Lesní hry bez batohu, na které rodiče často zapomínají

Elektrický ohradník je nejúčinnější proti lišce a kuně, ale musí být správně postavený. Vodič umístěte do výšky dvaceti a čtyřiceti centimetrů nad zemí a přidejte ještě jeden ve výšce asi metr. Drát nesmí být zarostlý trávou, jinak ztratí napětí. Zdroj pravidelně kontrolujte, zejména po dešti. Slabý výboj predátora jen polechtá a ten si zvykne. Když ohradník používáte, nedávejte do výběhu kovové předměty, o které by se dalo zvíře opřít a výboj obejít.

Začněte jednoduše: každé dítě si vybere „svůj" strom. Nesmí být nijak výjimečný – klidně obyčejná bříza u cesty. Dítě ho musí obejmout, prohlédnout kůru, najít něco, čeho si ostatní nevšimnou (prasklinu, mech, mravenčí stezku). Pak strom obejde se zavřenýma očima a zkusí ho najít znovu podle hmatu. Tato hra vypadá banálně, ale nutí děti zpomalit a skutečně se dívat. Častá chyba rodičů: vyberou strom sami a dítěti ho přidělí. Nechte volbu na dětech, i kdyby šlo o nejobyčejnější pařez.

Žehlete z rubu a u závěsů žehličku příliš netlačte. U syntetických látek použijte nízkou teplotu a přes látku. Len a bavlna snesou vyšší teplotu, ale vždy žehlete po směru vlákna. Hedvábí žehlete vždy z rubu a na sucho, nebo s jemnou parou. Příliš horká žehlička vytvoří lesklé plochy, které už neodstraníte. Na ubrusy s potiskem žehlete jen z rubu a bez páry, aby se barvy nerozpily.

Před praním závěsy důkladně vysajte. Prach, který se v nich drží, se ve vodě změní na šedý kal a ten se usadí ve vláknech. Vysavačem s kartáčovým nástavcem projeďte látku z obou stran. Ubrusy nejdřív zbavte zbytků jídla – škrob, omáčka nebo víno se při praní zatáhnou hlouběji. Čerstvou skvrnu od vína vysušte papírovou utěrkou a posypte solí nebo jedlou sodou. Nechte působit a teprve pak perte. Nikdy skvrnu nedrhněte, jen ji přitlačte.

Když je dětí víc, rozdělte je do dvojic a zadejte „sběrný úkol": najděte pět různých tvarů listů, tři druhy kůry, dvě věci, které nepatří do lesa. Nejdřív ať je jen ukážou, teprve potom je nechte položit na zem a pojmenovat. Děti se přou o názvy – a to je přesně to, co chcete. Učitel ani rodič nemusí znát odpovědi, stačí přiznat, že si nejste jistí, a hledat společně. Vyhněte se tomu, abyste za děti rozhodovali, co je „správně".

Nejčastější chyba je zavírat mokré boty do uzavřené skříňky. Boty po příchodu domů potřebují minimálně dvě hodiny volně stát, ideálně na roštu nebo mřížce, aby vlhkost odcházela i zespodu. Do botníku je pak dávejte až suché. Stejně tak bunda: když ji pověsíte do přeplněného věšáku, kde se mačká s ostatními, vlhkost zůstane uvnitř a začne se tvořit zápach. Řešením je věšák s háčky v různých výškách, aby se bundy navzájem nedotýkaly. Pokud to jde, nechte mezi nimi mezeru na šířku dlaně.

Využij prostor za první linií presin

Většina rodičů vyrazí do lesa s batohem plným her, knížek a svačin, a stejně se děti do deseti minut začnou nudit. Přitom stačí málo – přestat se dívat do batohu a začít se dívat kolem sebe. Les sám nabízí materiál na hodiny zábavy, jen je potřeba vědět, kde ho hledat a čeho si všímat. Následující hry zvládnete bez jediné pomůcky, kterou byste si museli nosit z domova.

Les toho nabízí dost, pokud se nesoustředíte na to, co jste zapomněli doma. Nejlepší hry vzniknou z toho, co je zrovna po ruce – z klacku, kamene, listí a ochoty se zastavit. Děti si odnesou víc než z jakékoli hračky, kterou byste táhli v batohu.

Pro chvíle, kdy je potřeba utišit skupinu, použijte „zvukovou mapu". Dítě si sedne, zavře oči a počítá, kolik různých zvuků uslyší za minutu. Pak je vyjmenuje. Většina dětí napoprvé řekne dva nebo tři, napodruhé jich najdou osm. Tato hra nevyžaduje nic než klid a je ideální před odchodem z lesa. Jediná chyba: rodiče začnou šeptat a tím děti rozptylují. Mlčte také.

Hry, které vyžadují jen pozornost, ne vybavení Další osvědčená aktivita je „lesní detektiv". Jeden z účastníků si v duchu vybere předmět, který je od místa vidět na tři kroky – šišku, kámen, větev, list. Ostatní se ptají pouze na vlastnosti: je to tvrdé? Je to zelené? Je to výš než koleno? Kdo uhodne, střídá. Výhoda je, že se hra dá hrát vsedě na pařezu, když děti potřebují zpomalit. Pozor na dvě věci: nesmíte napovídat pohledem a nesmíte vybírat něco, co za chvíli odfoukne vítr. Právě to je typická chyba, která hru zbytečně ukončí dřív, než začne.