrstvě – 3 až 4 milimetry stačí.

V lednici nejsou všechny police stejné. Nejchladnější místo je nad zásuvkou na zeleninu, tam patří maso, ryby a otevřené mléčné výrobky. Do dveří, kde je teplota nejvíc kolísavá, nepatří mléko ani vejce, ale dresinky, hořčice a nápoje. Zásuvka dole je na ovoce a zeleninu, jen je oddělujte – některé druhy ovoce uvolňují plyn, který urychluje zrání ostatních. Ve spíži držte suché potraviny v uzavřených nádobách, jinak přitahují moly a vlhnou. Na viditelné místo dejte jen to, co se rychle kazí – otevřené balíčky, zbytky pečiva, přesypané luštěniny. Vše, co je vzadu a nevidíte, s velkou pravděpodobností objevíte až ve chvíli, kdy to vyhodíte.

U paláce se zastavte a prohlédněte si parter. Právě v přízemí se nejlépe ukazuje, jak architekti pracovali s veřejným prostorem – obchody, pasáže, vstupy do dvora. Nenechte se zmást novodobými úpravami, které často původní ráz narušují. Pokud chcete vidět autentické detaily, hledejte původní dveře, zábradlí nebo dlažbu. Bývá to nenápadné, ale právě tyto prvky prozradí, že nejde o náhodnou stavbu.

Jak číst funkcionalistickou fasádu Funkcionalismus nepoznáte podle ornamentů, ale podle rytmu. Když stojíte před domem, sledujte tři věci: pravoúhlá okna bez šambrán, hladkou omítku bez dekorace a plochou střechu. Pokud uvidíte secesní květinové motivy nebo historizující sloupy, nejste na správném místě. Další častá chyba je fotografovat jen detail a ignorovat celek. Funkcionalistický dům funguje jako kompozice, proto si stoupněte dál přes ulici.

První zastávka patří domu, kde žila pěvkyně Ema Destinnová. Najdete ho na rohu Karlova náměstí a ulice Ke Karlovu. Nejde o velkolepý palác, ale o čistou funkcionalistickou stavbu s jednoduchou fasádou a pravoúhlými okny. Typická chyba: lidé hledají velké logo nebo plaketu. Žádná tam není, dům je v běžném provozu. Prohlédněte si ho zvenčí, všímejte si proporcí oken a toho, jak stavba ustupuje uliční čáře.

Nové Město pražské není jen Václavské náměstí a příkop. Právě tady vznikla řada funkcionalistických staveb, které se dají projít za jedno odpoledne. Vydejte se pěšky, protože mezi jednotlivými domy jsou krátké vzdálenosti a autem byste ztratili kontext. Začněte u Emy Destinnové na Karlově náměstí a pokračujte směrem k nábřeží.

Z kopce je to přesně naopak. Hůl prodlužte, aby při došlapu zůstala před tělem a fungovala jako brzda. Poutko mějte stále na zápěstí, ale hůl podsouvejte dopředu dřív, než uděláte krok. Tím snížíte tlak na kolena a předejdete podklouznutí na suti nebo mokré hlíně. Pozor na příliš dlouhou hůl – pokud musíte při chůzi zvedat rameno, je to špatně. Zkraťte ji o jeden dílek.

Většina lidí koupí turistické hole, nastaví je zhruba na výšku pasu a pak je drží celý den stejně. Právě v tom je zakopaný pes. Držení se totiž musí měnit podle toho, jestli jdete do kopce, nebo z kopce. Kdo to nerespektuje, přichází o hlavní výhodu holí – odlehčení kolenům a lepší stabilitu.

Základem je popruh neboli poutko. Ruka do něj nesmí být jen volně vsunutá, ale musí ho obejmout tak, že dlaň prochází zespodu a poutko se opře o zápěstí. Hůl pak držíte jen lehce, palcem a ukazovákem. Sílu přenášíte přes poutko, ne přes sevřenou pěst. Kdo svírá rukojeť naplno celý den, dřív nebo později dostane křeče do předloktí a hůl mu začne klouzat.