Merge commity, které zbytečně komplikují historii
Výběr oleje na smažení nezačíná u ceny ani u obalu. Začíná u teploty, které chcete dosáhnout. Každý tuk má takzvaný bod přepálení, tedy teplotu, při níž se začne rozkládat, kouřit a vytvářet zdraví škodlivé látky. Pokud smažíte při 180 °C a olej má bod přepálení 160 °C, už jste za hranicí. Olej hořkne, pění a jídlo nasákne pachutí. Proto je první praktický krok zjistit, na jakou teplotu se vaše smažení skutečně dostane, a podle toho vybírat.
Při nakládání stavte sklo na hranu, nikdy ne naplocho. Naplocho položená deska se při jízdě rozkmitá a praskne uprostřed, i když je obalená. Mezi díly v autě nenechávejte prázdná místa, vyplňte je zmuchlaným papírem nebo dekou. Poslední vrstva musí být zajištěná proti posunu — jinak se celý náklad při brzdění sesune. Běžná chyba je, že lidé vezou sklo v otevřeném přívěsu bez překrytí; stačí jeden výmol a ostrý kámen vyletí přímo do fólie.
Kdy houbu vyměnit a kdy ji jen propláchnout Mnoho lidí dělá chybu, že houbu mění příliš často. Tím ničí užitečné bakterie, které se v ní usadily, a voda se zakalí. Naopak příliš dlouhé používání vede k tomu, že houba ztvrdne, zapáchá a uvolňuje organické látky. Orientační pravidlo: hrubou houbu proplachujte při každé výměně vody, jemnou vrstvu měňte, až když je viditelně rozpadlá nebo když voda po výměně do dvou dnů znovu zapáchá. Vždy vyměňujte jen část filtračního média, nikdy všechno najednou.
Zavedení tohoto postupu není bezbolestné. První týdny budou lidé zapomínat rebasovat a budou posílat merge commity dál. Vyplatí se proto nastavit šablonu pull requestu, do které se napíše připomínka, a v code review merge commit odmítnout. Zároveň je dobré mít v týmu dohodu, že se nikdy nepoužívá git push --force na sdílené větve. Když se tyto návyky usadí, historie se zkrátí, zrychlí se orientace v logu a snižuje se riziko, že někdo omylem vrátí již opravenou chybu.
Závěrem: filtrační houba je spotřební materiál, ne věčná součást. Sledujte barvu vody, zápach a průtok. Když se objeví problém, řešte nejdřív houbu, pak teprve chemii. Většina potíží s kvalitou vody vzniká zbytečně – stačí houbu správně proplachovat, včas měnit a nesnažit se ji zachránit za každou cenu.
Častou chybou je také používání saponátů a jarů. Zbytky chemie se v houbě drží a pak se uvolňují do vody. Stejně tak nepomáhá máchání v horké vodě – teplota nad 40 °C poškozuje strukturu pěny a může rozpustit lepidla. Pokud houba zapáchá po shnilých vejcích nebo po zemi, nepomůže žádné praní. Patří do odpadu a komora se musí vyčistit.
První krok je zaměření a vytýčení tras. Zjistěte, kudy vede stávající potrubí, kde jsou prostupy a v jaké výšce se napojuje na stoupačku. U panelových domů se rozvody často skrývají v podlaze nebo v podhledu, takže bez sond do skladby podlahy nelze určit tloušťku vrstvy, kterou lze odstranit. Zároveň si ověřte, zda se v podlaze nenachází elektroinstalace nebo topení – jejich přerušení znamená další komplikace.
Každý tým, který delší dobu pracuje s Gitem, dříve nebo později narazí na historii plnou merge commitů. Vypadá to neškodně: vývojář si stáhne změny, sloučí větev a vznikne další commit, který jen spojuje dvě linie. Jenže při desítkách vývojářů a stovkách větví se z logu stane nepřehledná změť a dohledat, kdo a proč změnil konkrétní řádek, je čím dál těžší.
Sušení rozhoduje o tom, jestli tričko vydrží dva roky, nebo deset. Sušička je pohodlná, ale pro bavlnu, vlnu a elastan je to zkáza. Vzduchové sušení na ramínku nebo naplocho ušetří vlákna i peníze za energie. Vlna a pleteniny se nikdy nesuší na ramínku – pověsit je znamená vytáhnout je do délky, kterou už nevrátíte zpět. Bavlněné kousky sušte v polostínu, přímé slunce vybledne i tmavé barvy.
Pro týmy, které chtějí lineární historii bez merge commitů, se osvědčil model, kdy se do hlavní větve dostávají změny pouze přes rebase a fast-forward. Na serveru se nastaví ochrana větve, která zakáže přímý push a vyžaduje, aby větev před sloučením byla aktuální. Vývojář tedy před dokončením práce udělá rebase na main, vyřeší konflikty lokálně a teprve pak odešle změny. Tím zmizí zbytečné merge commity a historie zůstane čitelná.
Častou chybou je rebase větve, na které pracuje více lidí. Druhá strana pak při pullu dostane zmatek a může snadno přijít o část práce. Stejně tak je chyba spoléhat na to, že git pull vždy udělá to, co očekáváte. Výchozí chování se liší podle verze a konfigurace. Nastavte si git config --global pull.rebase true, pokud chcete, aby pull rovnou rebasoval, nebo pull.ff only, pokud chcete jen fast-forward a merge řešit ručně.