Když mrazy přijdou, bylinky v truhlíku zachráníš jen takhle

Barvy a světlo udělají víc, než se zdá. Tmavé skříňky a málo světla kuchyň opticky zmenšují. Pokud nemůžete měnit nábytek, pomůže světlý nátěr nebo alespoň výměna úchytů. Pod horní skříňky přidejte LED pásek, který osvětlí linku. Pracovní plocha pak působí vzdušněji a lépe se na ní pracuje. Zrcadlo nebo lesklá deska na stěně odrazí světlo a kuchyň opticky rozšíří. Nepřeplácejte to – příliš mnoho dekorací prostor znovu zaplní.

Když je venku mokro a tělocvična obsazená, použijte „Přetahovanou ve dvojicích" bez lana. Dvojice sedí proti sobě, chodidla na sebe, drží se za ruce a střídavě tahají. Kdo zvedne zadek ze země, prohrál. Hru lze obměnit na tahání jedním prstem nebo pouze palci. Dohlédněte na to, aby děti nesedaly na paty a netahaly za prsty – to bolí a vede k hádkám. Vždy určete sudý počet dvojic, aby nikdo nečekal stranou.

Karel IV. nechal Nové Město osídlit řemeslníky a obchodníky z celé Evropy. Přidělil jim pozemky s podmínkou, že do roka postaví dům. Tím se liší od Starého Města, kde se stavělo postupně a chaoticky. Nové Město bylo plánované, ale ne dokonale pravidelné — respektovalo terénní nerovnosti a starší cesty. Právě proto dnes působí živě, ne jako šachovnice. Pokud chcete pochopit jeho logiku, projděte si ho pěšky po trase bývalých hradeb. Hranice Nového Města jsou dodnes čitelné v podobě ulic Na Slupi, Táborská a Legerova.

Když děti potřebují vybít energii, ale nesmí se zranit Pro vypjaté dny se osvědčila „Tichá honička": honec má zavázané oči, ale chytá jen podle zvuku. Děti se pohybují pomalu a každých deset sekund musí vydat krátký zvuk – tlesknutí, hm, písknutí. Honec se orientuje podle sluchu. Pravidlo, které drží hru bezpečnou: kdo je chycen, klekne si a počítá do deseti, než se vrátí. Nikdy nenechte děti běhat se zavázanýma očima – jen honec, a to pomalu. Typická chyba je nechat honce běhat mezi nábytkem; kruh ze značek a volný střed jsou podmínkou.

Stůl patří k oknu, ale ne přímo pod něj, pokud je okno nízko. Ideální je stůl postavit tak, aby dítě sedělo čelem k oknu nebo bokem, a nad stolem nechat volný prostor alespoň 75 cm. Desku lze vést až do šikminy, čímž získáte hlubší pracovní plochu. Další možností je stůl na kolečkách, který se dá zasunout pod šikminu, když se nepoužívá.

Začněte hrou „Pohyblivé sochy". Pustíte hudbu, děti se volně pohybují v kruhu, po vypnutí se zastaví v póze, kterou jste vyvolali – třeba „balanc na jedné noze" nebo „most". Kdo se pohne nebo spadne, jde na okraj a vymýšlí další pózu pro ostatní. Chyba, kterou dělají začátečníci: příliš mnoho pravidel na začátku. Vysvětlete vždy jen jedno a další přidejte, až hra běží. Také pozor na hudbu – příliš rychlá zvyšuje riziko strkanic, příliš pomalá nudí.

Skladování rozhoduje o tom, jak textilie vypadá po dalším použití. Ubrusy skládejte volně, ne přesně na ostré hrany, a ukládejte je do sucha a mimo přímé světlo. Závěsy zavěste na ramínko nebo srolujte do role, aby nevznikly trvalé lomy. Nikdy je neukládejte do vlhké komory ani do igelitových pytlů, kde látka plesniví. Před uložením musí být textilie dokonale suchá, jinak se v ní množí plíseň a vzniká zápach, který se praním už neodstraní.

Bylinky v truhlíku nejsou mrazuvzdorné stejně jako ty v záhonu. Kořeny mají v omezeném objemu půdy, který promrzne rychleji než okolní zem. Už první silnější mráz pod -5 °C může během jedné noci zničit mátu, bazalku nebo rozmarýn. Rozhodující je proto načasování: rostliny musíš připravit dřív, než přijde trvalý mráz, ne až když je půda na povrchu zmrzlá.

Školní družina není tělocvik ani kroužek. Děti přicházejí unavené, rozdělané na dvě skupiny, jedna chce řádit a druhá si číst. Netradiční pohybové hry mají smysl jen tehdy, když je dokážete spustit do dvou minut a kdykoli zastavit. Základem je kruh ze značek na zemi – stačí křídy, papírové čtverce nebo švihadla položená dokola. Vymezí prostor, ve kterém se hraje, a zabrání srážkám u stěn.

Netradiční hry fungují, když je střídáte po pěti až sedmi minutách. Děti udrží pozornost krátce, proto mějte v zásobě tři varianty a přepínejte dřív, než se začnou nudit. Po každé hře zařaďte krátké zklidnění – dýchání do kruhu, protažení rukou nad hlavou. Vyhněte se tomu, aby stejná hra byla odměnou pro vítěze; poslední kolo patří všem. Pokud se někdo nechce zapojit, ať dělá rozhodčího nebo počítá body. Nucení do pohybu přes odpor ničí atmosféru víc než chybějící hráč.